Ahoj!!
Kayn začal být jako já. Nemilosrdný, mrštný, rychlý jako blesk a tichý jako stín. Tyto bleskové popravy probouzely strach v srdcích každého, kdo měl to štěstí, že se jej Kayn rozhodl ušetřit. Pokaždé, když jsem to spatřil, musel jsem se pousmát. Avšak společně s jeho věhlasem rostla i jeho arogance. Nikdo z nás si z toho nic nedělal, každý z nás vynikal svým talentem. Také jsem mu to neměl za zlé. Viděl jsem v něm obraz sebe ještě když jsem byl žákem velmistra Kushoa. Proto jsem také očekával, že si jednou bude chtít nárokovat post vůdce, ale ani to mi nevadilo.
Lidé, jež jsem ušetřil o mně začali mluvit a já se stával slavným. O to mi ani nešlo. Chtěl jsem spíš, aby mě uznal Zed, on byl jediný člověk, u kterého jsem si to přál. Také jsem si přál jednou převzít Stínový řád. Věřil jsem, že jednoho dne porazím Zeda a on mi přenechá velení, protože jsem pochyboval, že by se vzdal jen tak bez boje. Ovšem na tento den bylo ještě brzy a na mě čekala ještě poslední zkouška.
---------
,,Jsi připravený na poslední zkoušku, milý kayne?"
,,Jsem, oč běží."
,,Noxijci proti nám chtějí použít velmi nebezpečnou zbraň, ale povídá se, že ji nikdo ještě neovládl a ta zbraň je zabíjí. Jedná se o prokletou zbraň Darkinů. Je to poslední zbraň, co existuje a zatím se nachází v Noxu, čehož musíme využít. Bylo by nejlepší ji zničit, než se objeví tady."
,,Jak si přeješ, bratře Zede. Zítra brzy ráno se vydám na cestu." poslušně jsem odpověděl. Opravdu jsem jej bral jako bratra. Ovšem s mým stanoveným cílem jsem se tim nesměl nechat příliš zastínit.
Pokračování příště...