Hurt

Chapter eighteen - It still hurts

Jakmile se začaly blížit Vánoční svátky, lidi byli jako pominutí. Škola ožívala zářivými barvami, stejně jako studenti v ní. Kolem mě se míhaly barvy Vánoc, které mi až rvaly oči. Štěstí všech okolo mě deprimovalo, protože jsem věděla, že ho nezažiju. Tyto Vánoce budou takové, jako vždy. Hrozné, hrozné a ještě jednou hrozné. Budu ráda, když přežiju. 

Došla jsem ke své skříňce a snažila se ignorovat veselou debatu lidí kolem mě. Byla jsem čím dál více podrážděná a začínala jsem mít na tohle všechno alergii. Jak jsem otevírala skříňku, zahlédla jsem kousek od sebe líbající se pár. Krása. Zavrčela jsem a zabodla zrak zpět do skříňky. 

Byla jsem z toho otrávená, ale pravda byla, že bych dala cokoliv za to, abych na jejich místě byla s Jackem. Bohužel, Jack studuje na Darwingovské, takže je vážně nepravděpodobné, že bychom se mohli na chodbách líbat. A pak je tu další věc, a to je ta, že tady má Sam některé kámoše. 

Povzdechla jsem si, vzala si do rukou učebnici se sešitem a zaklapla skříňku. Šla jsem do třídy a snažila se vyhnout všem zářivě oblečeným lidem. Když jsem došla do třídy, byla polo zaplněná. Když jsem očima přejížděla po třídě, všimla jsem si Dariny. Rychle jsem od ní odvrátila pohled a sedla si na místo.

Židle přede mnou zavrzala a já těžce vydechla. Sakra. 

,,Courtney?"

Zvedla jsem hlavu a koukla se Darině do očí. ,,Potřebuješ něco?"

Byla zaskočená. ,,Ne, jen si chci s tebou popovídat."

,,No, ale já, prostě to..-"

,,Ne Courtney! Nenechám tě, ať mě zase od sebe odeženeš. Doprčic, vždyť jsem jen něco naznačila poradkyni, nezabila jsem tvojeho bratra! Nemůžeš se mnou nemluvit navždy."

,,To je sice pravda, ale taky jsi mě tím naznačením navezla do pěkné šlamastiky. Poradkyně se teď na mě pořád kouká, jako by mi někdo umřel a sleduje mě."

,,Za chvíli se uklidní. Chtěla jsem ti jenom pomoct."

,,Říkala jsem ti, že pomoc nepotřebuju," řekla jsem skrz zaťaté zuby.

,,Nevypadala jsi tak. A stále nevypadáš."

,,Pokud mě chceš buzerovat, tak si můžeš jít sednout zase zpátky."

Darina se nahnula a dotknula se rukávu mého svetru. ,,Nejsem tady, abych tě buzerovala."

Znovu jsem se podívala do jejích očí. ,,Tak co chceš?"

,,Chci se s tebou bavit. Nic víc," pokrčila rameny.

Třeštila jsem na ni oči. ,,Cože?"

,,Myslím, že slyšíš dobře," ustřelila si ze mě.

Pravda byla taková, že jsem to vůbec nechápala. Sakra, kdo by se se mnou chtěl bavit? Pokroutila jsem hlavou.

,,Tato konverzace nedává smysl, a to je teprve na začátku."

,,Tak prostě řekni, že jo a vyřešeno."

,,Proč tak náhle?"

,,Náhle?" zasmála se Darina. ,,Děláš si ze mě sakra srandu? Pokoušela jsem se s tebou navázat nějaký kontakt už od druháku."

,,Druháku?" svraštila jsem obočí.

,,Jo, sakra!" Darina mě drkla do paže a pustila můj rukáv.

,,No...nevím co na to říct."

,,Řekni, že se se mnou chceš taky kamarádit a já ti padnu kolem krku."