-Scott-
Uplynulo pár dní a Lucas do toho všeho ani nezatáhl policajty. Jeho táta mu to už párkrát vytmavil, že tuhletu složku do jejich rodiny tahat nemá. A já mu to taky vysvětlil, že jsem to byl já a nemá sahat na Ellie. Žádný, že se budu schovávat, aby to nevěděl. O Timovi a Soph sem se samozřejmě nezmínil nebudu je do tohohle tahat.
Slyšel jsem i Lucase, který se pokoušel škemrat u táty, aby mu to pomohl vyřešit se mnou. Ten mu oponoval, ať si vyřeší, co si sám způsobil.
Od tý doby se nechodí na tréninky ani koukat (sádru už nemá, ale o berlích chodit musí pořád) a nijak mě nevyhledává na pokec, taky, aby jo.
Timm se Soph to mezi sebou mají takový divný. Podle mýho si na ní on dělá až moc velký nároky na to, že spolu vlastně nechodí a zatím jen spí. Ellie ségra je v tomhletom její úplnej opak - ta nečekala vůbec na nic. Ale Timmovi to tak vyhovuje, a mě to takhle vyhovuje s mojí princeznou.
Ještě dneska na večer odjíždíme k mojí babičce a upřímně, se tam těším.
Naše babi je hodně nóbl, má obrovský dům, spousty aut, stáje s koňmi, má doma wellness a spoustu takových blbin, a hlavně spoustu služebnictva. Ségra na tom vždycky ujíždí a užívá si to, když tam jsme. Babča si vždycky najde věci do kterých rýpat a děda naopak hledá ty dobrý. Dohromady vlastní několik firem s nábytkem ještě nějaký další (to je nám se ségrou zatím záhadou), babi je vyhlášenou designérkou vnitřních prostor domů a kanceláří, a děda realizuje přestavby domů a babiččiných projektů.
Ale se ségrou to tam máme moc rádi. oba nás neustále přemlouvají, ať se k nim nastěhujeme, abyste mohli jejich byznys co nejdříve převzít. Já to odmítám, chci si užít a splnit svůj hokejový sen - na nějaký sezení doma na zadku a podnikání mám ještě času dost.
Na druhou stranu chci dědovi pomoct, aspoň s chodem firmy, a tak mu každý týden všechny doklady a papíry (elektronicky samozřejmě nejsem blázen, abych takovou cestu absolvoval každý týden). Je to jedna z hodně mála věcí, co jsem Ellie neřekl, protože se to pokouším držet jenom mezi mnou a dědou.
Chápu, že jsou v obraze a mají nad vším přehled, ale nechci aby se cokoliv posralo. Jejich firmy mají hodně velký úspěch, hlavně s ještě větším ziskem a taky mají spoustu rivalů a lidí, co čekají na jakoukoliv jejich chybu.
Hlavně to byla jedna z posledních věcí, co sem slyšel od táty - že ať se děje cokoliv, tak o ně se musím v první řadě postarat, i kdybych se měl vzdát hokeje. A opravdu, to co oni řeknou je mi svatý, a je mi jedno, co si o tom ostatní myslí.
Kluci z hokeje ani neví, že tohle jsou moji prarodiče a jsem za to rád. Nikdo si mě a Lex s nima moc nespojuje hlavně proto, že bydlí 200 kilometrů od nás.
Asi bych měl přestat rozjímat, protože jsme v obchodě - babča zavelila nákup a tý jak už jsem jednou řekl, se nesmí odmlouvat - a Ellie se mi tu promenáduje ve spoustě mooooc hezkých věcech.
Moc jí to sluší, ale to v čemkoliv co si zkusí. My dva jsme se taky posunuli trochu a dál a hlavně dobrým směrem. Ellie už se přede mnou tak moc nestydí a hlavně se mnou mluví na přímo a já s ní. Jasně, všechno není furt skvělý, ale vlastně s ní ano.
Tyvole, fakt jí to moc sluší.
-Ellie-
"Hmmmm." Prohlíží si mě Scott v zrcadle a kouká mi na zadek.
"Není to moc?" Zvedám na něj jedno obočí a taky jsem si v zrcadle prohlídla svůj zadek.
"Střih je perfektní slečno. K tomuto stylu Vám mohu doporučit tento styl bot." Milá paní prodavačka co mi vybírá a kompletuje všechno oblečení, mi podává boty na podpatku.
"Děkuji." Usmála jsem se a nazouvám si je.
"Díky, kdyžtak Vás zavoláme." Opírá se Scott rukou o opěradlo.
"Jistě, pane Chamberlein." Prodavačka odchází a nechává nás v našem "salonku" samotný.
"Ó, pane Chemberlein." Zvedám jedno obočí a stoupla jsem si před něj.
"Ano, slečno?" Chytá mě pod šaty za zadek a pořád sedí na gauči.
"Mám tady toho spoooooustu na vyzkoušení." Otáčím se a než mě stihl Scott chytit, tak jsem si vzala další kus oblečení na vyzkoušení.
"Ty si hezky piš s klukama!"
***
"Máme všechno?" Rozhlížím se po místnosti, kde jsme strávili poslední 3 hodiny vybíráním toho správného oblečení ke Scottovým prarodičům.
"Máme." Chytá mě okolo pasu a jdeme k pokladně.
"Mockrát děkujeme." Usmívám se na paní za pokladnou, která mi podává spousty tašek.
"Nashledanou, pane Chemberlein." Zdraví nás paní, která se nám celou dobu věnovala.
Scott mi bere všechny tašky z rukou a jdeme do auta. Jen co jsem si sedla do auta, tak sem se k němu hned otočila.
"Ty si neplatil? Neměl si to kdy stihnout byl jsi celou dobu se mnou, pane Chemberlein." Zvedám na Scotta jedno obočí a on vyjíždí a kouká na cestu.
"To je od babi." Zasmál se a pořád sleduje cestu.
"To je spousta peněz, Scotte."
"Čekal jsem, kdy tahle věta přijde." Zasmál se a zastavuje u mě u baráku.
"Tohleto neřeš. Babča ráda udělala radost." Směje se na mě a já se zamračila.
"Za hodinku jsem tu a po cestě se kdyžtak někde zastavíme na jídlo." Podává mi tašky ven z auta.
"Budu připravená." Zasmála jsem se a jdu ke dveřím svého domu.
"Počkej, počkej." Popoběhl Scott za mnou a já se zastavila.
"Sluší ti to." Dává mi pusu na čelo a já se usmála.
Vešla jsem dovnitř a okolo nohou se mi hned začal motat Scott s Garem, který hodně rychle rostou. Všechny věci si pokládám rovnou na postel do pokoje a vyšla jsem na chodbu.
"Sophieee!" Zavolala jsem abych zjistila, jestli je někdo doma.
Jelikož nikoho neslyším, tak jsem si pár věcí s sebou zabalila do cestovní tašky - kterou mi mimochodem dnes taky Scott koupil.
Přemýšlela jsem, jestli se najde nějaká chyba, nebo zádrhel. Je pravda, že zatím se jich pár našlo a to hlavně proto, že Scott je dle mýho až moc žárlivý. Na druhou stranu si říkám - každá holka by minimálně jednou v životě chtěla (a taky by měla) vidět člověka co jí miluje, jak se za ní postaví a třeba se kvůli ní i popere. Žádná z nás to nahlas neřekne, ale každá si to myslí a tajně o tom přemýšlí. Je to vlastně dobrý pocit, že někomu na vás až tak moc záleží.
Vytáčím ségru na FaceTime a položila sem si telefon na toaletní stolek ke kterému si sedám.
"Čáááu." Slyším sestru z obrazovky mého telefonu.
"Hmmm." Odpovídá mi s plnou pusou kousku oběda.
"Máma mi volala, že s tebou chce mluvit. A ne neptej se, nevím proč nezavolá rovnou tobě."
"Ajo, trochu jsem na to zapomněla." Polyká svoje sousto a za ní se vynořil Tim.
"Ahoj Elaine!" Volá na mě a já se zasmála.
"Dej mi ho, prosím." Říkám sestře a ta dala telefon Timmimu.
"Timothy, brouku, prosímtě mohl bys ségře připomenout, aby krmila kluky a taky je venčila. Prosím prosím. Dřív by na ní byl spoleh, ale jak víš, tak nám ji někdo rozptyluje!" Směju se na něj a on se zasmál.
"Jasně, že jí to připomenu. Tak co, těšíš se? Měla bys, máš na co, znáš Scotta." Několik hranolek si strká do pusy a já na něj zvedám obočí.
"Na co, že se mám těšit?" Beru svoje vlasy do ruky a začínám je česat.
Trošku mě to překvapilo, myslela jsem že jen jedeme na pár dní za jeho babičkou.
"Na Scotta, přeci! Jo a udělej si takovej ten hezkej drdol, ten se Scottovi moc líbí." Mluví na mě s plnou pusou a já se znovu zasmála.
"Díky, jsi zlatíčko." Posílám mu pusu.
"Dávej mi na ní pozor, jo?" Zcela vážně jsem se na Tima podívala a on k mému údivu taky.
"Neboj." Kývl na mě, pak jsme se rozloučili a já to típla.
***
-Scott-
"Lex chovej se normálně, prosím." Mluvím na svojí sestru, zatímco si zapínám košili.
"Já se chovám normálně pořád, jen ty se necháš tahat za nos." Volá na mě z koupelny a já vykoukl nahoru na schodiště.
"Prosím přestaň. Chci si to užít s rodinou a mojí přítelkyní. Proč tohleto pořád děláš, proč jsi na ní tak zlá. Už jste se i skamarádili. Odpověď, že ti na mně záleží nic neřeší."
"Scotte je to prostě lhářka, jako ty ostatní. Ty to nevidíš, ale já jo. Nedám pokoj, řeknu to klidně i dědovi ten jediný má na tebe v týhle rodině vliv." Opírá se nahoře o zábradlí u schodiště.
"Řekni mu to, odstěhuju se a už s tebou nepromluvím. Buď pro jednou hodná, prosím. Jestli ti dělá takový problém, tak se s ní klidně nebav. Jen prosím nebuď tak zlá." Sleduju jí a ona se na mě ušklíbla.
"Jak chceš." Odchází zpátky do koupelny.
"Lex já si to chci užít u babi. Víš, jak to tam mám rád, oba máme. Tak nedělej naschvály a buď hodná." Vyběhl jsem schody a přes pokoj vstupuju k ní do koupelny.
"Scotte ale ona se mi prostě nelíbí! Už na první pohled." Vlní si vlasy a sleduje mě v zrcadle.
"Tak jí dej ještě jednu šanci. Uvidíš, co na ní řekne babička, ta má vždycky pravdu. Jednu šanci jí dej, těhletěch pár dní. Aspoň to zkus, kvůli mně."
"První a poslední." Zabíjí mě pohledem v zrcadle a já se na ní děkovně usmál.
"A teď si pohni prdelí, nemáme sto let." Směju se na ní v zrcadle a ona mi ukázala prostředníček.
Takový to bylo dřív. Jsme sourozenci a pořád se něčím štveme. Mám Alex opravdu rád, ale postavila se mezi mě a tím, koho jsem si vybral aby tvořil mojí druhou půlku - a to si sourozenci nedělají.
***
Je něco trochu po osmé a my po příjezdové cestě přijíždíme k babiččinu domu. Periferně vidím, jak si Ellie vedle mě nervózně mačká prsty.
"Nemáš se čeho bát, buď sama sebou."
"Já nevím, neudělám ti ostudu?" Potichu šeptá a já se zasmál.
"Ty a ostudu?" Vymaňuju jednu její ruku a dávám jí na ní pusu.
"Věř mi, budeš skvělá. Babička je sice náročná, ale Scott si vybral dobře." Slyším zezadu Alex a hned sem na ní koukl ve zpětném zrcátku.
Děkuju - naznačil sem pusou a dávám Ellie druhou pusu na ruku.
Zastavuji před vchodem a Ellie se na mě podívala.
"To není barák, to je obrovský sídlo!" Šeptá Elaine a kouká ven z okínka, já vystoupil a otevírám ji dveře.
"Utíkej se ségrou dovnitř, je velká zima. Já vezmu věci a přijdu." Podávám jí ruku a ona vystupuje.
"Tady bez tebe nikam neodejdu." Pořád si udiveně prohlíží dům a pořád mě drží za ruku.