Zakázané ovoce ANEB láska mezi otcem a synem

I. část

O DESET LET DŘÍVE

,,Valeriane..." Uslyšel jsem ten chraplavý hlas už asi po padesáté v hluboké noci a tak jsem konečně otevřel oči, i když jsem byl po nekonečném buzení k smrti unavený, vysoukal jsem se z deky a šel jsem pomalým krokem k matce, která byla připoutaná k posteli.
Celý život se totiž živila prostitutcí a teď ji někdo nakazil nějakou chorobou, při které ztrácí rozum a je sama sobě nebezpečná. Také se jí na kůži dělají nehezké šedé škraloupy a i já z ní mám často strach. Většinu času není vůbec při smyslech a chová se jako zvíře. Nemoc napadá její mysl a nepřestává se to zhoršovat.

Přišel jsem až k její posteli, která zapáchala, stejně jako nemyté tělo matky a její zdeformovaná kůže. ,,Matko? Potřebuješ něco?" Zeptal jsem se jí, když se dlouhé okamžiky jen kroutila a vyluzovala podivné zvuky. ,,Máš žízeň nebo je ti zima?" Napadlo mě, ale ona stále jen hleděla na strop a vůbec mě nevnímala. Jen jsem si unaveně oddechl a pomalu jsem se obracel k odchodu, když v tom na mě ledově vyhrkka: ,,Valeriane! Poslouchej!" Z úleku se mi rozbušilo srdce a ihned jsem jí vrátil pozornost. ,,Tvůj otec je král Magnus... vyhledej ho po mé smrti. Řekni mu kdo jsem a on tě zajistí." Oči jsem měl do kořán a stejně tak ústa. ,,Počkej, cože? To přece není možné... Říkala jsi, že můj otec zemřel!" Namítal jsem, ale matka už opět propadla bludům a zapomněla i kdo v dané situaci jsem nebo ona sama. ,,Matko!" Zkusil jsem to ještě, ale můj hlas ji jen rozrušil a ona začala naříkat. Tak jsem ji raději nechal napokoji a odešel jsem do svého rohu místnosti, kde jsem měl jen starou deku.

....

Týden na to moje matka skutečně zemřela. Od jejich posledních slov s odkazem na aktuálního vládce naší země jsem od ní už nic jiného neslyšel. Samozřejmě jsem tomu vůbec nechtěl věřit. Matka byla kvůli nemoci šílená a já jsem silně pochyboval o tom, že bych mohl být synem krále. Jenomže už ani v době kdy matka ochořela a přišla o svoje příjmy z tržeb jsme na tom byly velice bídně. Prakticky jsme živořili jako krysy, se kterými jsme žili pod jednou střechou. Když byla matka mrtvá, mohl jsem si jen odpočítávat dny, kdy ji budu následovat do hrobu. Bylo mi jen 13 let a nic jsem neuměl, nevěděl jsem, jak si zajistit peníze nebo jak pracovat. Matka mi předtím často nabízela, abych se živil prostitucí jako ona, že mám prý neobyčejně krásnou tvář a jistě bych si obživu zajistil, ale nikdy jsem to ani nezvážil. Nesnášel jsem jak matka každý den do našeho domu přivádí hulvádské, nemyté a oplzlé muže a obcuje s nimi za mojí přítomnosti. Bylo celé nechutné a já jsem si přál aby to skončilo jednou pro vždy.
A tak jsem často chodil krást po trzích, abych utišil hlad.
Jednoho dne mi ale osud nepřál a při krádeži obyčejného jablka mě kupec přistihl a chytil. Byl rozzučerný a bez špetky slitování mě začal být dřevěnou holí. Rány a můj nářek strhly pozornost snad poloviny tržiště a když jsem upadl do bezvědomí, prodejce jablek sebral ze země jablko a odešel zpět ke svému stánku. Podívaná byla u konce a přítomní čumilové se začaly rozcházet, až na jednoho člověka v kápi.
Šlo patrně o může a prohlížel si mě a moje podlitiny včetně krvavých šrámů dlouhé okamžiky, než mě něžně zvedl ze země a v náručí odnesl k tomu stánku s jablky k tomu muži, který mě zbil.

,,Jedno jablko, za cenu života hladového dítěte." Řekl ten muž prodejci jablek, kterého patrně můj stav nijak netrápil. ,,Zloděje netrpím... zmiz odsud!" Prskl na něj ten krutý muž s hlavou holou, stejně jako jeho jablka. ,,Za tvoji bezcitnost chci všechny tvoje jablka pro toho chlapce." Rekl můj spasitel a já jsem opět začal otevírat oči i přes to, že mi je nesnesitelná bolest zavítala. Plešatý muž se na neznámého může posměšně rozesmál snad na celé tržiště a zařval: ,,Táhni i s tím zdechlým spratkem k čertu!!" A pohrozil mu dřevěnou holí, ale najednou jeho paži uchopil nějaký rytíř a pravil: ,,Mám toho může na místě popravit, můj pane?" Plešatý muž i já jsme byli zaskočení a vlastně i všichni, kdo celou situaci sledovali.
Zahalený muž si nakonec sňal kapi z hlavy a všichni jen ohromeně hleděli na krále Magnuse, který mě držel v náručí.
Znaveně jsem si prohlížel královu překrásnou tvář, která mě zcela pohltila. Jeho safírové oči, krásné vlnité vlasy, jeho rty a vlídný a přátelský pohled věnovaný jen mě mě naprosto uhranul. Král se na mě usmál, jako by mě ujišťoval, že vše už bude v pořádku a že jsem v bezpečí. Na toto vědomí zřejmě začalo reagovat moje tělo neb jsem o pár okamžiků později opět ztratil vědomí.

,,Můj pane! Přijměte prosím moje nejhlubší omluvy! Nevěděl jsem, že jste to vy!" Rozezněl se náhle hlas prodejce jablek, na kterého byl namířen meč královy ochranky. ,,O to mi také šlo." Utrousil o pár let mladší panovník a spražil může chladným pohledem. ,,Máš na vybranou... " Pravil a prodejce jen stál se zatajeným dechem. ,,Buď mi do paláce přivezeš všechny svoje jablka zadarmo ještě do pravého poledne, pro toho chlapce a nebo přijdeš o ruku, kterou jsi ho bil." Zazněl rozsudek a muž hned odkýval první variantu. Král se pak se mnou vyhoupl do sedla koně, kterého mu předal jeho rytíř a odjel se mnou do paláce, kde mi ihned poskytl lékařskou péči.
Když jsem se probudil, měl jsem obvázané skoro celé tělo, ale moji pozornost rozhodně získala rudá jablka, která mě obklopovala. Byla v posteli, u postele, na podlaze, skoro všude byla jablka, jako bych se koupal v moři jablek.
,,Tohle je prý omluva od toho může, který tě na tržnici bil." Zazněl ten příjemný hluboký hlas a já jsem hned pohlédl do rohu místnosti, kde seděl na židli král Magnus. ,,Snad se cítíš lépe, určitě to musí stále velice bo-" Jeho laskavá slova jsem utnus, když jsem se nehledě na bolest ihned zvedl z postele a poklekl až k zemi u jeho nohou, kterých jsem se na důkaz díků dotýká čelem a rukama. ,,Děkuji, můj pane... Děkuji za vaši milost a laskavost!" Vzdechl jsem s nejupřísmnějším vděkem, čímž jsem ho lehce zaskočil. ,,Ach, to nic... vstaň chlapče, máš velká zranění." Naléhal hned a pomohl mi zpátky do postele. ,,Zachránil jste mi život." Zašeptal jsem a nadevše jsem si vychutnával pohled na jeho překrásnou tvář. ,,Věděl jsem, že krást nechceš, ale musel jsi protože jsi byl hladový. Tak to chodí a je to smutné." Řekl a přisedl si na okraj postele. Pak vzal do ruky jedno jabklo a z opasku si vytáhl dýku, kterou začal jabklo krájet. ,,Navíc jsem v tvých očích zahlédl cosi spanilého. Máš velice neobvyklé sezření." Usoudil a podával mi k ústům kousek jablka, který jsem ihned přijal. ,,Jak se jmenuješ, dítě?" Zptal se mě pak a pohladil mě po mých černých a nepoddajných vlasech. ,,Valerian, můj králi." Odvětil jsem hned a on mi do úst vložil další kousek. ,,Tvoji rodiče jsou oba mrtví, hádám?" Odtušil a já jsem jen sklíčeně kývl. ,,Jak skončili?" Zajímalo ho. ,,O otci nevím, prý zemřel ještě před mým narozením. Moje matka byla nevěstka a zemřela na nemoc, kterou se nakazila." Vysvětlil jsem a král jen empaticky pokýval hlavou. ,,Kolik ti je?" ,,13, můj pane." ,,Dobře, Valeriane. Odteď budeš žít tady, budeš jako jedno z mých dětí." Rekl král a mě se po chvilce vehnaly slzy do očí. Nevěděl jsem co říct a pociťoval jsem jen neskutečný záliv štěstí a vděčnosti. ,,Můj pane... Děkuji... to je... jsem tak vděčný já-" Zalykal jsem se a král se na mé honosné rozpaky jen vřele usmíval. ,,Odteď mi můžeš říkat, otče." Dodal a něžně mě pohladil po nateklé tváři.