,, Ne!!! Do háje, vrať se, ty živý lítajíci camembre!" vykřikl blonďátý kluk a skočil po černé kouli, která se mu ale rychle vyhla a tak sletěl za gauč, kde se rozplácl.
,, Haha, tady máš ty tyra-" nedořekl to lítajíci camember, protože se taky rozplácl jako placka, ale tenhle krát o televizi. Pomalu se posouval dolů.
Blonďák sykl, jakoby se o tú televizi rozplácl sám, ale pak se škodolibě uchechtl. Tá malá číča si to zasloužila.
,, Jsi v pohodě nebo mám sehnat škrabku?" chechtal se a černá placička na televizi ho posílala do míst, kde slunce nesvítí.
Blonďák se zasmál, když se snažil svého kwami odlepit z televize a ten se vzpíral a křičel na něho, že se mu tady líbí, ať ho nechá na pokoji.
,,Líbí se ti být přilepený na televizi?"
,,Jo!"
,,Smůla." řekl a odtrhl ho z televize.
,,Tak za tohle mi dáš minimálně čtyři camembery!" vykřikl Plagg a nastavoval svojí malou pacičku, s tým že mu je okamžitě dá.
,,Kdybych tě neznal, ptal bych se, kde se to do tebe všechno vejde." převrátil svýma zelenýma očima kluk a ze šuplíku vybral čtyři sýry pro toho nenažrance.
,, Bohužel mně znáš a máš mně na starosti, takže mně musíš i krmit." řekl a hned se mu rozsvítila očka, když mu blonďák podával jeho slibované sýry. Hned se do nich pustil.
Kluk ho chvíli sledoval, jak se šťastně láduje camemberem a pak mu zavibroval mobil. Přišla mu zpráva.
Chloe: nazdárek, nechceš si zajít do nákupáku?
Adrien: promiň Chlo, ale nemám náladu
Chloe: dobře, tak o 15:00 při nákupáku :*
Adrien: ale já řekl že ne!
Na tohle mu už neodepsala a on věděl že nemá jinou možnost, jako jen jít do toho nákupáku s Chloe, jinak by se mu královna prošla po zádech jejími nejnovějšími jehlami. Prominul si obličej. Fakt na tohle neměl náladu, a už vůbec ne nato, jak bude muset čekat dokud si Chloe nevyzkouší minimálně padesát šatů. Jeho nejlepší kamarádka ho jednou určitě týmhle nakupováním zabije.
,,Plaggu, pohni, musíme jít do- ty prase! Jak si mohl stihnout sežrat všechny čtyři velké camembry za necelé dvě minúty?!"
,,Rozený talent." řekl pyšně a malinkými packami si pohladil své bříško. Blonďá se na něj díval s nakrčeným nosem, zatímco si zapínal knoflíky na černé košili. Koukl se na hodiny na ruce. Měl ještě dvacet minut, aby se střetl s Chloe. Nemusel spěchat. Chloe je nejen zvána královna krutosti, ale i jako tá, které musíš říct dvě hodiny zpátky, aby přišla načas. Nejen Marinette chodí pozdě.
Na Chloe se musí čekat minimálně dvě hodiny, dokud přijde. Jednou jí zato nadával, a ona ho pak umlátila kabelkou. Od té doby jí už raději nic nevyčíta, nechce aby ho pak umlátila k smrti kabelkou, že jo.
,,Nathalie?" zakřičel na svou asistenku a tá hned byla v jeho dveřích. Tohle ho na ní udivovalo. To se vždy přemístí z místa na místo? ,, Prosím, zaobsterej mi limuzínu do nákupního centra. Jdu tam s Chloe."
,, Vaše limuzína je už nachystaná, Adriene. Slečna Bourgeisová mně už informovala, že se chystáte do nákupního centra s ní." řekla Nathalie a něco si zapsala do notesu.
Adrien zůstal překvapený. Chloe informovala jeho asistentku o tom že jdou spolu ven? Tá Chloe Bourgeisová? Tá co raději nehne ani prstem, když nemusí? Na tomhle mu něco nesedelo.
,, Aha...ehm dobře, děkuju Nathalie." ona jen přikyvla a zmizela z dveří.
,, Na tohle budu potřebovat šest camemberů, abych to přežil."
Blonďák si povzdechl nad Plaggovymi slovy a schoval svého kočičího kwami pod košilí.
***
,, Alyo no tak, kam jdeme?" nevrle se vyptávala Marinette už pět minut, protože její nejlepší kamarádka jí zakrývala oči, aby nic neviděla. Alya se jen zachichotala a upravila si své modré šaty, které jí včera Marinette vybrala. Byly opravdu krásné a jí hrozně slušeli to ano, jen byly na její poměry dost krátké a stále si je potahovala dolů, aby jí náhodou nebylo vidět to, co by na veřejnosti vyvolalo trochu menší rozruch.
I Marinette se vyfikla, ale ne tak aby zastínila Alyu. Měla krásnou černou sukni, růžový svetr, černé baleríny a k tomu černej kabát. Jen tak nalehko.
Modro vlasá dívka zavrčela a už se radši nevyptávala. Nemělo to cenu, Alya jí to i tak neřekne.
,, Už sme tady!" řekla Alya a Marinette si vydechla. Konečně. Bruneta jí dala ruku z očí dolů a Marinette padl pohled na velký název kina v nákupním centru, před kterým stáli.
,, Čaute krásky!" zakřičel za nima čokoládový kluk, který ich doběhl. Zapískal. ,, Vypadáte úžasně."
Alya se zachichotala jako třináct letá zamilovaná puberťačka, což k ní vůbec nešlo. Nikdy se takhle nesmála, ani při klukovi, do kterého byla minulej rok a on jí dával samý komplimenty. Možná že je takhle moc zamilovaná opravdu.
,, Dobře, tak jdeme do toho kina?" zeptal se Nino a začal v zadní kapsy kalhot vytahovat lístky. Vytáhl dva.
,, Eh Nino? Proč sou jen dva?" zeptala se Marinette.
,, Do háje! Já jsem jeden zapomněl!" vykřikl snědý chlapec a začal panikařit.
Alya vykulila oči a s Marinette se na sebe koukli.
,, Nino to je v pořádku. Vy choďte do kina, vždyť je to vaše rande. Já tu na vás počkám." řekla mile Marinette, a v hlavě spořádala plán co bude dělat 2 hodiny sama v nákupáku.
,, Myslíš to vážně?" zeptala se Alya a dala jí ruku na rameno.
,, Samozřejmě! Jděte." popídla je aby šli do kina a ona se zatím projde.
Zamávala jim a oni zmizeli ve dveřích vedoucí do kina.
Zatímco modrovláska se procházela chodbami nákupního centra, jeden nejmenovaný blonďák se opíral o stěnu vedle kabiny, kde si jeho kamarádka zkoušela už minimálně sedmé šaty, a nadával si sám pro sebe že nakonec s ní šel.
,, Tak co tyhle?" znovu Chloe vyšla z kabinky a ukázala na koktejlové šaty zlaté barvy.
,, Pěkné."
,, Tos už řekl sedm krát!"
,, Sakra Chlo, tobě se hodí úplně všechno! Už můžeme jít?!"
Blondýnka jen protočila oči nad jeho chováním a podívala se do zrcadla v kabince. Povzvedla obočí. Tak v tyhle zlatých šatech vypadala náramně úžasně a sexy, to musela uznat. Koupí si je.
Šla se převléct a pak je šla koupit. Adrien tam jen stál a koukal se mrzutě okolo sebe. Už měl nervy v kýblu, chtěl už konečně jít někam pryč a dělat něco jiného, né být tady s Chloe. Nic proti ní, rád s ní tráví čas, ale co nesnáší nejvíc je, když musí trčet tři hodiny v jednom obchodě, zatímco si v kabince zkouší hadry. Ne díky, nechce.
Najednou ho blondýnka silně chytla za loket a tahala ho ven z obchodu. Nějak náhlyvě až ho to bolelo.
,, Au! Chloe, co to děláš?! Kam jdeme?" vyděšeně se jí ptal, když ho někde rychle táhla.
,, Eh...no do...do dalšího obchodu! Jo! Do Gucciho!" vykřikla a táhla ho ještě rychleji.
Adrien na ní zmateně koukal. Vždyť okolo Gucciho přešli, když vcházeli dovnitř, a to je na druhé straně centra!
,,Chlo," řekl a ona se ani neohlédla. ,,Chloe, sakra stůj!" zatáhl a ona se zastavila. Koukala někam do dálky. ,,Co se děje?"
,,Co? Oh nic, nic. Aha! Louis Vuitton!" řekla a ladně přešla do obchodu, co se nacházel nalevo od nich.
Zelenooký blonďák pootevřel ústa a nechápavě si přehrával v hlavě, co se právě stalo. Chloe byla velmi divná. Už měl ale všeho po krk, chtěl jít už konečně pryč.
Vydal se uličkou, kterou, jak si myslel, byl východ. Později napíše Chloe že šel domů, a nebo mu ona zavolá a ztlučeho jak psa. Jedno z toho.
Jak kráčel uličkou, nevšímal si lidí kolem a tak nezahlédl ani konkrétní modrovlásku.
,, Au! Sakra, promiňte." řekla stydlivě a třela si hlavu, protože když do něj narazila, omylem jí bradou vrazil o hlavu.
,, Dávejte si pozor!" vykřikl, narozdíl od ní, naštvaně a vzhlédl k osobě, která do něj narazila. Zůstal překvapený.
,,Chengová, co ty tady?" ušklíbl se, svým způsobem a ona k němu prudce zvedla hlavu.
,, Ty?"
,, Mám i jméno, puso." řekl přehnaně sladce.
,, Neříkej mi puso, Agreste!" zavrčela na něj a zatnula své pěsti.
,, Fajn, tak princezničko." pousmál se, když se nafoukla jak žába. Kdyby jen věděla, že on jí tak oslovuje v druhém živote.
,, Tak co tady děláš?" zeptal se.
Povzvedla obočí. ,, Stejně co ty, blonďavej smetáku."
,, Nic neděláš?"
,, V podstatě jo, nic. Čekám na Alyu a Nina, kteří sou v kině."
,, Ale vždyť sou támhle." ukázal za ní a ona se otočila. Opravdu tam byli a ty dva hňupi je sledovali zpoza květináče. Oba vykulili oči, když si všimli že jich blonďák a modroočka sledujou a vyšli z květináče, nevinně jim zamávali.
Adrien se uchechtl a zamával jim nazpět. Marinette protočila očima. Jasně, jsou v kině.
Otočila se nazpět na blonďáka a strnula. Za ním totiž šel jeden kluk, který si je ještě nevšimnul, protože měl sluchátka v uších. Černé vlasy s modrými konečky mu padali do obličeje, když se díval dolů očima barvy moře.
Adrien si všimnul že Marinette je celkem dost nervózní, ale i roztomile šťastná. Bohužel ne z něj. Koukala se za něho, a tým pádem se otočil též a potichu zaklel. Co ten tady dělá.
Modrovláska se za ním rozběhla. ,, Luko!" vykřikla, a když si jí kluk konečně všimnul, skočila mu kolem krku.
,,Marinette!" vykřikl její jméno a zakroutil s ní v objetí. ,,Ani nevíš jak rád tě vidím." položil jí na zem, protože se Marinette už kroutila hlava.
,,I ja tě ráda vidím! Chyběls mi." zářivě se na něj usmála a ještě jednou ho objala.
,,I tys mi chyběla, Mari. Bez tvého úsměvu mi tam bylo smutno."
,,Ale." stydlivě se zasmála. ,,No tak co? Jak bylo v Londýně? Prší tam hodně? Ochutnal si ti slavné londýnský makronky? Plul si po Temži? Povídej!" řekla netrpělivě a tahala ho za rukáv jak malé dítě, dožadujíci pozornosti.
,,Klídek, klídek." zasmál se. ,, Makronky byli dobrý, ale na tvoje nemají, prší tam fakt hodně a to ti musím říct jednu příhodu..." začal vyprávět svůj zážitek Luka a pomalu se od blonďáka vzdalovali. Ten tuhle romantickou chvilku těch dvou sledoval s nakrčeným nosem a propaloval záda modrovlásky, která se pomalu vzdalovala. Potichu zavrčel, když dal Luka kolem Marinettinych ramen svou ruku a něco jí zašeptal.
,,Někdo nám tu žárli." zasmála se Alya, když i s Ninem za ním přišli.
,,Alya má pravdu, Adrienek tady žárli." zasmál se i Nino a hned se dospěle schoval za Alyu, když ho blonďák zabíjel pohledem.
,,Ja a žárlit? Na toho modrého paka?Pff, jasně že ne! Zbláznili ste se!? Na toho Luku vůbec, ale že vůbec nežárlim, to on by měl spíš na mně! S tou megerou jsem mnohem častěji jak von, tak nech dá debílek ruce pryč! A-!" křičel na ně a oni namísto toho, aby byli znepokojeni jeho chováním, se jen šklebili.
,,Co je vám sakra k smíchu?!" vykřikl a oni ukázali za něj a úsměv se jim ještě zvětšil. On strnul. Asi sou za ním, že jo? Pomalu se otočil a znovu strnul. Stála tam Marinette s překříženýma rukama na prsou a zabíjela ho pohledem, zatímco Luka vedle ní stál a upřeně sledoval Adriena.
Marinette se ještě víc zamračila a Adrien polkl. ,,Tohle mi vysvětli." řekla rázně modrovláska.
,,A co ti mám vysvětlit?" nevinně se tvářil blonďák.
Zavrčela a začala podupkávat nohou, jakoby odpočítávala sekundy do toho, kdy na něj skočí a zmláti ho první věci co jí přijde pod ruku.
,,Ty žárliš?" zeptala se na rovinu Marinette.
Adrien se falešně zasmál.
,, A na co? Na to jak s ním tráviš čas? Haha, ne nežárlim. To jsem řekl abys pak nebyla smutná z toho že je mi to jedno. Ale je mi to z hloubky duše jedno. Nemusím nic předstírat. Jsi mi celá ukradená, a už úplně mi je ukradený románek, jaký máš tady s pánem kytaristou. Takže si mysli co chceš." řekl lhostejně a dal si ruce do kapes.
Marinette zůstala stát na místě, beze slova. Pak celá zrudla a normálně bylo vidět, jak jí stoupá pára z uší. ,, Chyťte mě někdo." zavrčela potichu a Luko ji poslušně chytl, anebo jen nechtěl aby něco vyvedla.
Pak po blonďákovi vystartovala, kdyby jí Luka nedržel, blonďá by už ležel na zemi a Marinette by ho mlátila vším co by jí přišlo pod ruku. I Nina by použila, kdyby nic nebylo k dostání.
,, Ty nedůstojnéj zakrslej kreténe! Ty ubohá blonďatá napodobenino muže se slepičím hárem na hlavě! Ty debile! Nenávidím tě!" křičela na Adriena malá Marinette, a všichni kolem nich se na ně dívali s hrůzou, co se tam děje. Jedna babička se dokonce i přežehnávala, nad slovy Marinette.
,, My tu s nima nejsme!" zakřičel Nino na kolemjdoucí, kteří si je se zájmem ohlíželi a tým si vysloužil loktem do žeber od brunetky.
,, Když se stála fronta na blbost, tak sis byl přidat, co? A několikrát." zavrčela na něj a nazpět upřela pohled na Marinette, která na Agresta stále štěkala a mykala se v Lukovem náručí.
,, Přestaň na mně řvát doprdele!" konečně se vzpamatoval a začal na ní též řvát jako řvala ona na něj. Byla to velmi zajímavá podívaná pro kolemjdoucí.
,, Luko, pusť mě." řekla Marinette, celá rudá od vzteku, a upírala vraždící pohled na blonďáka před sebou.
Luka se zamračil, ale nepustil ji. Marinette zaťala pěsti. ,, Luko, řekla jsem pusť mě."
,, Promiň Mari, ale nepustím tě. I když je Adrien taký jakový je, nezaslouží si aby si ho zabila." řekl jemně kluk a podíval se na Adriena, který se při jeho slovy zarazil. On ho tady ponížil a Luka ho ještě brání před holkou, která je mu blíž.
Přimoužil oči a nadechl se. Tohle si nezasloužil.
Aniž by se na někoho jen podíval, obešel Luku s Marinette a rychle odtamtud zmizel. Fakt neměl jít ven. Neměl.
Marinette se za ním ještě koukala, dokud nezmizel za rohem, hned poté se otočila na Alyu, Nina a Luku. Všichni se na ní dívali s divným pohledem. Stislo jí srdce, a pak se vytrhla z Lukovho objetí a pelašila rychle domů.
***
,, Blbej Agreste. Tá debilný pochcaná sláma. Ugh! Jak já ho nesnáším!" mrmlala si pod nos modrooká dívka v červeném a přecházela se po železné konstrukci Eiffelovky, protože nedokázala obsedět. V mysli se jí rodili různé plány, jak zabit Agresta. Druhý lepší jak první. Například ho mohla unést a pak by ho postavila před jedoucí náklaďák, anebo ho shodit do ledové Seiny. Možností je mnoho.
Nervně praštila pěstí do železné stěny, aby si ulevila. Nepomohlo to, tak do ní praštila ještě pět krát, dokud jí nezačala bolet ruka. Tak se o ní jen opřela. Železo jí pěkně schladilo a trochu i uklidnilo.
Najednou uslyšela z dáli křik a ona zpozorněla. O něco později znovu někdo vykřikl a ona se yoyem přemístila tam, odkud křik vycházel.
Přišla před Louvre a před ní se tyčila postava ve fialovém.
,, Jsem Colère Nocture! Od teď celá Paříž bude navždy zahalená v tmě!" vykřikla a zdvihla svou hůlku a chtěla z ní na celou Paříž vyslat tmu. Beruška jí zastavila svým yoyem.
,, Ne tak rychle." řekla a zatáhla, aby odtrhla její hůlku, ale ona jí namířila na ní a jen tak tak se vyhla fialovýho paprsku.
Odskočila a rozkroutila své yoyo a začala se bránit před paprsky.
Odněkud se vynořila kovová tyč a zabránila tak vystřelit další paprsek.
,, Nepotřebuje broučínka pomoct?" mrkl na Berušku Kocour a odskočil od padoucha, který se k němu přiblížil.
,, Bylo načase Kocoure." řekla dívka v červeném.
,, Né každý má stále čas zachraňovat svět." ušklebil se a zvolal.
,, Hele ty noční můro! Nechceš se s námi pohrát?"
Po boji
,, Pecka." řekli oba naraz.
,, Ehm Beruško?...chtěl jsem se tě na něco zeptat..." řekl dosť nervózně kluk v černém a poškrábal se na zátylku. Zapipal mu prsten a jí náušnice.
,, Promiň Kocoure, někdy jindy." a zmizela. Běžela po střechách rovno domů.
,, Teček dost!" vykřikla modrovláska, když stála na svém balkóně a proměnila se nazpět na tú nešikovnou Marinette. Dala Tikki sušenku a opřela se o zábradlí, zatímco si Tikki na její hlavě pochutnávala na sušence.
,, Je to krása, viď?" řekl klučičí hlas a ona sebou polekaně škubla. Tikki někde zmizela.
Modroočka se otočila a chytla se za srdce, které rychle bušilo. ,, Už zase? Chceš abych schytala infarkt nebo co?"
Zasmál se. ,, Kdybych tě pak musel oživit polibkem, tak klidně."
,,Sni dál."
Pobaveně se usmál a přišel k místu, kde stála ona a sedl si na zábradlí. Teď působil tak klidně, že mu to nevěřila. Vždyť když s ním byla před chvíli ako Beruška, neodpustil si své poznámky a byl normální. Tedy normální. Spíš byl prostě Kocour. Ale teď byl i nějaký zamlklý, což k němu nešlo.
Usmíval se, ale jeho oči neměli daleko k pláči. Něco ho hrozně trápilo, a jí z toho bylo děsně.
,, Kocoure..stalo...stalo se něco?" zeptala se jemně.
Kocour se napnul a zavřel oči. Pak se mu úsměv proměnil v úšklebek a podíval se na ní. ,, Stalo, ale tebe to nemusí zajímat, princezno."
Marinette se na něj podívala s povzvednutým odbočím. Fajn, nemusí to vědět, ale nech jí to řekne normálně sakra! Nepotřebuje se hádat i s ním.
Zamračeně od něho odtrhla pohled a zadívala se na měsíc. Stáli tam bez slov a koukali se na měsíc, každý ztraceni ve svých myšlenkách.
,,Promiň..." omluvil se tiše blonďák a zadíval se dolů do ulic.
,,Za co?" zeptala se.
Povzdechl si. ,,Za všechno."
,, Buď konkrétní."
,, Prostě se omlouvám, nestačí?" řekl už podrážděně.
,, S tebou je řeč jak s pytlem slámy." zavrčela a vydala se k poklopu, ke kterému nedošla. Chytl jí za ruku. Vzhlédla k němu a střetla se s jeho smaragdově zelenýma očima svítící v tmě.
,, Zůstaň ještě tady." řekl jí a udělal na ní kočičí kukuč, který jí měl přesvědčit, aby zůstala.
Zasmála se. ,, Takže ty si myslíš, že když na mně udeláš tenhle kukuč, tak tady zůstanu?"
Horlivě příkývl. Modrovlasá dívka pobaveně zakroutila hlavu.
,, Dobře, zůstanu," Kocour se usmál a ukázal své bílé tesáky, ,, ale řekneš mi, co ti je." úsměv mu povadl a ona se vítězoslavně usmála.
,, Fajn..." zamumlal a sedl si na lehátko, který měla na balkóně. Nečekaně.
,,Ja jen... ubíjejí mě dvě holky..." začal váhavě a podíval se na ní. Když nijak nereagovala, zamračil se, ale pokračoval, ,,k jedné cítím respekt a miluju jí od prvního okamžiku, kdy jsem jí spatřil a k té druhé ani nevím, co cítím, jde mi na nervy a někdy jí mám chuť zaškrtit, ale přitahuje mě. Jsem ze sebe tak zmatený a nevím co dělat." Smutně si povzdechl. ,,Jsem divnej, což?" sileně se zasmál a podíval se na své ruce.
Dívala se na něj ustaraně. Sedla si vedle něj a též se povídala na své ruce. ,,Nejsi divnej...v tomhle smysle. Jsi jen zmatený z lásky dvou dívek. Je to normální," řekla mile, ,,co ty víš, možná jedna z nich právě teď na tebe myslí."
Zachechtal se. ,, Jasně, určitě to je Beruška." protočil očima a ona prudce vzhédla.
,,Beruška?"
,,Jo..jsem zamilovaný do své parťačky, která mě nebere víc jako jen parťáka. Jsem v háji." Zajel si prstama do vlasů.
Nevěděla co říct. Byla z toho tak mimo. Byl do ní zamilovaný, miloval jí od prvního okamžiku. Teda ne do Marinette, ale do Berušky. Ale stále miloval jí. Myslela si že tí jeho růže, sladké řečičky a polibky na ruce patří k jeho povaze. Anebo si jen to nechtěla připustit.
Podívala se na něj. Ruce měl spojené v klíně a smutně se díval do dálky. Nerada ho viděla takového, nerada viděla, že se trápí. Trápí kvůli ní.
Položila mu ruku na rameno a přitáhla si ho k sobě a obejmula ho. Kocour zůstal překvapený, ale pak jí silně objal a položil si hlavu na její rameno. Voněla po sušenkách a vanilce, a příjemně hřála. Chtěl jí objímat díl a díl cítit její vůni, ale odtáhla se.
,, Dost deprese. Jdeme dělat něco zábavnějšího." řekla a postavila se.
,, Co máš na mysli?" zeptal se a lehl si na lehátko, jakoby mu patřilo a zadíval se na ní. Starý Kocour je zpět.
,,No nevím, ty si tady ten vtipnej." při slově vtipný udělala uvozovky.
,, Vždyť já jsem vtipnej."
,, Hah, tak ale tenhle se ti povedl."
Zavrčel na ní. ,, Tak ty vymysli něco, paní chytrá." řekl a při slově chytrá udělal uvozovky.
,, Děkuju za pochvalu, pane slepice, určitě vymyslím něco aby ste nenudil, ak dovolíte." řekla a pro efekt se uklonila.
,, Dovoluji, a hlavně si pospěš, nudím se. A můžeš mi donést něco k pití, nejlépe mléko, při tom jak budeš přemýšlet." řekl celkem namysleně a založil si ruce za hlavu. Pche, jakoby čekal že mu to donese. Anebo...?
Ušklíbla se. ,, Ale jistě, vaše drzost. Jdu hned proto." řekla a zmizela v útrobách svého pokoje. Kocour se podíval na poklop a nadzvedl obočí. To mu vážně šla vzít mléko? No což, aspoň si to užije.
O chvíli později se její hlava objevila v poklopu a divně se usmívala. ,, Promiň, mléko nemáme, ale doufám číče nevadí voda!" řekla a odněkud vytáhla postřekovač.
,, Co to-" nedořekl to, protože z té satanistické věci začala stříkat vodu. Možná to byla i svěcená voda, ale to ví jen ten modrovlasý ďábel.
Začal syčet a prskat, jako kočka, které se něco nelíbí a utíkal před vodou, až při tom shodil květináč.
,, Tak číča nemá ráda vodu." smála se, zatímco Kocourovi se tohle líbilo míň a míň.
Najednou se tá kočka prašivá, objevila před ní a vytrhla jí postřekovač z rukou a zahodila chudáka postřekovačka, na druhou stranu balkónu, odkud je smutně sledoval.
Kocour chvíli ještě prskal a Marinette vycítila, že se jí Kocour bude chtít pomstít, tak se pomalu, aby si jí nevšiml, přemístila z balkónu do bezpečí svého pokoje, kde se chtěla jít rychle schovat pod stůl.
No nestihla to. Kocour jí chtěl chytit za ruku, aby neutekla, ale omylem do ní strčil a na chvíli se proletěla až pak spadla ze schodů rovno na čumák. Bohužel Kocour na ní.
Ležela na břichu a Kocour na ní, takže kdyby teď přišla její máma a našla by je v takovéhle dost divné pozici, měla by co vysvětlovat.
,, Au do hajzlu! Kocoure, slez ze mně! Jseš mokrej!"
,, A čí je to chyba."
Zavrčela. ,, Slez ze mně!"
,, Mě se to takhle líbí."
,, Slez. Ze. Mně!" řekla s důrazem na každé slovo a chtěla se zvednout.
Pak zalapala po dechu. ,, Tys mě chytl za zadek?!" zařvala, když ucítila chladnou ruku na svém pozadí.
,, Ne?" uchylně se pousmál a chytl jí za bok, po kterém pomalu sjíždel až na její pozadí, čím jí dováděl do rozpaků.
,, Dej. Tú. Pracku. Pryč!" vykřikla celá rudá až za ušima a snažila se postavit ale marně.
,, Jinak co?" zeptal se a trochu silněji jí chytl za zadek.
,, Jinak.."
,, Marinette?" zakřičel z dola ženský hlas.
,, Jinak jsem přijde mamka!" zakřičela potichu a silně ze sebe shodila kluka v kostýmu, který z ní až tak slezt nechtěl. Rychle se vyšplhal do její postele, kde se schoval.
,, Ano, mami?" zeptala se Marinette, když se její máma objevila ve dveřích poklopu.
,, Zítra brzy ráno jdeme zavést cukroví do vedlejšího města a vrátíme se večer. Tak nezapomeň jít do školy, jo? A můžeš sem pozvat Alyu a nebo nějakého kluka." mrkla na ní a Marinette se začerveněla.
,, Jojo, pozvu Alyu a vy si dávejte zítra pozor."
,, Dobře, zlato. Dobrou."
,, Dobrou."
Zavřela poklop a Marinette se vydala nahoru do postele, kde byl jeden nevítaný host.
,, Jo, dobrou, zlato." řekl Kocour a zívl si a drze si lehl na její postel.
,, Tak to nene," schytla ho za rolničku, ,, prašivá kočka nebude spát v mojí posteli." a vytáhla ho z postele a ukázala na malý gaučík dolů. ,, Tam budeš spát." řekla a lehla si na svou postel.
Kocour tam smutně sedel a koukal se na ní s prosbou v očích, aby tam mohol zůstat.
Posadila se a zamračila se na něj. ,, Ne! Buď jdeš spát na gauč nebo jdi domů. A vím že tebe bych ani za boha nerozmuvila, abys šel domů. A domluvila jsem." a tvrdě si lehla nazpět a otočila se k stěně.
Smutně si povzdechl a pomalu se zvedl a ještě pomaleji se vydal ku gaučíku, kde si lehl s velkým povzdechem.
Přešli tři minúty a Kocour stále smutně vzdechal a Marinette to lezlo na nervy. Když si k tomu i vzlykl, prudce se posadila a zamračila se do tmy, kde si myslela že se nachází to klubíčko neštěstí.
Ach bože, tohle bude ještě litovat. ,,Fajn, vyhrál si. Pojď sem." ani to nedořekla a Kocour vysprintoval k ní a už vedle ní ležel.
,,Dobrou." řekl celej šťastněj a přitáhl si jí k sobě blíž, až teměř dýchali stejný vzduch.
,,Tak ale tohle ne,"odtáhla se a Kocour neuspokojivě zavrčel,
,,otoč se ke zdi a já se otočím na druhou stranu. A nic nezkoušej, nebo skoncíš ne na gaučíku, ale venku na lehátku!" přísně se na něj podívala, i když ho přesně neviděla a otočila se na svou stranu. Pak ani nevěděla ako, a oddala se říši snů.