Logan se po učebně rozhlédne, a jakmile mě spatří, nepatrně zavrtí hlavou. „Sakra." zašeptám a svůj zrak zabodnu do lavice. Logan ihned přijde k naší lavici a Becca se s úsměvem postaví. „Ahoj lásko." „Teď ne." procedí Logan skrz zuby a Beccu jemně odstrčí stranou. Ta semkne rty těsně k sobě a zase se posadí. „Proč?" řekne ostře Logan, a když mu neodpovím, chytne mě za zápěstí. To mu hned vytrhnu a zpříma se mu podívám do očí. „Kde jsi jako byla?" „Poslala jsem ti zprávu." pokrčím rameny a musím potlačit úsměv, když se mu v tváři mihne překvapení. Z kapsy od kalhot vyndá mobil a otiskem prstu ho odemkne. „Nevšiml jsem si. Promiň" povzdechne si. „Nic se nestalo." přikývnu a dlouze se napiju kávy. „Proč si odešla tak brzy?" zeptá se po chvíli ticha a Becca se zatváří nechápavě. „Nechci se vám plést do hovoru..." odkašle si Becca, „ale o co mezi vámi jde?" dodá s kyselým úšklebkem. „Ty jsi ji o tom neřekl?" zapochybuju a Logan si nervózně rukou projede vlasy. Becca si založí ruce na prsou, povytáhne svoje obočí a upřeně se podívá na Logana. „O čem jsi mi měl, Logane, říct?" „Prakticky o ničem, akorát, že... Melissa teď tak trochu bydlí u mě doma..." „Cože?" prskne vyjeveně Becca a změří si nás oba od hlavy až k patě. „Becco, víš, že je to čistě přátelský, že jo?" pokusím se jí to vysvětlit, ale Becca mě posunkem ruky zarazí. Chvíli mlčí, ale pak se radostně usměje: „Když tam přespává Melissa, tak bych mohla i já." „Lásko, to asi nepůjde, celou tu věc nabídla moje máma Masonovi..." „Komu?" zarazí ho Becca a já nechtěně vyprsknu smíchy. Becca se na mě zlostně podívá, ale já ji smířlivě obejmu okolo ramen: „Mason je můj otec víš? A věř mi, kdyby záleželo na mně, tak tam nebydlím už ani minutu." „Zase začínáš?" řekne výhružně Logan a já jen pohodím hlavou. Naštěstí už Logan nestihne říct nic dalšího, protože ve chvíli kdy se nadechuje, zazvoní na hodinu.
Nečekaný test z chemie sice zvládnu nějak napsat, ale Becca už na tom tak dobře není. „Mám pocit, že jsem tam vyplnila dobře jenom svoje jméno." vzdychne a položí si hlavu na lavici. „Příště to napíšeš určitě líp." „Doma na mě bude čekat zase dlouhá přednáška o tom, že si nevážím možnosti tady studovat..." „Já si jí taky nevážím." uchechtnu se. „Ale tvůj táta..." Becca nedopoví větu, protože mi z ničeho nic zavibruje mobil. Jakmile zahlédnu jméno odesílatele, pousměju se. „Kdo ti píše?" zajímá se Becca a tak ji mobil podám. „Nechceš si zkrátit školu? Mám pro tebe překvapení." zamumlá a mobil mi vrátí. „Půjdeš?" zeptá se a já přikývnu. „Tak si to užijte." mrkne na mě, já zakoulím očima a rychle si věci naházím do batohu. „Šla jsem k doktorovi." „Jasně." zasměje se a já rychle zamířím ke skříňce pro bundu. Cestou si dávám pozor, abych nepotkala Logana a až venku před školou nepříjemný pocit zmizí. Zprvu ho nikde nevidím, ale když vyjde z poza rohu školy s růží v ruce, zrudnu. „Ahoj." usměju se a Ethan se uchechtne. „Ahoj." hlesne, přitáhne si mě za bradu blíž k sobě a jemně mě políbí. Zmrzlými prsty mi přejede po tváři a já se oklepu zimou. „Chyběl jsi mi." „Ty mě taky." hlesne, podá mi růži a já si k ní automaticky přivoním. „Tak co máš v plánu?" zeptám se po chvíli ticha a Ethan si proplete svoje prsty s mými. „No, tak nejdřív se zastavíme u tebe a ty si zabalíš nějaký normální oblečení, nebudeš u nás doma trpět v uniformě." „A to překvapení?" „Bude až večer." řekne tajemně a já nevěřícně zavrtím hlavou. „No co?" zasměje se. „Půjdeme? Už je mi docela zima." zaúpím a zatřepu se zimou. „Chceš se projít? Protože auto nemám momentálně k dispozici." „Je mi to jedno, hlavně ať už nestojíme na místě."
Díky Ethanovi jsme u mě doma za chvíli. Mám pocit, že se v tomhle městě nikdy nevyznám tolik jako on. Z batohu zmrzlýma rukama vyndám klíče a rychle odemknu dveře. V hale mě opět přepadne ten divný pocit. Ethan si toho všimne a položí mi ruku na rameno. „Jsi v pohodě?" „Jo, promiň, jen... Vlastně nic." usměju se a vyběhnu schody nahoru. Když otevřu dveře do pokoje, zarazím se. „Divný..." zašeptám a Ethan se na mě podívá. „Děje se něco?" „Vypadá to, že tady někdo byl."