Autumn meeting ✔

.16.

-Ahoj, než začnete číst, chtěla jsem vám poděkovat. Nedávno jsem dosáhla 1000 přečtení a to jen díky Vám. Tenhle týden jsem měla 18. narozeniny a Vy jste mi dali (byť nevědomky) ten nejlepší dárek. Takže Vám moc děkuju.
Užijte si novou kapitolu! - 

„Ty holky od minule snad zesílily." zafuním, když mě opět zasáhne míč. „To Stella, má na mě vztek." zaúpí Becca a prokřupne si prsty. „Zase?" zeptám se a Becca, když chytne míč, přikývne: „Může za to Logan." „Ten může za všechno." uchechtnu se a Becca převrátí oči. „Máme společnou chemii a tentokrát si Logan nesedl ke Stelle, ale ke mně." „Vážně?" pozvednu překvapeně obočí. „Taky jsem se divila. Nakonec se celou hodinu omlouval a já ani nevím za co." utře si z čela pot. Obě polekaně nadskočíme, když nám za zády zapíská na píšťalku profesorka. „Změna!" zavelí a mně ujede povzdech. Profesorka mě zpraží pohledem a sebere míč. „Všichni na zem. Pojedeme kliky." zakřičí na celou tělocvičnu a já tiše zaúpím. Na konci hodiny mám pocit, že se zítra nehnu. Z tělocvičny se doplazím do šatny, kde sebou plácnu na lavičku. „Asi umřu." zašeptám, Becca se tiše zasměje, načež stáhne obličej do bolestné grimasy. „Nemůžu se ani smát." uchechtne se a začne se převlékat. „Proč si ta profesorka vybíjí zlost na nás?" povzdechnu si a Becca pokrčí rameny: „A to ten tělák může být ještě horší."

Když Ethan uvidí, jak se s Beccou plahočíme ze školy, začne se na hlas smát. Zpražím ho pohledem, ale to ho rozesměje ještě víc. „Mohl by jsi Beccu hodit domů?" zeptám se Ethana, otevřu dveře a usednu na místo spolujezdce. „Jasně." „Jsem tak zpocená, že by mě z toho autobusu stejně vyhnali." ušklíbne se Becca a svalí se na zadní sedadlo. Ethan típne cigaretu, sedne si vedle mě a nastartuje. „Co vás tak vyřídilo?" usměje se na mě Ethan a položí mi ruku na stehno. Ruku setřesu a Becca se rozesměje, jenže za chvíli zaúpí bolestí. „Naše tělocvikářka neměla dobrou náladu." myknu rameny, Ethan pobaveně zatřese hlavou a nastartuje.

Becca bydlí v odlehlé čtvrti New Yorku. Při vystupování zaskuhrá a odbelhá se k velké hnědé budově. „Je zajímavá." pronese Ethan z ničeho nic. „Je skvělá. Je jediná normální ve škole plné namyšlených a bohatých lidí." „Spousta lidí by chtělo být na tvém místě." „Není o co stát." zašeptám, hlavu si opřu o okénko a na chvíli zavřu oči.

„Melisso, už jsme tady." řekne jemně Ethan a já pomalu otevřu oči. „Nora se už na tebe těší." „Jsem zvědavá, jak vyjdu ty schody." ušklíbnu se a vystoupím z auta. Doplahočím se ke dveřím, Ethan odemkne a já zaúpím při pohledu na schody. Ethanovo povzbuzování mě po chvíli začne štvát a já ho poctím několika nadávkami. U dveří, které vedou k nim do bytu na nás s širokým úsměvem čeká Linda s Norou v náruči. „Ahoj." usměju se na ně a ony mi pozdrav opětují. V kuchyni jsou už připravené dýně, nože, lžíce a velká miska. Při pohledu na mojí uniformu se Linda zamračí. „Melisso, možná by ses měla převléct, abys se neumazala. A pro tebe to platí taky, Ethane." otočí se na něho a ten se ušklíbne. „A mohla bych se u vás umýt? Nechci tady smrdět potem." zasměju se a Linda kývne směrem k Ethanovi: „Ethane, zaveď Melissu do koupelny a půjč jí nějaké oblečení." „Tak pojď." chytne mě Ethan za ruku a vede mě přes celý byt k bílým dveřím. Vstoupím do koupelny a chci zamknout dveře, ale zámek chybí. Koupelna je maličká, ale velmi hezky zařízená. Koupelně dominuje šedivá vana, kterou rychle napustím. Vysvleču si oblečení, rychle do vany vlezu a zatáhnu závěs. Ponořím se pod vodu a zavřu oči. Ze snění mě vytrhne zvuk otevření dveří, proto si rychle ve vaně sednu a rukama si zakryju prsa. „Donesl jsem ti nějaký moje starý oblečení, ale stejně ti bude velký." zasměje se nervózně Ethan. I když mě před ním kryje závěs, nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu. „Dobře, díky." pípnu a Ethanovi ještě chvíli trvá, než odjede z koupelny. Hned jak odejde, zhluboka se nadechnu a v rychlosti se umyju. Odhrnu závěs, vypustím vanu a osuším se. Obleču si svoje spodní prádlo, Ethanovo černé triko, které zastrčím do šedých tepláků, které si musím v pase utáhnout. Vlasy si rozčešu hřebenem, který ležel vedle umyvadla a nechám je mokré, volně splývat na zádech. U kuchyňského stolu už sedí převlečený Ethan a já ho poprvé vidím bez obleku. Je oblečený velmi ležérně, přijde mi, že černé tepláky a tmavě zelená mikina k němu tak nějak patří. „Ehm." Odkašlu si, udělám předváděcí pózu a vyprsknu smíchy. Ethan se otočí, a když mě uvidí, na tváři se mu rozleje úsměv. Přejdu blíž, sednu si a nechám projevit svoji uměleckou stránku při dlabání dýní.