Doprovodil mě k domu. ,,Děkuju za doprovod, Huntere." ,,Není za co, Freyo." Přeměnil se na černého vlka a zmizel v lese.
________________
Pohled Freyi
Pomalu jsem šla domem a přemýšlela. Nechápu, co se to semnou v tom lese stalo.
Proč, když jsem se přeměnila, se mi najednou zamotala hlava? A proč mi k tomu nebylo úplně dobře?
Vešla jsem do pokoje a lehla si na záda. Chvíli jsem nehybně koukala do stropu a přemýšlela.
Ale po chvíli už mě nebavilo ležet a nic nedělat.
A tak jsem sešla schody a vešla do knihovny. Zarazila jsem se, když jsem spatřila jednoho vlka, jak sedí u stolu a něco píše.
Zvedl zrak a podíval se na mě. Na chvíli se zarazil.
,,Zdravím." Řekl nakonec. ,,Pardon, ale kdo jste?" Zeptala jsem se. ,,Stefan." Odpověděl.
,,A co píšete?" Ptala jsem se dál. Uchechtl se a pero položil.
,,Víte, Freyo, ty zápisy o smečce se nenapíší sami." Usmál se. A pak mi to došlo. ,,To....všechno vy? To, kdy se narodili Raimond, Damien a Una....to, kdy se Adrien a Liron vzali? I to, jak Una, Liron a Adrien zemřeli? A všechno ostatní?" Zeptala jsem se překvapeně.
,,Ano..." Zasmál se. ,,...někdo to napsat musel." Odpověděl a stále se usmíval.
Došlo mi, jak těžké to musí být, psát o smrti....a jak krásné psát o zrození.
,,Páni. Obdivuju vás. Musí to být mnohdy těžké." Řekla jsem nejistě. ,,Ano. Třeba když zemřela družka alfy, Una a alfa. Je velice těžké o takových věcech psát. Ale je to pocta. Můj syn, kterému bylo osmnáct, toto břímě převezme. Jak říkám, není to nic krásného, ale je to čest. Je krásný pocit vědět, že za několik dlouhých let to bude někdo číst a řekne si....tahle smečka už toho hodně prožila." Usmál se.
,,Jenže když to někdo čte....nikdo si nevzpomene, že to musel někdo napsat." Svraštila jsem obočí. ,,To mi nevadí. Je pro mě důležité, že si můžou vlci později číst, co jsem napsal." Řekl a já přikývla a zamyšleně odešla.
Rozhodla jsem se najít Damiena, tak jsem zaklepala na Raimondovu pracovnu.
Vešla jsem dovnitř a chvíli po mě vešla Avital.
,,Teď mě dobře poslouchejte...." Povzdechl si Raimond. ,,...čím déle budeme čekat, tím více se vystavujeme nebezpečí ze strany samotářů."
,,Dneska za Soumraku vyrážíme spolu s Půlnoční smečkou na území samotářů, zabít Serafinu." Řekl nakonec Damien.
,,Už dneska?" Zeptala se Avital. ,,Ano, už dneska." Odpověděl jí Raimond.
,,Ale jdeme s vámi." Řekla jsem i za Avital. ,,Freyo....tohle je hodně nebezpe..." Okamžitě jsem Damienovi skočila do řeči. ,,Byl to můj nápad! To já jsem vám všem zase dala naději! To já jsem přišla s tím, že se musíme spojit s jinou smečkou. A to já jsem řekla, že se nevzdáváme bez boje, tím jsem měla na mysli i sebe." Odsekla jsem.
,,Raimonde?" Otočil se Damien na svého bratra, aby mu poradil. ,,Hele, Damiene.....nic proti tobě, ale pro tebe bude lepší, když po svém boku budeš mít Freyu." Řekl Raimond a Damien pootevřel pusu.
,,Tak fajn. Ale ty budeš ten, koho zabiju, jestli se Freye něco stane." Zavrčel Damien. ,,Dobře." Přikývl Raimond a mrkl na mě....věří mi, a to pro mě hodně znamená. Vím, že mi Damien taky věří, jenže se o mě bojí a to chápu....taky o něj mám strach. Proto bychom měli bojovat bok po boku.
Pohled Raimonda
,,Takže za soumraku. Dám vědět alfě Půlnoční smečky." Řekl jsem a všichni ztichli.
Vytočil jsem jeho číslo a čekal, zatímco se mi do ucha stále dokola ozýval onen vyzváněcí tón, který mě po chvíli začal znervózňovat.
,,Copak, spojenče?" Ozval se konečně jeho hlas.
,,Ne, promiň. Ale nemohl jsem si to odpustit, když budeme bojovat bok po boku proti samotářům." Zasmál se.
,,Takže? Copak mi chceš říct?" Zeptal se nakonec.
,,Zaprvé, zavři už konečně hubu, Nicholasi." Řekl jsem a oba jsme se zasmáli.
,,A zadruhé?" Zeptal se.
,,Dneska za soumraku buď se smečkou na mém území. Dáme té mrše co proto." Ušklíbl jsem se.
,,No konečně. To jsem chtěl slyšet." Ozval se jeho nadšený hlas. Nicholas vždycky miloval jakékoliv výzvy....a boj semnou po boku, za výzvu považoval.
,,Za soumraku tam jsem, i s mou smečkou a půjdeme dát samotářům co proto." Řekl ještě a položil to.
,,Tak?" Zeptala se Avital. ,,Je to domluvený. Za soumraku je tady a půjdeme na ně." Řekl jsem a Damien se usmál. ,,Konečně tu mrchu zabijeme." Řekl Damien, přestože jsem věděl, že tím myslí, že jí zabije on sám. Celý Damien.