Zakázané ovoce ANEB láska mezi otcem a synem

V.část

,,Můžu?" Zeptal jsem se znaveným hlasem, když jsme oba dva před několika okamžiky dosáhly orgasmu. Stalo se totiž naším rytuálem, že vždy po aktu piji mléko od otce od doby, co jsme zjistili, že ho pro mě umí produkovat.
,,Jistě zlatíčko... musíš být potom vyčerpaný." Hlesl vlídně a lehl si na pravý bok aby se ke mně mohl natočit zpříma. Jeho prsa byla už mírně nateklá a již plná mléka a já hned chtivými rtíky začal cucat z jeho bradavky. Otec mě něžně hladil po vlasech zatímco z jeho těla vytékalo moje sperma.
Při polykání jeho mléka jsem otevřel oči a on mi věnoval láskyplný úsměv, který jsem mu i přes sání jeho prsu oplatil.
Abych ulevil oběma jeho prsům, za nějakou dobu jsem se s ním přetočil na druhý bok a zbavoval jsem mléka i druhé prso.
Oba dva jsme tuto rutinu milovali. Vždy jsme si tím dali najevo, že pouto otce a syna pro nás dva není ostuda, ale naopak to dělá naši lásku ještě silnější a erotičtější. Navíc... věříme, že je naše láska skutečně požehnaná, když mě otec může kojit, jak si vždy přál.
Umím si dobře představit, co by si o nás pomyslel zbytek rodiny a obyčejný lid. Jenomže je to jen tím, že by nepochopili, co mezi mnou a mým otcem skutečně je a především by to nechtěli pochopit. Naše láska je jedinečná a nádherná a bohužel ji pro naše bezpečí musíme skrývat. Stejně jako můj původ.
Bylo by pro mě velice nebezpečné, kdybychom dali světu vědět, že jsem králův pokrevní syn. Sice jsem levoboček a takzvaný bastard, ale jsem zároveň jeho prvorozený. Byl bych tak hrozba pro Arana, který je tím ve skutečnosti druhorozený a samozřejmě Sandru. Oba dva by se mě jistě snažili odstranit a tak jsme si s otcem řekli, že to bude jen mezi námi. Pouliční původ mě kryje, jelikož tak nemám žádné právo na korunu a já ji ani nikdy nechtěl. Vždy budu chtít jen jedno a to je můj otec.

,,Je to lepší, tatit?" Zeptal jsem se ho, když jsem vyprázdnil i jeho druhé prso, kterému se navrátil původní tvar. Občas mu totiž mléko působí trochu nepříjemný tlak, když je ho hodně a to je při souloži vždycky.
,,Ano, ulevilo se mi, jsi hodný." Odvětil a já jsem se k němu přitulil se spokojeným úsměv. ,,Miluju tě." Vzdechl jsem tiše a chytil ho za ruku. ,,A já tebe, chlapečku." Přitakal klidným hlasem a vetkl mi polibek do vlasů a nastalo ticho, od kterého jsem očekával následný spánek, ale otec najednou pronesl: ,,Omlouvám se."
Otevřel jsem oči a nechápavě se zamračil. ,,Proč?" ,,To co jsem odpoledne řekl na balkóně... bylo to hloupé." Odvětil sklesle a já pochopil, že narážel na jeho návrh ukončit náš milostný poměr z důvodu jeho obav, které ústily z prosté žárlivosti a strachu ze zlomeného srdce. ,,Mám pocit, že jsi se k tomu teď vrátil, protože to chceš ještě probrat." Usoudil jsem a otec si jen poraženě povzdechl. ,,Znáš mě příliš dobře." Hlesl a na to jsem se podepřel o loket a pohlédl jsem mu do očí s vážným pohledem. ,,Samozřejmě... jsi můj otec a posledních deset let nedělám nic jiného, než že se do tebe dívám." Řekl jsem a prsty mu projel pramen dlouhých vlasů. ,,Znám tvůj každý výraz, gesto a vím, kdy zalžeš nebo něco skrýváš. To všechno poznám a to vnímám." Vysvětlil jsem s jistotou v očích a prsty jsem přejel po jeho plných rtech. ,,Jsi ten nejkrásnější a nejvzácnější člověk v celém mém světě." Hlesl jsem a on mi neustále věnoval pozornost. ,,Dnes jsi mě nijak nerozzlobil svým návrhem... jen mě to ranilo. Myslel jsem, že tohle všechno víš a jsi si vědom, že mi tě nikdy nikdo nemůže nahradit. Ani sebekrásnější žena." Pronesl jsem melancholicky a jeho pohled se přeměnil v lítost. ,,Odpusť mi... byl jsem jen zbabělý, protože stárnu a mám o nás strach." Vzdechl omluvně, vzal moji ruku a políbil mě procítěně na klouby prstů. ,,Jsi pro mě vším, Valeriane... a nechci tě ztratit." Dodal a já jsem se k němu naklonil, abych se čelem opřel o to jeho. ,,A taky nikdy neztratíš... stáří nebo lavina domluvených sňatků... já vždycky budu chtít jen tebe za každou cenu. Jsme otec a syn... jedna krev a naše pouto je tím neuvěřitelně silné." Vzdechl jsem vděčně a nosem se otřel o jeho spánek, na který jsem ho následně políbil. ,,Nás nic nerozdelí." Ujistil jsem ho a pevně jsem ho objal. ,,Máš pravdu... teď toho lituji." Řekl kajícně a já mu vjel prsty do vlasů, jako to on vždy dělal mě, když jsem měl těžkou hlavu. ,,To nic... už je to pryč." Ujistil jsem ho a políbil jsem ho na rty na důkaz smíření. ,,A nestárneš... Už to nikdy nechci slyšet. V království není krásnější muž." Odsekl jsem po chvilce a on se pousmál. ,,Vždycky mi dodáš sebevědomí. Jsi andílek." Dodal s úsměvem a prohrábl mi vlasy, načež jsem ho opět vášnivě políbil. ,,Vždycky budeš moje největší touha, protože naše láska je zakázáné ovoce. Dokud to bude naše tajemství... smíme si jej uzurpovat dle libosti a to je to co chci. Naše láska je tak špatná a společností zavrhovaná a přesně proto po ní nikdy nepřestanu prahnout protože i přes to všechno cítím, že je naopak čistá a nevinná ale především je upřímná, jako nic, co znám." Přiznal jsem a na chvíli jsem se odmlčel. ,,Všichni lidé mají skryté touhy, které v sobě potlačují, protože se bojí zavržení. Ale my jsme k sobě upřímní. My si svoje tužby a chtíč navzájem projevujeme navzdory předsudkům a morálním normám. To nás činí čistými a taky šťastnými a jsem si jistý že i přesně proto tě bohové obdarovali schopností mi dávat mléko. Kdysi to bylo tvoje přání a nakonec se nemožné stalo možným." Vzdechl jsem nadšeně a otec se také usmál. ,,Máš naprostou pravdu. Byla to odměna za naši nepopřenou lásku a přesně proto jsme se i tentokrát na tom tržišti potkali." Souhlasil vděčně a přitiskl si mě k sobě. ,,Bohové chtějí, abychom se milovali. Uspokojíme sebe uspokojíme také je." Usoudil jsem pyšně a oba jsme skutečně začali věřit, že naše spojení je rozkoš pro bohy.

...
Druhý den jsem se s tímto předsevzetím vzbudil a ihned jsem dostal chuť potěšit bohy a především svého otce.
Jen jsem se usmál, když jsem hleděl na jeho klidnou spící tvář a pak jsem hned vklouzl pod pětinu. Na nic jsem nečekal a začal jsem jemně ústy dráždit jeho úd. Když jeho velký úd ztvrdl, přidal jsem na intenzitě svého sání a na to se otec probudil. ,,Jaké nádherné ráno, zlatíčko..." Vzdechl spokojeným tónem a já přes peřinu ucítil jeho pohlazení na hlavě.
Pokračoval jsem ve slastné činnosti ještě několik okamžiků, než se ozvaly ty známé podpadky a v dalších pár sekundách zvuk rozražených dveří.
,,Dobré ráno, manželi." Zvolala Sandra na celý pokoj a já se uhned schoulil otci mezi nohy a společně se svým otcem jsme se modlili, aby mě neodhalila. ,,Sandro! Co tady chceš?" Vyjekl otec a já cítil nervozitu pulzovat v jeho žilách. ,,Dnes jedeme na pozvání mé sestry na podzimní slavnost. Proto jsem ti dala ušít vhodný úbor." Odvětila hrdě a uslyšel jsem kroky dalších osob, které sebou očividně něco nesly. ,,Nejsou nádherné? Jsou vyrobeny z-" ,,Sandro... je to od tebe milé, ale teď se to nehodí." Přerušil ji Magnus a na chvíli nastalo ticho, které mě ubíjelo stejně jako nedostatek kyslíku pod peřinou.
,,Dobře... odjíždíme i s dětmi po obědě." Dodala přehnaně zhrzeně a společně s krejčovskými mistry odešla.
,,Už je to dobré." Dal mi po chvilce vědět otec a já si z hlavy hned sundal peřinu a horlivě se nadechl. ,,To bylo těsné." Vydechl jsem zmoženě a on souhlasně kývnul. ,,Kdyby tě něco prozradilo, byla by to katastrofa." Podotkl s obavami v očích a zvedl se z postele, při čemž bral do rukou oblečení od Sandry, které ležely na okraji velké postele. ,,Nebudeš chtít pokračovat?" Zeptal jsem se. ,,Musíme se přichystat na tu slavnost." Namítl otec a začal se oblékat. ,,Víš přece, že mě tam chtít nebude." Namítl jsem nazpátek a myslel na hostitelku, již je sestra Sandry, která mě nesnáší snad ještě víc, než Sandra.
,,To je mi jedno, já tě tam chci. Jsi také jedno z mých dětí a ona se s tím bude muset smířit." Ohradil se otec beze všeho a mě to zahřálo u srdce a vykouzlilo úsměv.
,,Musíš tu zůstat dokud neodejdu. Pak se odsud tiše vytrať." Radil mi Magnus při oblékání. ,,Ale co tvoje prsa? Máš je plná." Namítl jsem starostlivě a hleděl na jeho lehce nateklá prsa pod těsným svrškem, která se právě jevila o číslo větší a bradavky dávaly jasně najevo svojipřítomnost. ,,Budu muset doufat, že mléko nezačne prosakovat přes žakýr." Usoudil a dooblékl se. ,,Jakmile se naskytne příležitost, pomůžu ti s tím, dobře?" Nabídl jsem se hned a doufal, že ho prsa nebudou stát potíže. ,,Ano, snad to bude možné." Hlesl lehce skepticky a chytal za kliku s pohledem na mě. ,,Chvíli tu počkej, ať tě nikdo nevidí." Řekl vážně a já chápavě kývl, načež odešel z místnosti.