Hlasité bouchání na dveře mě donutilo ošívat se. Nechtěla jsem vstávat, ale jelikož bouchání neustávalo, musela jsem otevřít oči. Rozkoukávala jsem se po pokoji ale až pak jsem se vzpamatovala a vymrštila se na posteli. S vytřeštěnýma očima jsem se podívala na prázdné místo vedle sebe a papírek, který ležel pro jistotu na nočním stolku.
Nahnula jsem se k němu, vzala lístek do ruky a spěšně po něm přejela očima. Dobré ráno, krásko. Doufám, že jsi se skvěle vyspala, vypadáš roztomile když spíš. Děkuji za včerejší večer a noc. -Jack. Na tváři se mi vytvořil neodmyslitelný ruměnec. Přejela jsem očima po papírku ještě jednou, abych uvěřila tomu, že tohle není jen sen.
Už jsem se chtěla štípnout do ruky, když se ode dveří znovu ozval rámus, a tak jsem lístek rychle schovala do šuplíku na nočním stolku. Ale i když se ode dveří ozývaly rány a hlasité Samovo volání, nic z toho mě nedokázalo odradit od toho, abych uvažovala nad tím, kdy a jak Jack zmizel a hlavně nad tím, jestli jsem chrápala nebo mumlala. Protože přiznejme si to - nikdo nechce, aby ho někdo slyšel chrápat nebo mluvit ze spaní.
Odemkla jsem dveře a otevřela je - tím se mi odhalil naprosto zřízený Sam. Rychle jsem zkontrolovala hodiny na zdi, které ukazovaly 10 hodin a já usoudila, že už se asi dosytosti vyspal. Už už jsem chtěla otevřít pusu a zeptat se ho, ale viděla jsem jeho výraz a to, že není v nejlepší kondici, tak jsem se snažila být chápavá.
,,Pojď mi pomoc uklidit," vyleze z něho nakonec a otočí se směrem ke schodům.
Vykročím za ním a zavřu dveře, abych mu dala prostor pro sejití schodů, protože vidím, že mu to moc nejde. Pomalu se plížím za ním a pak teprve uvidím tu spoušť. Spadne mi pusa a rozlížím se po zdivočelých a rozházených místostech. Nemůžu uvěřit tomu, že po večírku to vypadá takto, protože včera to jednoduše vypadalo kouzelně.
Z kuchyně vezmu velké černé pytle a vydám se do obýváku, kde začnu uklízet. Do pytle strkám prázdné kelímky, nedopalky cigaret, prázdé flašky od alkoholu, zničené listy kvítek, ale i kondomy, což mě překvapí a donutí mě to zrudnout. Znovu. Sam se ke mě připojil a ospalými pohyby soukal do pytle bordel z jeho párty.
Nechám zbytek obýváku na něm a vydám se do jídelny. Jakmile tam dojdu, dolehne na mě atmosféra včerejška a vzpomínky a já se musím chytnout židle, abych tento silný zážitek ustála. Vzpomínky na včerejšek se mi vrací stále dokola a já je nechci zahánět. Pár minut tam tak stojím, zahlcena vzpomínkami a po tváři se mi rozlívá úsměv.
Pak seberu pytel a sbírám odpadky, po většinou talíře, zbytky jídel a znovu prázdné kelímky. Dojdu až k našim židlím a seberu ze země můj talířek. Nejradši bych si ho zarámovala a pověsila na zeď, ale je to moc nechutné a nereální, protože by se mohl brzo rozložit a mohl by začít smrdět. Takže místo toho ho prostě jen strčím do pytle k dalšímu nespočtu věcí a dělám, že to pro mě nic neznamená.
Jakmile je uklizené celé spodní patro, já vezmu do ruky vysavač a on smeták. Vysávám bordel v obýváku, zatímco on zametá smetí v kuchyni a jídelně. Hlavicí vysavače přejíždím přes gauč a odstraňuji z něj vlasy, různé smetí a jiné drobnosti o nichž si nepřeju vědět, jak se tam dostaly. Když vysaju celý obývák, pro jistotu vysaju i kuchyň a jídelnu. Člověk nikdy neví.
***
Vyšla jsem z pokoje a přešla k Maxovu. Zaťukala jsem a čekala na odezvu, která nepřicházela, takže jsem zaklepala znovu. Když nebyla žádná odezva ani po třetí, naštvala jsem se a pomalu otevřela dveře. Našla jsem ho ležet na posteli se zavřenýma očima.
,,Same?" pronesla jsem opatrně a stále nevkračovala do jeho pokoje.
,,Hm?" pronesl otráveně a unaveně.
,,Teď když je všechno uklizené, mohla bych ven?"
Odpovědí mi bylo ticho. ,,V kolik se vrátíš?"
A najednou mi bylo trapně, že můj mladší bratr ovlivňuje a ovládá můj život. Bylo to ponižující. Zvedla se ve mě vlna bouře, kterou jsem se ihned snažila zastavit, jenže tentokrát byla moje pusa rychlejší.
,,Co tobě je d-..." řekla jsem téměř štěkavým hlasem, ale jakmile mi to došlo, ztišila jsem se a opravila. ,,V kolik chceš."
Mé tváře začaly být horké, takže jsem věděla, že začínají červenat. Schovala jsem hlavu více za dveře. Srdce mi zběsile tlouklo, nedovedla jsem uvěřit tomu, jak jsem se zachovala - jak nerozvážné jsem vypustila slova. Bála jsem se toho co přijde.
Sam lenivě otočil hlavu mým směrem - jeho oči byly červené. Chvíli se na mě díval než hlavu otočil zpátky. ,,Do večera buď zpátky. Je mi to jedno."
Děkovala jsem nevím komu, ale tento víkend je nejlepší víkend všech dob. Opravdu. Zavřela jsem Samovy dveře a s veselým pobrukováním došla dolů, kde jsem si obula boty a navlékla bundu.
Do uší jsem si dala sluchátka. Usmívala jsem se - což se často nedělo - a šla mě nejznámější cestou - do lesa. Pod nohama mi křupaly spadané listy a holé větve stromů se houpaly do rytmu větru. Celé mi to připadalo jako nějaká symfonie, ale pak jsem to přisoudila prostě jen tomu, že jsem poblázněná.
Uviděla jsem les a poskočilo mi srdce. Zvláštní, chápu. Vkročila jsem na pěšinku a nechala se jí dovádět k mému nejoblíbenějšímu místu. Vnímala jsem suše-vlhkou vůni lesa a snažila se ji udržet v sobě co nejdéle. Má fantazie kdysi došla tak daleko, že jsem si zde chtěla postavit dům, ale teď s odstupem času vidím mou hloupost. Jistě, že nemůžu mít dům uprostřed lesa.
Odkryla jsem větve a pohled mi utkvěl na mém kmeni. Usmála jsem se a skrčila se, abych prošla pod větvemi. Zima se blížila a na lese to bylo znát, ale přesto mi les připadal bezpečnější než jakékoliv místo.
Usadila jsem se na spadlém kmeni a opřela se o další. Zavřela jsem oči a slastně vydechla. Tohle je přesně to co potřebuju a co chci. Tenhle les. Tenhle den. Jen já a tento spadlý kmen.
Po několika minutách naprostého odpočinku při hudbě mi v ruce zavibroval mobil na znamení zprávy. Otevřela jsem oči a usmála se.
Od: Jack: Asi je moc brzo na videni se, ale prece jen....Mas cas?:)
Překlikla jsem a napsala odpověď.
Pro: Jack: Jsem v lese, prijd:)
Neurčitě jsem se posunula na kmeni. Byla jsem nervózní, nadšená, vyděšená, šťastná, pochybovačná...Emoce mnou vířily, nenechávaly klidné ani mé tělo, ani mou mysl. Na jednu stranu jsem se těšila, až Jacka uvidím, až si s ním znovu popovídám, až mu budu znovu oplácet polibky.
Na druhou stranu jsem nervózní z toho, jaké to bude. Včera jsme spolu strávili celý večer a celou noc. Nevěděla jsem, jestli se po včerejšku něco změnilo. Jestli se něco pohnulo. Jestli ode mě něco očekává?
Jsem naprosto nezkušená, co se týče vztahů, jak mám vědět, co mám teď dělat? O vztazích vím jen z knížek a romantických filmů. Copak bych mohla vědět?
Na Jackovi jde na první pohled poznat, že je zkušený a měl mnoho holek přede mnou. Cítím se oproti němu hrozně malá a nezkušená, ale pak když mě chytne za ruku, políbí nebo obejme...najednou se cítím jako rovnocenná partnerka.
Přede mnou se objevil Jack. Usmála jsem se a vytáhla si sluchátka z uší. Jack se rozesvítil jako vánoční stromeček a rychlými kroky šel ke mě. Seskočila jsem z kmene a než jsem stihla udělat jakýkoliv krok, zmáčkl mě ve svém objetí. Zvedl mě ze země a zabořil tvář do mého ramene. Točil se mnou dokola tak dlouho, že jsem se musela začít smát.
,,Pust mě, Jacku," smála jsem se. ,,Umačkáš me."
Dotočil se semnou a postavil mě na zem. Pořád měl ruce na mých bocích. ,,To bych nerad," usmál se a sklonil se, aby mě políbil na přivítanou.
Polibek jsem mu oplatila a prsty ho pohladila po krku. Byla jsem v eufórii - zase jsem měla při sobě svoji drogu.
Odtáhla jsem se a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil a pustil mě ze svého sevření - mohla jsem si sednout zpět na kmen. Vylezla jsem zpět na kmen a pohodlně se opřela. Dívala jsem se na Jacka, jak leze na kmen a v tom mě popadla myšlenka.
Chytila jsem jeho zápěstí a donutila ho tak zastavit a podívat se na mě. ,,Tohle je můj kmen."
Zasmál se, pochopil můj vtip. Dosedl a naklonil se ke mě. ,,Čekal jsem."
Dech se mi zrychlil. ,,Proč?"
Naklonil se ještě blíž. ,,Protože jsem čekal na tebe."
Už jsem to nevydržela, myšlenky zaplavily celou mou mysl. Naklonila jsem se k němu blíž a spojila naše rty v polibek. Stále jsem nemohla uvěřit tomuto štěstí. Ještě před pár týdny jsem byla chudinka, která o vztazích četla v knížce. A teď se tady líbám s klukem, kterého...co?..Určitě ho mám přinejmenším ráda.
Tentokrát se odtáhl on. ,,Pomáhala jsi s úklidem?"
Přitáhla jsem si culík. ,,Jo, byla to fuška."
,,To věřím. Vypadalo to na pěkně divoký večírek. Byl to pěkně divoký večírek."
,,Ani mi to neříkej. Rozhodně to podle toho bordelu šlo poznat." A podle kondomů. Trošku jsem se začervenala.
,,Když už jsme u toho.."
,,Ne, prosím, ne!" zhrozila jsem se, protože mi došlo, co za pár sekund řekne.
,,..jsi moc krásná, když spíš. Taková sladká."
,,Ale ne," zakryla jsem si tvář dlaněmi.
,,Ale ano!" dloubl do mého boku.
,,Ale ne. To se nemělo stát," huhlala jsem do rukou. ,,Neměl jsi vidět, jak spím."
,,Hej, Courtney," slyšela jsem, že seskočil z kmene, ale stále jsem neodtáhla ruce od své tváře.
,,Podívej se na mě, prosím," jeho ruce obemkly mé zápěstí a snažily se mé ruce odstrhnout.
,,Prosím, potřebuji se tě na něco důležitého zeptat a musíš se mi při tom dívat do očí."
Tahle věta mě donutila odkrýt své oči a podíval se do těch jeho. Jeho prsty sklouzly do mé dlaně, když se podíval do země. Pak ale našel rovnováhu a podíval se zpět do mých očí.
,,Courtney. Je pro mě těžké to říct. Zeptat se na to. Srdce mi bije jako splašené." Znovu uhnul pohledem pryč.
Znovu se na mě podíval a zakousl se jemně do rtu. Pozorně jsem ho sledovala. ,,Courtney. Budeš mou přítelkyní?"