Povzdechla jsem si, vzala jsem si kufry a vyšla ven z letištní haly. V tu chvíli se v mé kabelce rozeznělo zvonění mého telefonu. Položila jsem zavazadla na zem a začala hledat v přeplněné kabelce vycházející zvuk. Vytáhla jsem mobil, aniž bych se podívala, kdo to je, přejela jsem palcem přes obrazovku a tím jsem dala pokyn k přijetí.
„No konečně jsi to zvedla, co ti to tak dlouho trvalo?" ozvalo se z druhého konce.
„Ahoj mami, taky tě ráda slyším."
„Jaký si měla let zlatíčko?"
„Přiletěla jsem před 3mi hodinami a už jsem nasraná."
„Jakto?"
„No, v New Yorku jsem musela přestupovat, což by se dalo přežít, nebýt tý debilní kontroly. Prý na mě, jestli rodiče ví, že cestuju a odkaď jsem a za jakým účelem, tak jsem jim řekla že tu jenom přestupuju a oni no to se nám vůbec nelíbí, pojďte s námi do naší kanceláře probereme to tam. Tak hodinu se mě ptají na nějaký píčoviny, aby zjistili že tu jsem na návštěvě svého otce. Debilové." dopověděla jsem to.
„No to jsou opravdu kreténi. Co tvůj první pohled na Californii?"
„Ať se jde vycpat společně s celou Amerikou a jejíma debilníma kontrolníma úřadama!"
„A táta už pro tebe přijel?"
„Ještě ne, akorát jsem mu chtěla volat."
„No, musím končit. Ještě musím dojít na nákup, večer si pak zase zavoláme, ano? Hezky si to tam užij a pozdravuj, ahoj."
„Ahoj." odpovím a típnu hovor.
Popadnu kufry a vydám se ven z téhle cvokárny. Venku byla poměrně zima, na to, že je to Californie. Nesvítilo sluníčko a bylo zataženo. Vytočila jsem tátovo číslo, čekala jsem a nic se nedělo.
O půl hodiny později.
Už toho mám dost, volám mu snad už po miliontý a pořád to není schopný zvednout.
Máchla jsem na taxi, řidič mi pomohl uklidit kufry do vozu, tak jsem mu řekla adresu a opřela se o sedadlo. Uběhla necelá půl hodina a my jsme stáli před tátovým domem. Zaplatila jsem, vystoupila, vzala si kufry, poděkovala a šla ke dveřím. Z kabelky jsem vylovila klíče a odemkla jsem dům.
„Miláčku, ty už jsi tady?" ozve se odněkud ženský hlas.
Položila jsem kufry v obýváku a rozhlédla se. Zaslechla jsem klapání psích drápů a následně se za ním otočila.
„Ahoj chlupáči." Ařeknu a podrbu Trixi za uchem..
„Kdo sakra jsi a co tady děláš?"
Zvednu hlavu a pohled upřu na prsatou blondýnu s tričkem, které od pohledu není její.
„Na to bych se spíš měla ptát já tebe."
„Já jsem přítelkyně Jakea a kdo jsi ty?"
„Tak to mu pak musím říct upřímnou soustrast." odfrknu si. „Hele řeknu ti to takhle, tebe vůbec nemusí zajímat kdo jsem. Teď buď tak laskavá a vyprovoď se z tohohle domu."
„Nenechám si rozkazovat od malý holky."
„Jestli se nevyprovodíš sama, vyprovodím tě já a věř mi, že to nebude nic příjemnýho, takže se seber a vypadni." povím naštvaně.
Jenom něco odsekne a odejde. Dojdu do kuchyně, napustím si do skleničky vodu a vypiju jí.
Jak jsem si mohla myslet, že by pro mě přijel? Vždycky, když jsem u něj byla, tak jsem musela jezdit taxíkem, protože mě nebyl schopný vyzvednout.
„Tohle až se dozví Jake, tak se mu to vůbec nebude líbit."
„A mě se zase nelíbí ,že jsi ještě pořád tady. Neřekla jsem dost jasně ať vypadneš?" odpovím a otočím se k ní čelem.
„Tss, sbohem." prskne a práskne dveřmi.
„Nazdar, už se nevracej." řeknu do prázdného bytu.
Táta by tu mohl mít nějaký auto navíc, abych za nim dojela.
Podívala jsem se na háčky, kde odjakživa vysely všelijaké klíče. Zahlédla jsem jeden kde byl přívěšek mercedesu, tak jsem ho vzala a šla jsem do obýváku. Z kabelky jsem si vzala peněženku a mobil a prošla jsem dlouhou chodbou do garáže. Sice jsem tu nebyla rok a půl, pořád vím, kde co je. Otevřela jsem dveře a podívala se na mercedes.
„Wow tati, ty se teda fakt žiješ." povím a odemknu ho dálkovým ovládáním.
Dalším tlačítkem otevřu vrata od garáže a nastartuju. Bude to sice nezvyk, jezdit po pravé straně, když jsem zvyklá jezdit nalevo, ale to se časem podá. Do GPS jsem zadala adresu studia a vyjela tam.
Jela jsem po celkem klidné silnici. Viděla semafor, který svítil červeně, tak jsem si pomalu přibržďovala, když jsem na to musela prudce dupnout. Přede mnou se objevilo nějaké auto a dalo mi myšku.
„To je takovej kretén." povím a podívám se na semafor, kde už díky bohu naskočila zelená.
Během 20 minut jsem stála před studiem a parkovala.
Jak já jsem ráda za řidičák. Dřív jsem musela autobusem, pak metrem a pěšky, teď prostě jenom sednu do auta a vyjedu. Na druhé straně stálo hodně podobné auto, jako to, co mi dalo myšku.
Vstoupila jsem do studia. Za recepcí seděla nějaká blondýna. Co to sakra všichni mají s blondýnami?
„Dobrý den, jak vám můžu pomoci?" zeptá se mile a usměje se.
„Jmenuju se Rebecca Pitts a jsem dcera Jakea Pittse, však vy víte." odpovím a usměju se.
„Víš kolikrát denně tohle slyším?"
Rozepla jsem peněženku a podala jsem jí občanku.
Vzala jí do ruky a prohlédla si jí.
„Falešný jméno si může udělat každý." prskne a vrátí mi jí.
No to si snad dělá srandu.
„Jaká falešná občanka? Ty jsi opravdu blondýna, co? Jestli mi nevěříš, klidně Jakea zavolej a on ti to poví sám."
„Nahrávají a nebudu ho rušit kvůli jedný pošahaný fanynce."
„Tak si polib prdel." prsknu a rychle proběhnu kolem recepce.
Ještě za sebou slyším její hlas, ať zastavím jinak zavolá ochranku. Zavolala jsem výtah a vyjela do 10 patra.
Kovové dveře se otevřely a před nimi stáli 2 bodyguardi.
„Slečno půjdete s námi." poví jeden.
„No to ani náhodou, musím za svým tátou." rychle je oběhnu a začnu před nimi utíkat.
Slyším dusot jejich bot, tak rychle zahnu za roh. V tom mě popadly něčí ruce kolem pasu a stáhly zpátky.
„Okamžitě mě pusť, něž ti nakopu prdel." naštvaně prsknu.
„Ty jsi tak roztomilá." řekne jeden.
„A jak se ti budu zdát roztomilá, až udělám tohle?" dořekla jsem a kopla ho mezi nohy.
Hned se skácel k zemi. Ten druhý rychle zareagoval a chytnul mě. Kousla jsem ho do ruky a rychle jsem utekla ke dveřím, kde nahrávají. Za chvilku mě dohnal zvednul do výšky.
„Ty půjdeš s námi, kočičko."poví a sáhne mi na zadek.
„Ty uchyle." začnu sebou cukat a kopat.
Jde se mnou v klidu dál a nevnímá moje nadávky. Znova vykopnu a zasáhnu ho do nohy. Pustí mě, já mu dám pěstí do nosu, ze kterého začne hned téct krev.
„To máš za to osahávání, kočičko." povím jedovatě a rychle odběhnu ke dveřím.
Slyším jeho nadávky a jak znovu míří ke mně, tak se rozeběhnu se a prudce otevřu dveře od místnosti. Na křesle seděl nějaký chlap a mluvil do mikrofonu. Když si mě všimnul přestal a vzhlédl.
„Co tu děláš?" zeptal se.
Nestihla jsem mu odpovědět, jelikož po mě chňapli ruce jednoho z těch chlapů z ochranky.
„Okamžitě mě pusť nebo ti dám taky pěstí, jako tvýmu kamarádovi." prsknu na něho a snažím se mu vykroutit.
„Omlouvám se, jen šílená fanynka. Sallimu dala pěstí do nosu a mě kopla mezi nohy." odpověděl.
Chlap na křesle se zasmál.
„Jen jí pusť, když je tak odvážná."
„Díky." odpovím a odskočím od toho co mě držel.
„To jsi tak velká fanynka?"zeptá se.
„Ne, nejsem fanynka, jsem dcera jednoho z nich."
„Počkej ty jsi Rebecca?"
„Přesně tak." odpovím a usměju se na něho.
„Tak to tě rád vidím. Můžeš jít, je to v pořádku. Ona tu chvilku zůstane." odvětil, zvednul se a obejmul mě.
„Jakeu, máš krásnou návštěvu." řekne do mikrofonu a usměje se na mě.
Z černých dveřích vyjde 5 kluků a všichni se podívají na mě.
„Hele, nová uklízečka." poví jeden.
„Becco?" zeptá se nejistě.
„Tati."povím a usměju se na něho.
Hned ke mně přijde a silně mě obejme.
„Hrozně si mi chyběla Bee."
„Ty mně taky tati."