„Cože?" vyhrkla překvapeně Rachel po Joeyho slovech.
„Zamiloval jsem se do tebe," zopakoval.
Rachel na něj beze slova hleděla a snažila se pochopit, co tím myslí. Přece tím nemohl myslet to, co říkal, ne? Vždyť to byl Joey! Pomalu se otočila za sebe, jestli třeba nestál někdo za ní. Jenže nikoho neviděla, takže Joey opravdu musel mluvit na ni.
„S kým to mluvíš?" zeptala se s nervózním úsměvem, „děláš si srandu? Žertuješ! To je fór? Fór... Nechápu ho," řekla a snažila se své zoufalství zakrýt smíchem. Možná si jen zkoušel text na nějakou novou roli. To by dávalo smysl.
Joey zavrtěl hlavou. Rachel zmizel úsměv z tváře a její srdce se bolestně stáhlo. On to myslel vážně.
„Aha... No, jo. Já to- Bože. Ty jsi... Jak jsi? Kdy?" koktala. Nemohla najít žádná slova. Tohle přišlo zcela nečekaně a ona nevěděla, jak s tím má naložit.
„Záleží na tom?" zeptal se. Záleželo na tom. Samozřejmě, že na tom záleželo! Chtěla vědět, kdy se tohle přihodilo. Vždyť to byl Joey, proboha!
„Bože, bože. Jo, je tu horko," řekla náhle chápajíc Joeyho předchozí pocity. Bylo jí horko a měla pocit, že se brzy nebude moci nadechnout. On jí právě vyznal lásku!
„Rachel, počkej. Vím, že je to síla a nemusíš nic říkat. Klidně... Klidně si dej načas," sdělil jí velkoryse.
A Rachel si ten čas vzala. Nevěděla, co mu na to má říct. Joey byl její nejlepší přítel. Joey měl rád ženy. Proč by se do ní tak náhle zamiloval? Jasně, byli spolubydlící, ale to přece ještě nic neznamenalo. Pravděpodobně bude jen zmatený. On do ní nemohl být zamilovaný. Nedávalo to absolutně smysl.
„Honem něco řekni! Cokoliv," vyhrkl nervózně a jí opět píchlo u srdce. Nechtěla, aby se trápil.
„Joey," začala a chytla jej za ruce, „Joey, opravdu tě miluju, ale-"
„Ale já..." přerušil ji zkroušeně a jí bylo do breku.
„Joey."
„No, jasně, to je dobrý. Fakt. Já jsem to v podstatě čekal. Víš, takže... Dělej, jako by nic. Jasný? Asi už půjdu," řekl a už vstával na odchod. A Rachel jenom ta myšlenka zraňovala. Nechtěla, aby od ní odešel. Ne takhle.
„Ne, Joey. Prosím, ne. Prosím, neodcházej takhle. Copak se tohle dělá těhotný ženský?" vyjekla a tentokrát už se jí hromadily v očích slzy.
„Tohle nedělej. To mi nesmíš dělat! Nebo mě taky rozbrečíš," popotáhl.
„Joey, sedni si, prosím. Pojďme to probrat," navrhla a otřela si ubrouskem neposedné slzy, které jí stihly stéct po tváři.
„Copak máme co probírat?" zamumlal, ale i tak se posadil zpět na své místo.
„Já nevím," odpověděla upřímně. Bylo o čem mluvit? Nemyslela si, že bylo, ale on jí vyznal lásku a to přece nemohla nechat jen tak. Kdyby to byl kdokoliv jiný, ale tohle byl Joey. Její přítel.
„Je to v pořádku, Rachel. Opravdu."
„Tohle neříkej. Já... promyslel jsi to vůbec? Vždyť jsem těhotná," povzdechla si. Tohle bylo šílené.
„Prostě se to stalo."
„Myslíš to vážně?"
„Kdyby ne, nikdy bych ti to neřekl," řekl popravdě.
„Joey, budu potřebovat nějaký čas, abych to vstřebala. Jsi můj nejlepší přítel a já ti nechci zlomit srdce. Co když nám to nevyjde? Nechci o tebe přijít," vysvětlila. V sázce toho bylo příliš mnoho. Nechtěla, aby to dopadlo jako s Rossem. Tehdy jejich rozchodem trpěli všichni jejich přátelé. Znovu už je tomu vystavit nechtěla.
„Vezmi si kolik času chceš. Já na tebe počkám. Ale ať už to dopadne jakkoliv, nikdy o mě nepřijdeš, ano?"
„Ahoj, není tady Joey?" zeptala se Rachel, když přišla k Monice a Chandlerovi. Od toho osudného večera se jí vyhýbal a dařilo se mu to vážně dobře, protože spolu bydleli a i tak jej viděla minimálně. A on jí tolik chyběl.
„Já ho nevidím, ty ho vidíš?"
„Nevidím, třeba je v cukřence," řekla Monika a nadzvedla víčko, „Joey? Ne," zasmála se a Chandler se k ní přidal.
„No, aspoň se zasmějete. Moniko, mohla bys na chvíli?"
„Jistě," odpověděla a následovala ji do protějšího bytu.
„Joey mi řekl, že mě miluje," vyhrkla hned, jak se za nimi zavřely dveře. Nechtěla se o tom s nikým bavit, protože nechtěla, aby to zjistil Ross, ale ona už to v sobě držet nemohla.
„Já vím, říkal nám to."
„On vám to říkal? Komu všemu?" zeptala se překvapeně Rachel.
„Víš, vědí to vlastně úplně všichni."
„Jako i Ross?"
„I Ross..."
„Dobře, fajn. To co ti teď ale řeknu si musíš nechat pro sebe, ano?"
„Jistě, můžeš mi říct cokoliv," ujistila ji Monika.
„Joey je můj nejlepší přítel a já ho opravdu miluju, ale nevím, jestli by z nás byl dobrý pár. Jenže jsem o tom, začala přemýšlet a došla jsem k závěru, že od doby, co jsme spolubydlící, se trochu jako pár chováme. A on je na mě vždycky tak hodný a stará se o mě! A teď, když se mi vyhýbá, mi vážně chybí jeho přítomnost," prozradila jí a čekala na její reakci, která přišla prakticky okamžitě.
„Rachel! Snad mi nechceš říct, že jsi zamilovaná do Joeyho? Vždyť čekáš Rossovo dítě. Že je Joey zamilovaný do tebe je jedna věc, ale když mu jeho city opětuješ, je to věc druhá," vyjekla Monika nevěřícně.
„Já nevím, jasné? Jedna má část vždycky bude milovat Rosse, ale když to teď zpětně hodnotím, nikdy nám nebylo souzeno být spolu natrvalo."
„Tohle je opravdu šílené! nemohu uvěřit, že o tom vážně uvažuješ!"
„Tobě a Chandlerovi to vyšlo."
„Víš, že to nemůžeš srovnávat. Hlavně si to dobře promysli, ano? Phoebe se učí věštit z čajových lístků, tak třeba ti prozradí tvou budoucnost," zavtipkovala, aby odlehčila situaci.
„I když si myslíme, že je báječné, že to dítě bude nemanželské, někteří naši přátelé nejsou tak tolerantní, a proto jsme jim řekli, že jste se vzali," sdělila jim Rossova matka.
„Cože?" vyhrkli Ross a Rachel naráz.
„Díky, že s tím souhlasíte," řekla s úsměvem a odešla.
„Tati, to máme předstírat, že jsme manželé?!"
„Synku, já si kvůli dnešku musel oholit uši. To snad dokážeš," řekl pan Geller a následoval svou ženu.
Rachel bylo špatně. Byla doba, kdyby jí to nedělalo žádný problém. Byla dokonce doba, kdy by si Rosse i ve skutečnosti vzala. A teď? Teď, když jí Joey řekl, jaké city k ní přechovává, se jí to trošičku příčilo. Zvláště pak, když tyto city velmi pravděpodobně oplácela.
Letmo pohlédla na Rosse, který stál vedle ní a rozčiloval se nad lží, kterou jeho rodiče rozšířili, zatím co ona si přála, aby vedle ní byl Joey. Možná to byly všechny ty těhotenské hormony. Možná to byly opravdové city.
„Ahojky, tak vám sedím doma a luštím křížovku v magazínu o seriálech a hádejte, kdo je v legendě na tři svisle," řekla s úsměvem na tváři a podala časopis Joeymu. Měla takovou radost, když se k tomu dostala a nemohla se dočkat, až se o to s ostatními podělí. Hlavně s Joeym.
„Hm, tři svisle...herec Tak jde čas... Tribbiani. To jsem já!"
„Není to úžasný, známe tři svisle!" řekla Monika, které úsměv také zdobil tvář.
„Joey, je to skvělý. Jsem na tebe tak pyšná, zlato. A volali ti, že tě dají do křížovky?"
„Ne, ale jsem tam oblíbenej. Mimochodem nezbyla mi doma pizza od včerejška?" zeptal se a Rachel se zamyslela. Ta vůně jí nedělala dobře, takže zbytek pizzy vyhodila.
„Jo, jasně," odpověděla a Joey odešel do jejich bytu. Rachel se nenápadně porozhlédla po ostatních, a když se ujistila, že jí nikdo nevěnoval pozornost, rozešla se za ním. Byla tak šťastná, když zjistila, že je Joey v křížovce a najednou jej samým štěstím chtěla políbit. To ji překvapilo, ale také ujistilo v tom, že jim chce dát šanci.
„Rachel, kde je ta pizza?" zeptal se hned, jak vešla do bytu.
„Víš, já ji vyhodila," odpověděla omluvně.
„A tos mi nemohla říct u Moniky? Nemusel bych sem zbytečně chodit."
„Já si s tebou chtěla promluvit bez toho, aniž by to ostatní věděli," vysvětlila.
„Promluvit o čem?"
„Hodně jsem poslední měsíce přemýšlela a pokud máš ohledně mě stále stejné pocity, možná bych nám chtěla dát šanci. Pořád mám strach, že nám to nevyjde a naše přátelství tím odsoudíme k záhubě, ale jsem ochotná to riskovat, když budeš ochotný i ty. Víš, Ross a já jsme nikdy nebyli přáteli. Vždycky to byl jen starší brácha mé kamarádky, který se do mě navíc zamiloval. On o mně vždycky přemýšlel romanticky a myslím, že to byl jeden z kamenů úrazu našeho vztahu. Ale mezi námi je to jiné. My jsme kamarádi. Co myslíš?"
„Páni, já... Vážně to chceš zkusit?"
„Pokud budeš chtít ty..."
„Pokud budu chtít? Samozřejmě, že to chci zkusit! Rachel, vždyť já tě miluji. Celou dobu jsem si myslel, že už jsi se rozhodla, a to zůstat jen přáteli. A ty teď tohle? Jsem teď nejšťastnější muž na světě!" vyjekl nadšeně s obrovským úsměvem na tváři.
„Chtěla bych, ale počkat, až se moje holčička narodí," sdělila mu opatrně. Nevěděla, jestli už toho od něj nežádá příliš.
„No jistě, to chápu," řekl a objal ji. A Rachel věděla, že se rozhodla správně. Měla v sobě ten hřejivý pocit. Pocit, že je doma.
„Bude to ještě hodně komplikované, je ti to jasné, že? Ohledně dítěte a Rosse. Možná bychom to zatím nikomu říkat neměli. Monika a Chandler to před námi také tajili a já vím, že jsme byli naštvaní, ale teď mi to tak nějak dává smysl. Budeme mít čas se soustředit na to, co mezi námi je bez toho, aniž by nám do toho ostatní mluvili," zamumlala mu do hrudi. Už nikdy jej nechtěla nechat jít.
„Všechno to vyřešíme. Hlavní je, že budeme spolu," ujistili ji Joey a políbil ji do vlasů. A její srdce se samým štěstím rozbušilo takovou rychlostí, že měla pocit, že to snad musí Joey cítit. Ale pokud ano, nic neřekl.