-Ellie-
Otevírám oči a hned se podepírám loktem a snažím se zvednout. Hodně rychle se mi zatočila hlava, tak hned se zastavuji a koukám po pokoji. Scott mě odnesl do postele.
Tma, otevřené balkónové dveře a vedle mě nikdo.
"Scotte." Zašeptala jsem, ale nikdo se neozval.
Pomalu se zvedám a v kraťasech a tílku jdu pomalu chodbou a po schodech dolů. Všude jsou tu zapnutá tlumená světla a po cestě vidím, že je 4:17 hodin ráno.
Vidím Darlene, jak stojí u kuchyně a hned se na mě obrátila.
"Děkuju, nic nechci - opravdu, jste hodná." Šeptám ještě dřív, než se mě na něco zeptala a pokouším se na ní usmát.
"Váš přítel je v soukromé pracovně, mám pro něj dojít, nebo byste si přála za ním odvést?" Vřele se na mě usmívá a já se zastavuji uprostřed haly.
"Mohla byste mě tam nasměrovat prosím?"
Hned se vydávám tím směrem, až docházím nakonec chodby, kde se přede mnou tyčí obrovské dveře, rozhodně větší, než kterékoliv co jsem potkala po cestě sem.
Bez zaklepání s hlasitým klapnutým kliky vstupuju dovnitř a co nejrychleji za sebou zavírám. Přímo naproti dveřím se mi vyskytl pohled na Scotta, který v teplácích a obyčejném bílém tričku sedí za velikým pracovním stolem.
I v teplácích vypadá nejelegantněji, co to jde.
Nad hlavou má obdélníkový obraz se zlatým rámem a krásnou malbou uvnitř.
Poznávám tam jeho babičku s dědou, Alex, nejspíš jeho tátu a Scotta, další pár lidí mi zůstává neznámých a teď asi není ten nejlepší moment na to, se ptát. Všichni na sobě mají perfektně sedící oblečení na jízdu na koni a za sebou několik koní - možná jsou to ti stejní, co mají dole ve stájích.
"Měla si mě jen nechat zavolat. Musíš ležet." Pořád sedí za stolem a pokládá propisku.
"Bez tebe to prostě nejde."
Je tu zavřený sám a dělá jakési papíry. Mohlo mě napadnout, že tady je proto, aby měl chvilku klid a soukromí. Neměla jsem sem lézt, vypadá nevyspale a hodně podrážděně.
To Scott nejspíš hned poznal a trochu se na židli odsouvá a ukázal si na klín, kam chce, abych si sedla.
Přecházím na jeho stranu a sedám si mu na klín.
"Co tu děláte, pane Chemberlein?" Chytám ho okolo krku.
"Pomáhám dědovi." Scott se se mnou přisouvá ke stolu a já se dívám na osm druhů různých papírů, faktur a smluv.
"Měl by sis odpočinout a pak to můžeme udělat společně." Zašeptala jsem.
"Máš pravdu."
"Vidím na tobě, že se ti spát nechce, tak si něco pustíme v televizi a ty si taky konečně odpočineš? Lásko jsi tu hlavně proto, aby sis odpočinul a ne se pořád něčím stresoval a něco řešil." Hraji si s jeho vlasy a prstem přejíždím po jizvě, kterou má Scott na rameni.
Určitě hokej.
"Co já bych bez tebe dělal." Zavírá oči a celou svojí vahou se opírá do židle.
"Upracoval se, jen pojď."
Společně se Scottem jdeme do jeho babičky obrovského obývacího pokoje, a Scott bere dvě deky a hledá cosi, na co se dá koukat v televizi.
"Pusť si hokej." Šeptám a pokládám Scottovi ruku na na břicho.
"Jsi zlatíčko." Dává mi pusu do vlasů a ochranářsky mě objímá jednou rukou okolo mého těla.
***
-Scott-
Zhruba po dvou hodinách se budím a Elaine nikde okolo mě.
Zase šla něco dělat, ta mrška.
Hned se zvedám a jdu směrem ke kuchyni.
"Vaše slečna je v pracovně, s Vaším dědečkem." Informuje mě Oliver a já beze slova jdu do pokoje, kde se převlíkám.
Jen si beru volnější kalhoty (podobné jako k obleku, ale třikrát tak pohodlnější), obyčejné bílé tričko a jedny z hodinek od dědy.
On miluje, když nosím hodinky, co od něj každoročně dostávám.
Sbíhám dolů po schodech a hned jdu do pracovny. Po příchodu do místnosti mě to docela dost překvapilo.
Děda sem nikoho nepustí, nemá rád, ani když je tu babička. Už si zvykl na mě, ale Elaine? Jak se tohleto stalo? Mám z toho radost, že jí mají rádi, ale co tak najednou. Moji prarodiče nejsou důvěřivý k nikomu a hlavně ne po tak krátké době.
Na druhou stranu jsem rád, hodně rád že jí takhle přijmuli mezi nás. Znamenají pro mě to nejvíc, co v rodině může být. Jsou pro mě tou největší autoritou.
Elaine stojí za stolem, zatímco můj děda sedí a něco vydepisuje v papírech.
Ani nechápu, kdy se stihla ze spánku na gauči zdokonalit do toho, co má na sobě.
Kostičkované kalhoty, které má ohrnuté nad kotníky a bílý rolák jí padne fakt dobře. Sice cit pro takovou módu nemám, ale tohleto jí sluší. Je tak krásná. K tomu všemu má na hlavě perfektní culík, ze kterého jí nikde nekouká ani vlas.
"Dobré ráno, dědo." Zdravím ho a on se na mě usmál a hned na mě začal mluvit.
Já bohužel nemůžu strhnout oči z Ellie, která si toho všimla a už se trošku červená. Přecházím k nim za stůl, abych se také zapojil do práce.
"Scotte, takovou posilu bys nám měl vozit častěji, je to šikovné děvče." Chválí děda Ellie a já se zasmál.
"No proto jí mám!" Směju se a hladím ji po zádech.
Ellie je ospalá - a to hodně, je jí to vidět na očích. Ale taky vím, že je až moc tvrdohlavá na to, aby si nechala pomoct.
Zhruba 3 hodiny jsme tu byli zavřený, ale babička pro nás nechala zavolat, že prý má s námi jiné plány.
"Ty kalhoty ti sluší." Slyším Ellie, zatímco jdeme chodbou.
"Zrovna jsem ti chtěl říct to stejný." Než ji stíhám dát ruku na zadek, tak ta její přistála na tom mým.
"Vidím, jak jsi unavená a tímhle to neschováš." Chytám jí za tvář a Ellie na mě beze slova kouká.
"To si děláš prdel, ten malej smrad si našel holku! Tyvole a takovou hezkou!" Slyším svého bratrance a začal jsem se smát.
"A tebe furt nikdo nechce!" Hned ho objímám.
"Jsem Sebastian." Podává Ellie ruku a ona se krásně směje.
Ostatně, jako vždycky, když se směje.
"Elaine."
"No ahoj Sebastiane! Už jsem myslela že nedorazíš. Až si uděláš pohodlí a převlékneš se, tak pojedeme na vyjížďku, maximálně do hodiny." Babička se objevuje v hale a objímá ho.
"Samozřejmě, Elaine jsi také zvaná, tvá sestra už se převléká a kdyby si měl chuť Scotlande, tak můžeš s námi." Říká nám babička, zatímco Seb odchází k sobě do pokoje.
"Mockrát děkuji, půjdu se převléknout." Říká Ellie a já chtěl jít s ní, ale babička mě zastavila.
Ellie zatím odešla nahoru do pokoje a babička mě poprosila, ať jdu s ní do jídelny.
"Tvůj dědeček říkal, že dnes s vámi byla tvá přítelkyně v pracovně a pomáhala vám. Mám z toho radost a vím, že kdyby nebyla tak důležitá, tak jí nebereš ani sem k nám. Mám z tebe hroznou radost a jsem na tebe hrdá. Připomínáš mi tvého otce s matkou, když nám jí představil, byl úplně jiný, jako ty teď. Jsem ráda, že jsi takový a že už nejsi takový nervák. Kdyby sis to rozmyslel byla bych moc ráda, kdyby si šel s námi na projížďku." Zasmála se a jde na ní vidět, že to myslí vážně.
"Děkuju babi, moc si toho vážím. Jen musím něco rychle Elaine říct, hned potom přijdu." Usmál jsem se na ní a běžím do pokoje.
"Jdeš taky?" Mluví na mě Ellie z koupelny, zatímco si natahuje kalhoty.
"Nemám to rád."
"Sebastian je jako můj brácha, je to bratranec a má ještě staršího bráchu, jen ten už má manželku a dítě, a tak sem jezdí míň a míň. Vyrůstal jsem s nimi." Stíhám Ellie říct, než se začne vyptávat, protože Seb je někdy dost otravnej.
"V pracovně jsem viděla obraz, kde to vypadalo, že na koni jsi jezdil. Co se stalo?" Ptá se, zatímco si oblíká tričko s dlouhým rukávem.
"Jezdil."
"Jezdívali jsme všichni."
"I s rodičema." Vyšla z koupelny a chytá mě za tvář.
"Celá rodina." Přikývl jsem a držím tu jednu jedinou slzu.
Nebudu brečet, chlapi nebrečí, jak mě učil táta, takže ne, nebudu.
"Ty nejdůležitější z rodiny jsou tady, lásko. Ale jestli opravdu nechceš, nenutím tě." Dává mi pusu a já si jí prohlídl.
"Tak jo." Hned jak jsem to řekl, tak se na mě Ellie s údivem otočila.
"Tak šup šup!" Směje se na mě.
***
-Ellie-
Sbíhám dolů do stájí, jako minule, kde už je připravený Scottův bratranec.
Jdu až k poslednímu boxu, kde je obrovský vraník, který zrovna pije.
"Pozor tenhle šmejd kouše, je Scottovo, takže jak jinak." Směje se Sebastian a já ho jen sleduju.
"Nádhera." Dodávám.
"Seb kecá, prosímtě, kouše jen jeho. Já bych ho taky nemohl vystát." Přichází Scott v dokonale padnoucích jezdeckých kalhotech a tričku s krátkým rukávem, ve kterém se mu krásně vyjímají svalnaté ruce.
"Neslintej." Plácá mě po zadku a přešel k boxu, který ihned otevírá.
"Jervisi." Scott po vyslovení jeho jména trošku zamlaskal a i když by to někdo jiný neviděl, ten kůň měl fakt radost, že viděl Scotta.
Je o dost vyšší, než ostatní koníci, co jsou tady. Vyjímá se tady stejně jako Scott. No vlastně k sobě docela sedí kluci.
"Tohle je Ellie." Bere mojí ruku a nechává mě ho hladit.
"Nikdo jinej tady na něm nejezdí - on se moc nesnese s ostatníma. Jak s lidma, tak se zvířatama, ale když jsem tu já, tak s ničím problém nemáme." Říká Scott a já se usmála.
"Dlouho jsme se neviděli, kámo." Dává mu pusu na krk a já se zasmála.
"Ty máš i city k jiným tvorům, než jsem já jo." Směju se na něj a Seb se taky začal smát.
"Dřív jsme si mysleli, že má city jen pro toho koně a pro nikoho jinýho ne." Pořád se směje a Scott se taky začal smát.
"Ty taky drž hubu." Směje se na něj nazpátek.
Potom, co přišla i Alex a Scottovo babička jsme všichni nasedli a vyjeli na menší vyjížďku.
Po zhruba hodince si pořád povídám s Alex a slyším rozhovor Sebastiana a Scotta.
"Takže s tou Casidy už se nevídáš jo? Ale ta byla dobrá!" Slyším Sebastiana.
"Byla, ale asi už stačilo." Zasmál se Scott nazpátek.
Je to přesně ono, něco slyšíte ale nechcete aby to byla pravda. I když je to špatný tak někdy máte chuť projet tomu druhému telefon. Je to ten pocit co vás pálí na hrudníku a vy se bojíte, ale nevíte proč, nebo jestli je k tomu vůbec důvod.
Nevíte v jaké spojitosti to je, a to je nejhorší.
***
-Scott-
Sedíme u večeře, konečně na terase s krbem, neformálně oblečeni a povídáme si. Ellie Seba přijala dobře, a i on jí. Na zítřek je naplánovaná obří oslava narozenin mého dědy.
Je tu s námi i babička s dědou a snad poprvé vidím babču u večeře v normálním oblečení, a ne ve večerní róbě.
Ta dnešní projížďka mi udělala dobře. Cítím se po ní o hodně líp.
"Jsem rád, že si rozumíte." Šeptám Ellie do ucha, protože mi sedí šikmo na klíně.
"Kdo je Casidy?" Otáčí na mě hlavu a já se začal smát.
"Máš uši všude viď. S tou jsem chodil asi před rokem, byla trochu otravná. Tahala ze mě spíš peníze. A proto i když to asi zní blbě, tak jsem ti pořádně nic nedal, a to musím napravit." Zvedám se a Ellie opatrně pokládám na židli vedle mě.
Vyběhl jsem nahoru do pokoje a hned se vracím zpátky dolů, ale Ellie už je dole pod schody a chce jít za mnou.
"Tohleto bych ti chtěl dát." Podávám jí krabičku a ona na mě nevěřícně kouká.
"Scotte, ale já od tebe nic nechci." Kroutí hlavou a já se zasmál.
Z krabičky vyndavám náhrdelník s jedním nenápadným kamínkem uprostřed.
Hned jí to zapínám okolo krku a Ellie má na krajíčku.
"Scotlande." Kňourla a já se zasmál.
"Pojď půjdeme zpátky." Plácám jí po zadku a slyším Alex, jak na Ellie volá z kuchyně.
"Počkám u stolu." Dávám jí rychlou pusu na čelo a jdu zpátky ke stolu.
Dalších 10 minut jsme si povídali a potom se přiřítila Ellie, která brečí.
"El-"
"Dej mi klíče od auta!" Zakřičela na mě a já chci jít k ní, ale ona odcouvala až do chodby.
"Co se děje?!" Natahuji k ní ruku a ona mi do ní hodila řetízek, co jsem jí před několika minutama dal.
"Elaine, co se děje?!" Koukl jsem na něj.
"Dej mi klíče od auta, chci jet pryč." Přestala brečet a já zakroutil hlavou.
"Fajn, pojedeme domů."
"Já jedu sama. Dej mi klíče."
Jen vrtím hlavou a podávám jí klíčky od auta.
Vůbec netuším, co se to děje.
"Je pozdě a prší. Jeď opatrně, ať se ti nic nestane. Napiš mi. Nechápu co se děje, jen mi dej vědět, prosím." Ihned si klíčky bere a běží ven, odkud jde do garáže.
"Elaine." Jdu za ní k autu a ona se ani nezastavila, nebo neotočila.
Zastavuji se před autem a Ellie nastartovala. Koukám jí do očí a ona mě taky, a mám pocit, že je to naposledy.
"Miluju tě." Říkám a ona mě pořád sleduje.
Po chvíli jí uhýbám z cesty a Ellie odjíždí. Celý promočený od deště jdu dovnitř a hned jdu za Alex.
"Co si jí řekla?!" Stojím na druhé straně kuchyňské linky.
"Nic, bože můj." Směje se a já bouchl do stolu.
"Co. Si. Jí. Řekla." Zakřičel jsem na ní a ona se trochu lekla.
"Nic, dej mi pokoj a neřvi na mě!" Alex se pokouší odejít z kuchyně a já mezi ní a klenbu dělící kuchyň od zbytku domu dal ruku.
"Na něco jsem se tě ptal." Ruku nedávám pryč a moje sestra se zastavila.
"Neřekneš mi to, a skončil jsem s tebou. Na dobro." Nehybně stojím a nespouštím z ní oči.
"To nemůžeš, jsem tvoje sestra. Nemáš nikoho jinýho." Zasmála se a já ruku dal pryč.
"To si povíme, až si vzpomeneš."
Odcházím zpátky na terasu a po cestě beru z kuchyně další lahev alkoholu.
Babička s dědou taky stihli odejít a zbyl tu jen Sebastian.
Nalévám mu do skleničky a pak do tý svojí. Ten beze slova sklenku zvedá a ťuká si se mnou.
***
Snad stokrát jsem Ellie volal a samozřejmě mi to ani jednou nevzala.
Po dvou lahvích šel Seb spát a já sedím v pokoji a koukám na její tašku. Nic si s sebou nevzala, možná tak peněženku. Ani tu ne.
"A co sis myslel, že jí představíš doma, něco jí dáš, řekneš jí, že jí miluješ a ona bude navždycky šťastná s tebou?" Povídám si sám pro sebe a sedám si na balkón.
Je mi jedno, za jakou cenu, ale z Alex dostanu to, co jí řekla.