Rachel byla tak naštvaná! Nechápala, jak zrovna Ross mohl něco tak příšerného zpívat jejich malé nevinné holčičce. Chtěla si postěžovat u Joeyho, ale jakmile přišla domů, našla jej skleslého sedět na pohovce. Všechen vztek ji okamžitě přešel a její srdce pod tím pohledem zapraskalo.
„Joey, zlato," povzdechla si a cestou k němu položila Emmu do postýlky. „Zase se ti stýská?" zeptala se, když se k němu posadila.
„Nemůžu si pomoc! Je to můj nejlepší přítel a je divný, když tady není," zamumlal a opřel si hlavu o její rameno. Chandler v Tulse pracoval už nějaký ten týden, ale Joey si na to sále nemohl zvyknout. Byl rád, že má aspoň Rachel.
„Víš, co ti pomůže přijít na jiné myšlenky? Až ti povím, co dnes zpíval Ross Emmě," řekla a Joey se narovnal, aby jí mohl věnovat zděšený pohled.
„Prosím, řekni mi, že to nebylo nic o dinosaurech a zkamenělinách," zaúpěl.
Rachel se nad jeho prohlášením musela zasmát. „Hůř."
„Nic není horší," řekl nechápavě Joey.
„Ross zpíval Emmě o zadcích a ona se tomu prej smála. Normálně jí zpíval Prdelatou holku."
„Teda, Emmo! Máme rádi stejné věci," řekl s úšklebkem a Rachel ho praštila do ramene.
„Joey, přestaň! Tohle je vážný, vždyť je to miminko," okřikla jej. Vztek se zase vrátil. To už by byla radši, kdyby jí vyprávěl o dinosaurech.
„Ale, no tak! Jak říkáš, je to ještě mimino... pravděpodobně vůbec nerozuměla tomu, co zpívá. Třeba se jí líbí zpěv obecně. Můžeme to zkusit," navrhl a vstal. Vyndal Emmu z postýlky a posadil se s ní zpátky na pohovku. „Tak, zpívej."
„Takže, Emmo, ty chceš tvrdej sprostej rap, nebo třeba jen rap všeobecně? Protože to máma umí!" řekla a na chvíli se odmlčela, aby si srovnala, co vlastně bude dělat dál. „Já jsem tvá máma a chci ti říct, že mrňata..." začala, ale rovnou taky zmlkla. To bylo tak blbý!
„Co to bylo?" vyhrkl Joey. „Divím se, že z toho nezačala bulet."
Rachel mu věnovala vražedný pohled a pak si povzdechla. „No tak dobře, broučku, ale je to jen proto, že tě mám tak ráda a vím, že to nikomu nepovíš. To platí i pro tebe, Joey!"
„Dobře, dobře. Hlavně už začni," pobídl ji Joey, který byl snad natěšený víc než Emma.
„Že žeru velkou prdel, to není kec. Že jiní borci ztratěj řeč. Když je holka pěknej kus, a zadek má jak autobus..."
„Vida, směje se," informoval ji Joey, kdyby si toho náhodou sama nevšimla.
„Jo, jo! Jasně," vyjekla radostně, „že žeru velkou prdel to není kec. A jiní borci ztratěj řeč... ty se směješ! Tak ty máš ráda velký prdelky," rozplývala se Rachel nad svou dcerou a převzala si ji od Joeyho.
„Holky, a pak kdo z nás, je tu přes čuňačinky," zasmál se Joey.
„V tom vedeš jednoznačně stále ty, zlato," řekla a naklonila s k němu, aby jej mohla políbit.
„Nemohu uvěřit tom, že jsi toho Gavina pozvala," zaúpěla Rachel, když si připravovala drink. „Zrovna on je ten poslední, koho chci vidět." Ten chlap jí pil krev jen jeho existencí.
„Za tu oslavu neděkuj, jsem ráda, že se bavíš," řekla ironicky Monika a také si nalila pití.
„Jen doufám, že sem nepřijde. Co by sem chodil? Vždyť mě nesnáší," pokračovala dál Rachel, jako by Monika nic neřekla. Určitě s tím souhlasil jen proto, aby ji naštval a ona nad tím přemýšlela a nemohla si užít svou oslavu narozenin. Jo, tak to bylo.
„Vážně?" zeptala se s úšklebkem Monika.
„Co?" nechápala Rachel.
„Možná, že tě tak zlobí, protože se mu líbíš," vysvětlila.
Rachel to na moment vyděsilo, ale pak se musela zasmát. Nenávist mezi nimi byla vzájemná, tím si byla jistá.
„Jako na střední, když do mě Skipy pořád strkal, protože za mnou tajně pálil."
„Ale běž, myslíš, že ses mu líbila? Tehdy se kluci vsadili, jestli tě dokážou povalit," prozradila jí váhavě a napila se z martini, které si připravila.
„Usnula, vezmu ji domů," přerušila jejich rozhovor Molly.
„Dobře, pa broučku," rozloučila se s Emmou a nechala Molly, aby ji vzala domů. Byla ráda, že bydlela jen přes chodbu. Aspoň byla Emmě stále na blízku.
„Co na ní ti kluci vidí?" zeptala se, když sledovala Molly odcházet.
„Stála by za hřích," prohodila Monika. „S vodkou už končím."
„Jo," souhlasila Rachel a převzala si od ní sklenici, kterou položila na stůl. Monika se mezi tím odebrala pryč a její místo obsadil Joey.
„Prosím tě, Rachel, co to Monika povídala o tom chlapovi?" vyzvídal.
„To mluvila jen o Gavinovi, jak s ním pracuju," odpověděla a podala mu pivo.
„To je ten, jak s ním seš v kanceláři, ne? Zdálo se mi, že jsem zaslechl něco o tom, že se mu líbíš. Co to jako bylo?" zeptal a snažil se znít nezaujatě, ale Rachel to prokoukla.
„Joey, snad bys nežárlil," řekla s úsměvem. Mimoděk si vzpomněla na Rosse a jeho žárlivost. Pevně věřila, že Joey byl jiný.
„Ts, já a žárlit? Jen mě to zarazilo, když si říkala, že se nemůžete vystát."
„Věř mi, vážně se nesnášíme. A proto doufám, že se tady neukáže," řekla lehce otráveně a Joey na ni vykulil oči.
„Ukázat? Proč by se tu měl ukázat?" vyhrkl nechápavě. Moc se mu to nelíbilo. Nejdřív uslyší Moniku, jak Rachel říká, že ji má ten Gavin rád a teď by se tu měl ještě ukázat? Tak to by teda nešlo.
„Monika ho pozvala, protože si myslela, že je to můj kamarád. Ale ještě se neobjevil a ani si nemyslím, že se ukáže. Klid, Joey, víš, že mé srdce patří jen tobě," uklidnila jej šeptem, aby je náhodou někdo nezaslechl. Zatím se jim totiž jejich vztah dařilo držet v tajnosti. Pomohlo jim i to, že se poučili z chyb Moniky a Chandlera. Dalo by se říct, že v tom byli mistři.
„Ale řekla bys mi, kdyby se vaše nenávist změnila, že?"
„Samozřejmě. Jo, a Joey? Přestaň pokukovat po mé chůvě, ano?" poškádlila jej a Joey ztěžka polkl.
„Cože? Ale já po ní nekoukám!"
„Joey, já vím, že ano. Stejně nejsi její typ, je na holky," oznámila mu a šla mezi hosty.
„Ahoj, jakej byl basket?"
„Ale docela dobrej, dokud Chandlerovi nevrazili prst do oka," odpověděl Joey a letmo ji políbil na přivítanou.
„Ale ne, kdo to udělal?" zeptala se lehce starostlivě Rachel.
„Chandler," řekl tónem, který značil, že nikdo nebyl překvapený a rozešel se do svého pokoje. „Ahojky," pozdravil cestou Emmu s úsměvem, ale pak se zarazil. „Rachel? Proč je Hajánek v ohrádce u Emmy?"
„Našla ho, když lezla po zemi, tak jsem jí ho dala na spaní," odpověděla, „nevadí to, že ne?" optala se, když si uvědomila, že se nejspíš měla Joeyho dovolit.
„Ale ne, kdepak, ne. Je to vycpaný zvíře... hračka pro děti, ne pro dospělí. To já vím."
„Joey opravdu? Vždyť vím, že ho zbožňuješ," ujišťovala se Rachel. Až teď jí došlo, co udělala, ale nechtěla, aby Joey lhal kvůli Emmě.
„Tak aby bylo jasno, nějak zvlášť ho nezbožňuju. Jen ho mám normálně rád."
„Dobře, ale Emma ho zbožňuje."
„Jak by ne, vždyť je to bezvadnej člověk," řekl a odešel do svého pokoje. Nebyl rád, a to vůbec. Ale musel to jen vstřebat. Měl rád Emmu i Rachel a vzdát se Hajánka, nebude tak těžké. Byl to jen plyšák a Emma byla dítě. Bude to v pohodě.
Akorát, že to nebylo v pohodě. Joey se převaloval ze jedné strany na druhou a nemohl usnout. Chvíli uvažoval o tom, že půjde k Rachel do pokoje a Hajánka si od Emmy vezme zpět. Ale to udělat nemohl.
„Joey? Spíš?" zašeptala Rachel, když pootevřela dveře a nakoukla do jeho pokoje.
„Ne," zamumlal.
„Koupila jsem Emmě nového Hajánka, ale ona ho nechtěla," řekla a zalezla si vede něj do postele. Většinou spali ve svých pokojích, aby Emma nebudila Joeyho. Rachel si vzala hlídačku a doufala, že Emma prospí celou noc. „Tak jsem si říkala, že nového Hajánka potřebuješ ty. A tím budu já," oznámila mu s úsměvem, který zřejmě nemohl vidět, když byla v pokoji tma.
„Cože?" zeptal se zmateně Joey, ale Rachel neodpověděla a jen jej objala. Joey jí objetí opětoval a účinek byl téměř okamžitý. První příznaky únavy se objevily a jemu ztěžkla oční víčka.
„Víš, přemýšlela jsem o tom... myslím, že Emma má Hajánka tolik ráda, protože jí připomíná strejdu Joeyho."
„Vážně?" vyhrkl v polospánku. Takhle nad tím nepřemýšlel. Pokud ovšem bude usínat s Rachel v objetí a pokud má Emma opravdu ráda Hajánka, kvůli tomu, že jí připomíná Joeyho, dokázal se s tím naučit žít.
„Taky ji určitě hrozně uklidňuje, protože tě miluje. Stejně jako já."
„Taky vás miluju," vydechl, políbil ji na čelo a pak už se oba odebrali do říše snů.
Pokud tu mám náhodou nějaké Marvel příznivce, koukněte na profil smilingxqueen kde najdete náš společný příběh na pepperony a spiderson 💙