Autumn meeting ✔

.29.

„Vstávej, Šípková Růženko." pošeptá mi jemně do ucha Ethan a vstane z postele. „Pokud vím, Růženka byla probuzena polibkem." uculím se a Ethan pobaveně pozvedne obočí. „Vážně?" zeptá se, zapne si košili a já s úsměvem přikývnu. Pomalým krokem přijde k mojí posteli, nahne se nade mne a usměje se. Pohladí mě po tváři, ale hned se zase odtáhne. „Co je?" „Měl bych zmizet. Nebo bych si měl obléct alespoň kalhoty." ušklíbne, ze židle si vezme svoje kalhoty a zavře se v koupelně. S nechápavým výrazem se vyhrabu z postele, když do pokoje přijde Thomas. „Ty už jsi vzhůru?" „Už to tak vypadá." zazubím se a Thomas se otočí k odchodu, ale pohledem se zasekne na Ethanově saku. „Dobré ráno, Ethane. Už můžeš vylézt, stejně vím, že jsi tady spal." zavolá a mě se do hlavy nahrne krev. „Až se trochu upravíš, přijďte dolů na snídani." usměje se a odejde. Automaticky si přejedu rukou přes vlasy a rychle zamířím do koupelny pro hřeben.

„Vyspala jsi se dobře?" zeptá se mě Ethan, jakmile vyjedeme do rušných ulic velkoměsta. „Ani ne. Neustále jsem přemýšlela o Aubrey." „Říkal jsem ti, ať na to nemyslíš." povzdychne si Ethan a já si opřu hlavu o okénko. „Já vím." „Ale ty na to stejně budeš myslet." odvětí a já zahanbeně sklopím hlavu. „No a kvůli čemu jste se vlastně pohádali?" zeptá se, když zabočí ke škole. Chvíli mlčím a přemýšlím, jestli mu to mám říct, nebo ne. „To je jedno. Tak po škole." usměju se a otevřu dveře. „Melisso, něco jsi si tu zapomněla." „A co?" otočím se a Ethan mě políbí. „Tohle." zasměje se, já zakoulím očima a vystoupím z auta. Mám pocit, že mě každý student pozoruje. Ve své domněnce se utvrdím, jakmile se rozejdu ke škole a ostatní si začnou něco šeptat. Ve skříňce si rychle odložím bundu, vezmu si učebnice a rozejdu se do třídy. Ve třídě si všichni šeptají a dívají se přitom na Beccu. Becca sedí na našem místě, něco říká Loganovi a ten jí hladí po paži. Jakmile vstoupím do třídy, všichni utichnou a Becca se otočí mým směrem. Zalapám po dechu a rychle přejdu k Becce. Obličej, krk a uniformu má zamazané od modré barvy. Z obličeje si barvu očividně snažila setřít, ale bezúspěšně. „Ty nejsi doma?" zeptá se a z obličeje si setře pár neposedných slz. „Co se ti stalo?" zeptám se místo odpovědi a z batohu vyndám balíček kapesníčků, které podám Becce. Ta je s díkem přijme a vysmrká se. „Ze skříňky na mě vystříkla barva." „Kdo to nachystal?" „Stella." „To by k ní sedělo." přikývnu a zvednu se ze židle. „Pojď." natáhnu ruku k Becce a ta se na mě nechápavě podívá. „Kam jdeme?" „Domů. Přece tady takhle nebudeš celý den sedět." ukážu na její kdysi bílou košili a Becca se konečně postaví. Rozloučí se s Loganem, vezme si svoje věci a následuje mě na chodbu. Ze skříňky si vezmu bundu a rozejdu se na školní parkoviště. Vyndám si mobil a zavolám Ethanovi. „Děje se něco?" ozve se po pár zazvoněních. „Změna plánu, dnes do školy nejdu, můžeš pro mě prosím přijet?" „Za chvíli jsem tam." zasměje se a zavěsí. A skutečně. Za pár minut už je před školou. Ethan vystoupí z auta, přejde ke mně a obejme mě. Pak se podívá na roztřesenou Beccu a nechápavě se na mě zadívá. „Potom." zašeptám a chci nasednout do auta, ale Becca mě zarazí. „Ethane, nemáš cigaretu?" zeptá se sotva slyšitelně. Ethan přikývne, jednu cigaretu ji nabídne a sám si jednu vezme. Becca si ji vloží mezi rty, Ethan ji zapálí a Becca si potáhne. „Myslela jsem, že nekouříš." řeknu a Becca se zadívá na zem. „To ne, ale slyšela jsem, že to uklidňuje." „Aha." brouknu a sednu si do auta. Zapnu rádio a počkám, až oba dva dokouří.

„Už jsem ti říkala, že máte pěkný dům?" „Jo, ale mě se nelíbí." zamumlám a odložím naše bundy do šatny, vedle vchodových dveří . „Jdu za Thomasem, řeknu mu, že budeš doma." usměje se na mě Ethan a já se na něho zašklebím. „Navíc předpokládám, že budete chtít soukromí." mrkne na nás a vydá se do kuchyně. „Tak pojď." vezmu Beccu za ruku a odvedu jí k sobě do pokoje. V šatně najdu čisté triko a tepláky a podám je Becce. „Děkuju." pípne a já nad tím mávnu rukou. Z prádelníku vytáhnu čistý ručník a otevřu dveře do koupelny. „Dojdi se do koupelny osprchovat a pak si promluvíme." usměju se, předám ji ručník a Becca zmizí v koupelně. Sama si svleču uniformu, převléknu se do klasických černých legín a zelené mikiny a odejdu do kuchyně připravit něco k snědku.
V kuchyni sedí Ethan na barové stoličce a Thomas něco vaří. „Voní to výborně." usměju se na Thomase a ten mi úsměv opětuje. Ze spíše vyndám pixlu se sušenkami, které vysypu na talířek. Uvařím sobě i Becce čaj a pro jistotu vytáhnu z lednice i karamelovou zmrzlinu. Vše dám na tác a projdu okolo Ethana s úmyslem jít nahoru do pokoje. Ten si mě však přitáhne za pás a já vyjeknu. „Kvůli tobě jsem vylila čaj!" zasměju se a Ethan mi dá letmou pusu na čelo. „Přijdu za tebou, až odejde." broukne a já se vymaním z jeho sevření.

V pokoji stojí Becca u pracovního stolu a prohlíží si můj skicák. „To je tvoje máma?" ukáže na portrét mamky, který jsem nakreslila. „Byla." „Byla moc krásná. Jsi jí podobná." „Stejně nechápu, jak mohla žít s člověkem, jako je můj otec." „Třeba byl jiný." poznamená a já si pohrdavě odfrknu. Ve chvíli, kdy o něm chci pronést nějakou ironickou poznámku, vstoupí do mého pokoje. „Ahoj, Thomas mi řekl, že jsi doma, tak jsem se na tebe přišel podívat." „Ahoj. Pak ti to vysvětlím." řeknu a nenápadně kývnu hlavou k Becce. „Dobře. Co mobil?" zeptá se a já si chci vlepit facku. „Je skvělý, ještě jsem ti ani nepoděkovala, tak...Děkuju." „Za málo. Hlavně ho hned nerozbij." „Neboj se.". Když nastane trapné ticho, odkašle si: „Už musím jít." „Jasně, ahoj." jemně se usměju a otočím se na Beccu. „Tak kde jsme to skončili?" „Ty máš nový mobil?" zeptá se a já jí ho ukážu. „Ten starý...Jsem omylem rozbila." podrbu se nervózně na zátylku a Becca se rozesměje. „Jsi strašně nešikovná." „Díky." uchechtnu se a posadím se na postel. „Tak co se v té škole stalo?" zeptám se a Becca se přestane smát. „Asi bych ti měla něco říct." řekne potichu a já ji rukou naznačím, aby pokračovala. „Na té párty u Logana... Jak mě Stella polila..." odmlčí se, ale pak pokračuje, „No, Logan se pak s ní rozešel. Přišel se mi omluvit a vzal mě na tu výstavu. Ani nevím, jak se to všechno stalo, bylo to tak rychlý, ale nějak jsme si sedli a ... Vždyť to znáš, citům neporučíš." rozbrečí se, já vstanu a pevně ji obejmu. „Myslíš, že se ti Stella mstí?" zeptám se a Becca se prudce postaví. „Určitě, Melisso. Vím, že to byla ona." „Je pravda, že na to je mrcha dost velká." „Co budeme dělat?" „Oplatíme jí to." usměju se a Becce se rozzáří oči.