Hurt

Chapter fifteen - After-forest

Hlasité bouchání na dveře mě donutilo ošívat se. Nechtěla jsem vstávat, ale jelikož bouchání neustávalo, musela jsem otevřít oči. Rozkoukávala jsem se po pokoji ale až pak jsem se vzpamatovala a vymrštila se na posteli. S vytřeštěnýma očima jsem se podívala na prázdné místo vedle sebe a papírek, který ležel pro jistotu na nočním stolku.

Nahnula jsem se k němu, vzala lístek do ruky a spěšně po něm přejela očima. Dobré ráno, krásko. Doufám, že jsi se skvěle vyspala, vypadáš roztomile když spíš. Děkuji za včerejší večer a noc. -Jack. Na tváři se mi vytvořil neodmyslitelný ruměnec. Přejela jsem očima po papírku ještě jednou, abych uvěřila tomu, že tohle není jen sen.

Už jsem se chtěla štípnout do ruky, když se ode dveří znovu ozval rámus, a tak jsem lístek rychle schovala do šuplíku na nočním stolku. Ale i když se ode dveří ozývaly rány a hlasité Samovo volání, nic z toho mě nedokázalo odradit od toho, abych uvažovala nad tím, kdy a jak Jack zmizel a hlavně nad tím, jestli jsem chrápala nebo mumlala. Protože přiznejme si to - nikdo nechce, aby ho někdo slyšel chrápat nebo mluvit ze spaní. 

Odemkla jsem dveře a otevřela je - tím se mi odhalil naprosto zřízený Sam. Rychle jsem zkontrolovala hodiny na zdi, které ukazovaly 10 hodin a já usoudila, že už se asi dosytosti vyspal. Už už jsem chtěla otevřít pusu a zeptat se ho, ale viděla jsem jeho výraz a to, že není v nejlepší kondici, tak jsem se snažila být chápavá.

,,Pojď mi pomoc uklidit," vyleze z něho nakonec a otočí se směrem ke schodům.

Vykročím za ním a zavřu dveře, abych mu dala prostor pro sejití schodů, protože vidím, že mu to moc nejde. Pomalu se plížím za ním a pak teprve uvidím tu spoušť. Spadne mi pusa a rozlížím se po zdivočelých a rozházených místostech. Nemůžu uvěřit tomu, že po večírku to vypadá takto, protože včera to jednoduše vypadalo kouzelně.

Z kuchyně vezmu velké černé pytle a vydám se do obýváku, kde začnu uklízet. Do pytle strkám prázdné kelímky, nedopalky cigaret, prázdé flašky od alkoholu, zničené listy kvítek, ale i kondomy, což mě překvapí a donutí mě to zrudnout. Znovu. Sam se ke mě připojil a ospalými pohyby soukal do pytle bordel z jeho párty.

Nechám zbytek obýváku na něm a vydám se do jídelny. Jakmile tam dojdu, dolehne na mě atmosféra včerejška a vzpomínky a já se musím chytnout židle, abych tento silný zážitek ustála. Vzpomínky na včerejšek se mi vrací stále dokola a já je nechci zahánět. Pár minut tam tak stojím, zahlcena vzpomínkami a po tváři se mi rozlívá úsměv.

Pak seberu pytel a sbírám odpadky, po většinou talíře, zbytky jídel a znovu prázdné kelímky. Dojdu až k našim židlím a seberu ze země můj talířek. Nejradši bych si ho zarámovala a pověsila na zeď, ale je to moc nechutné a nereální, protože by se mohl brzo rozložit a mohl by začít smrdět. Takže místo toho ho prostě jen strčím do pytle k dalšímu nespočtu věcí a dělám, že to pro mě nic neznamená.

Jakmile je uklizené celé spodní patro, já vezmu do ruky vysavač a on smeták. Vysávám bordel v obýváku, zatímco on zametá smetí v kuchyni a jídelně. Hlavicí vysavače přejíždím přes gauč a odstraňuji z něj vlasy, různé smetí a jiné drobnosti o nichž si nepřeju vědět, jak se tam dostaly. Když vysaju celý obývák, pro jistotu vysaju i kuchyň a jídelnu. Člověk nikdy neví.

***

Vyšla jsem z pokoje a přešla k Maxovu. Zaťukala jsem a čekala na odezvu, která nepřicházela, takže jsem zaklepala znovu. Když nebyla žádná odezva ani po třetí, naštvala jsem se a pomalu otevřela dveře. Našla jsem ho ležet na posteli se zavřenýma očima.