Je těžké běžet v nezvyklém oblečení, které svou těsností vám nedovoluje pořádně dýchat. A hlavně, když je to v táboře plného nepřátelských vojáků.
Daniel si však tohle vše uvědomila až o chvilku později.
Svým během na sebe strhla více pozornosti. Velké ruce po ní chňapaly a ona se jim jen tak tak vyhýbala. Do toho se přidalo kličkování mezi stany.
Panikařila a věděla to. Srdce jí chtělo vylétnout z hrudi, žaludek se jí svíral.
Všude byl křik, dupání nohou.
„Pryč. Musím pryč." Jediné co viděla, na co se dokázala zaměřit byl východ z tábora.
Něco s ní prudce hodilo.
Velké svalnaté prsty se jí obmotaly kolem předloktí.
Kousla.
Samotná Daniel byla překvapená svou reakcí. Ovšem přemýšlet nad tím nebyl čas.
„Mrcho!" Vykřikl muž a dívka mohla znovu běžet.
Než jí popadli tentokrát čtyři paže naráz.
„Néééé!" Vykřikla.
Začal boj o život. Sice při cestě sem několikrát o život bojovala, tohle však bylo stokrát horší.
Mohla si nechat nůž nebo meč. Byla by si rozhodně jistější.
Na co jsem to sakra myslela.
Cukala sebou, kopala. Když stisk jednoho povolil, snažila se vysmeknout.
K jejímu zadržení se přidal další voják. Chytil ji zezadu za ramena a nohou zatlačil na zákolenní.
Skončila na zemi v kleku, kolem dokola obklopena, držena třemi muži.
Dál nemohla.
Dýchala zhluboka, jak se snažila uklidnit.
Když už nemůžeš utéct, musíš se tomu postavit. Neříkal si to tak Tempory?
Zvedla hlavu. Pomalu se ji mysl opět vyjasnila.
„Kdo si!" Hlas muže, na kterého narazila u stanu. Zazněl jen pár kroků od ní.
Muži se rozestoupili a pohlédla do jeho rozhořčených hnědých očí.
„Služebná co sbírá prádlo." Začala provokovat.
Na pravou tvář přilétla rána.
To si říká rytíř? Takhle bít ženu. Kterou musí držet tři muži. Pomyslela si.
„Kdo si!" Hlas se mu zvýšil o tóninu.
Tak teď trochu začínala chápat. Proč se Colin všude představuje. I ona teď měla chuť se představit jako princ. To ale nešlo. Musí hrát svou úlohu až do konce. Nesmí se prozradit.
„Jsem jen věrná poddaná." Sklonila hlavu.
„Nevypadáš jako Asnornan. A ani se tak nechováš. Kdo tě poslal?"
„Taky jsem nemyslela vaše poddaná." Pozvedla své oči.
„Začínáš si hrát s ohněm děvenko. Važ slova."
„Prosím vás za prominutí. Jsem jen sestra Kláry. Šla jsem dát vězňům napít. Jenže jeho Výsost princ Colin začal naléhat. A slíbil mi, že mne a mou rodinu nechá žít. Když mu pomůžu."
Vůdce se na ní nevěřícně díval. Ani nevěděl kdo Klára zřejmě je.
„Kde jsou?"
„Nevím pane." Snažila se znít omluvně, nevině. Sice předtím provokovala, ale pokus je pokus.
„Najděte je." Rozkázal.Několik jedinců vyrazilo plnit jeho příkaz. Skupina se zmenšila.
„A pokud jde o tebe," pokračoval. „Jeho Výsost ti mohla slíbit hory doly celý les. Já ti slibuji, že mí muži budou mít s tebou zábavu."
Začal smích a hvízdot. Vojáci byli rozhodně nadšení.
„Teda do té doby, než se rozpomeneš kde jsou. Nebo je nenajdeme."
Zavrtěla hlavou. Nevěděla co na to říci. Hrozila ji muka v podobě bezzubého slizouna, který ji bude osahávat. A nebo vyzrazení královských dvojčat a Fulka.
To první volila jako lehčí variantu. Ano, bude pokořená, zneuctěná a vše možné. Ovšem jen jako žena. Podaří se jí při nějaké nepozorované chvíli utéct. Stane se z ní opět princ a už tak zůstane.
Za nic na světě nemůže vyzra...
„Jestli mne hledáš, jsem zde." Hlas znějící jak vodopád je těžké přeslechnout i přes troubení trubačů.
Znovu se všichni rozestoupili.
Ač se měl skrýt. Tak tam stál s mečem v jedné ruce, zvednutou bradou a postojem šlechtice.
„Puste ji." Colin zvedl meč namířený přímo na Ericha.
Sám pak dobrovolně vstoupil do obklíčení vedle Daniel. Vojáci okolo nic nedělali a nechali ho na pokoji.
Pro Asnornany tohle bylo něco jako uznání, projevení statečnosti. Pro Daniel tohle byl projev nemyslitelnosti.
Je to hlupák? Ne něco mnohem většího osel. Ale i ten má více rozumu. Myslela si. Jen snad část jejího podvědomí, za to byla ráda.
Sir Erich nechtěl věřit svým očím.
„To snad není možné," Prohlédl si ho od hlavy k patě. „Náš princ se ukázal. A mě zbývá se jen tázat proč. Snad kvůli téhle?"
Ukázal na Daniel. Které se už dovolili postavit.
„Co myslíš?" Nechal ho Colin hádat.
Erich se jen ušklíbl. „Nebuď směšný. Kdo to je? Poddaná? Asi ne, když se kvůli ní takhle necháš zabít."
„Máš pravdu," přikývl. „Ona není poddaná. Ona je přítel." Podíval se na ní a čekal z její strany pohled obdivu, nadšení.
Místo toho sklidil ledový pohled říkající o jeho slámovém mozku.
Vážně si teď chceš hrát na hrdinu. Já už ten tvůj život vzdávám. Ty chceš zemřít, tak si umři. Má chyba, měla jsem tě v tom stanu nechat přivázaného.
„Sire Erichu Alberte Hatlore. Nebo mám říci bývalý princi Asnor."
Erich sebou trhl.
„Lid této země je znám tím, že jde za silnějším vůdcem. Myslíš si, že si silnější než já?"
„Co to má znamenat." Vůdce vojáků byl spíše Colinovým výstupem pobaven než nějak znepokojen.
Princ se podíval na jeho meč u boku.
„Dokaž to. Vem svůj meč a bojuj se mnou. Na život a na smrt. Jako tvůj otec s mým."
„Myslíš si, že mám čas se s tebou takto zatěžovat."
„Pane našli jsme princeznu, byla s nějakým hochem." Nahlásil mu jeho posel.
„Vidíš. Mám vás všechny pohromadě. A teď vás můžu do jednoho pobít." Zasmál se. „Přiveďte je sem."
„Copak tenhle lid ztratil svůj zvyk. Ztratil svou sílu?" Zvolal Colin.
Všichni muži mlčeli. Jen těkali očima z jednoho prince na druhého.
„Marně se snažíš. Oni..." přejel rukou kolem. „Oni poslouchají mě."
„Nechte mě."
„Pusť."
„Já ti ukážu."
Princezna poslušně bez odporu zaujala místo po druhém boku. Fulka však musel voják držet ve vzduchu. Připomínalo to docela lovení ryb. Kdy se vám její tělo hýbe v rukách.
„Pocem." Vzala ho Daniel za ruku a přitáhla k sobě. Chlapec se na ní díval s mnoha otázkami v obličeji. Dělal si starosti a bál se.
Pohladila jeho blonďaté vlasy.
Nedokázala říct ani tu dobromyslnou lež, že všechno bude v pořádku.
„Omlouvám se," zašeptala.
Úzkost. Tak by se dal nazvat pocit, který měla.
„Zabte je, všechny krom princezny." Zněl Erichův rozkaz.
Daniel zavřela oči a čekala smrt.
Nikdo se nepohnul.
„Boj." Zazněl jeden hlas.
„Boj." Přidal se k němu další.
Někdo začal o zem tlouct holí.
„Boj, boj, boj." Do rytmu všichni muži vyzývali svého velitele na souboj s Colinem.
Jeho slova zabrala.
Asnorský lid se ozval. Chtěl důkaz o síle svého prince.
„Jestli já musím dokázat, že budu schopný král. Pak ty též." Vybídl ho znovu Colin.
„Tas meč."