Padala jsem a křičela. Každý nádech, který jsem udělala, abych mohla znovu zakřičet do temnoty, jejíž dlouhé ruce se dotýkaly mého těla, mě bolel. Někdy mi dokonce přišlo, že se topím ve chvílích, kdy ostatní mohou volně dýchat. Nesnášela jsem to, ten bolestivý pocit samoty a nicoty. Ale věc, kterou nesnáším ještě víc, než samotu, je láska, kterou mi dáváš. Z celého svého srdce. ... Ubližovali ti, mučili, trhali mi tě na kusy před mýma očima. Nikdy mě nic tak strašně nebolelo, jako když jsem se musel dívat do tvých očí, které byly zalité bolestí. Musel jsem je potrestat. Musel jsem jim ukázat, že na mé věci se nesahá, chápeš? Takže mi už nikdy neříkej, že mě nenávidíš, protože nesnáším lži. Nemůžeš mě nesnášet, když já tě miluji. Z celého svého srdce. ------- Upozornění! Kapitoly jsou dosti krátké, proto nečekejte žádné slohovky.