Zakázané ovoce ANEB láska mezi otcem a synem

Předmluva

• Valerian

,,Možná už bychom toho měli nechat úplně." Vydechla poněkud sklesle jeho královská vísost a mě se málem zastavilo srdce. S velkým šokem v očích jsem po něm střelil pohledem a razným krokem přistoupil k němu. ,,Proč tě něco takového vůbec napadlo?" Zeptal jsem se úzkostlivě a on se ke mně stále stavěl zády s pohledem na město pod palácem. ,,Přemýšlel jsem o budoucnosti a... nechci čekat na okamžik, kdy přijde den tvojí svatby s nějakou šlechtičnou a ty se mi začneš ztrácet dokud už mezi námi nic nebude." Hlesl sklesle a já cítil jeho opodstatněné obavy v hlase. Místo toho, abych mu je hned vyvracel, jsem ho konejšivě objal ze zadu, jak to často dělávám a tvář položil do jeho dlouhých vlnitých kaštanových vlasů na lopatkách. ,,Přemýšlíš teď jako nějaká zářivá žena, víš o tom?" Pousmál jsem se a jeho jsem tím cíleně lehce uvedl do rozpaků, dokud jsem necítil na svých rukou obmotaných kolem jeho trupu ty jeho. Začal mě jako obvykle jemně mnou a jen si ztěžka oddechl: ,,Může se to stát... nakonec ti žena může připadat lepší, než já." Dodal ještě melancholicky a já se jen opět usmál, načež jsem se od něj dotáhl a za rameno jej obrátil k sobě, chytil jeho hlavu do dlaní a pravil: ,,Já jsem stejně nikdy žádnou princeznu nechtěl a ony nebudou chtít zase mě. Jsem levoboček a i když jsi mě přijal a vždy jsi chtěl, aby se mi dostávalo stejným dílem jako mým čistokrevným sourozencům... povinnost oženit se v mém případě není třeba." Začal jsem a palci jsem ho hladil po jeho strništil na tvářích a stále se díval do jeho zdánlivě smutných modrých očí. ,,Navíc... která žena by se ti mohla vyrovnat?" Napadlo mě a v jeho očích prosvitla naděje. ,,Vždycky budeš to, co chci ze všeho nejvíc a po čem budu toužit, můj králi." Dodal jsem a konečně ho políbil na dokonale vytvarované a plné rty. Jako obvykle mi ihned odpovídal a bylo zjevné, že po tak hořkých myšlenkách můj polibek potřeboval a tak jsem ho prohloubil. Když akt smíření dozněl, z jeho obličeje se konečně začaly vytrácet ty ohavné běsy a úzkost a tak jsem jeho rozplývající se blaho ještě podpořil.
,,Konec konců... pouto otce a syna se nedá spřetrhat." Pronesl jsem skoro šeptem a on se konečně usmál. Věděl jsem, že mu to udělá radost, protože oba dva milujeme vyznávat si lásku především, když si nahlas připomeneme, že jsme jedna krev. Jistě, všichni kdo by to věděli by námi pohrdali, vysmívali by se mám a ještě mnohem hůř, ale pravda byla taková, že jsem díky otcově lásce stále naživu a tak mu ji oplácím s největší pokorou a opětovnáním. Miluji ho a on mě a celý svět by mohl vést válku proti naší čisté a upřímné lásce, která je pro společnost nepřijatelná.
,,Dnes v noci přijď do mých komnat, Valeriane." Řekl spokojeně král, přejel mi palcem po spodním rtu a pak mě pohladil celou dlaní po tváři. Blaženě jsem přivřel oči, chytil jeho dlaň a políbil ho do ní. ,,S velkým potěšením příjdu, otče."