Princi!!...Princezno?

Hostinec U Zlatého lva

 Radolf nebyl rozhodně nadšený, že jeho milovaný 'syn' odchází daleko a hlavně bez něho. 

„Sbalil sis..."

„Ano otče, sbalil jsem si patery košile, troje kazajky a kabátce a dvoje kalhoty. Jistě všechno s vycpávkami. Mám ještě  místo na nějaké jídlo a beru dva měšce peněz." Podívala se na něj. „Deku samosebou taky. Už se ptáš po několikátý." Přešla k němu a stiskla mu ruku. „Neboj se. Já to zvládnu."

Radolf se zhluboka nadechl. I když měla vousy...teď před ním stála jeho žena a její matka.

Kývl.

***

Prší. Celý den prší. A mám pocit, že jsme se k únoscům ani nepřiblížili. 

Daniel se držela vzadu a pořád si kontrolovala, zda ji vousy drží.

Colin se ani jednou na ní neotočil. Vlastně si svého společníka celé čtyři dny ani nevšímal. Nemluvil na ní.

Byla to sice osamělá jízda, ale byla za to ráda. Neptal se jí, proč spí od něj a ohně tak daleko, proč je pořád vzadu. A tak dále.

Na druhou stranu si ho musela hlídat. Byl totiž schopný odjet a nevzbudit ji. Jak se to už jednou málem stalo. Jakoby čekal až  udělá chybu a bude moc pokračovat sám.

To ses ale přepočítal chlapečku. Pomyslela si Daniel a její úsměv se dal popsat jedním slovem- Ďábelský.

„Podívej." Přes šumění deště, skoro nebylo slyšet slova. Podívala se zmateně na Colina, jestli to byl on a jestli mluvil na ní.

Asi ano. Byl k ní polo-otočený a jeho ruka směřovala před sebe. Tam přes tu mlhu uviděla světlo. 

„Dům!" Zajásala. A pohlédna zpátky na společníka. Ten už, ale pokračoval nevšímavě dál.  S jasností, co je cílem.

Téže pobídla svého koně. 

Jak se ukázalo, z domu se stal poutní hostinec. Je to něco jako osamocené odpočívadlo hodně daleko od civilizace, ale s pivem a jídlem na peníz. 

Oprýskaná cedule jenž ztratila svou barvu říkala, že toto místo má velice obnošený název. 

„U Zlatého lva. No snad tady mohou mít aspoň toho lva, když už ne to zlato." Pokusila se zavtipkovat, aby zmírnila tuhou atmosféru, když sesedali z koní. Pozdě si uvědomila, že to byl hloupý vtip. 

Z vchodových dveří vyběhl chlapec a hned se ujal ustájit koně. 

„Vysuš je." Vložil Colin chlapci do ruky měďák. A vkročil dovnitř s kamenným obličejem a výhružným postojem. 

Jen Daniel ještě venku zkontrolovala, jestli vše má na svém místě. A tak vkročila později, kdy už celá hospoda byla zticha a všichni, co koukali na Colina, obrátili svůj pohled na ní. 

Zaťala ruce v pěst. A následovala prince, který se lhostejně posadil k prázdnému stolu. 

Jak se dokáže udržet tak v klidu?

Najím se, vykoupu a půjdu spát. Tak si plánovala dokud přišel zaoblený mužík, jak je zvykem pro hostinské, a nezeptal se Colina co si ráčí páni přát.

„Pivo a něco k jídlu. Nejlépe maso!" Poručil si.

„Pro oba, že?" Snažil se hostinský co nejvíce vydělat.

„Ne, ne, pivo jen pro něho. Mě bude stačit voda." 

Colin v sobě neudržel úšklebek a nějakou nesrozumitelnou větu o pořádném chlapovi a pivu.

Hosté si zase začali věnovat sami sobě.

„Možná bychom se mohli tady optat. Pokud náhodo neviděli nějaké muže s honosně oděnou dívkou." Pošeptala, aby aspoň to trochu vypadalo, že konverzují.

„Myslíš, že jsem tupý, abych to nevěděl. Co bylo to pivo. Myslíš, že se s vodou mezi ně dostaneš. S vodou si jdi zalévat kytičky." Zlostně sykl.

Na to nepomyslela. Ale změnit objednávku už nemohla, vypadalo by to divně. Povzdechla si a počkala, až ji pečené vepřové padne na stůl. 

Pustili se do jídla. Spíše ona se pustila do jídla. Colin pomalu uždiboval. To drží hladovu na truc nebo co? 

Napila se vody.

„Řekni mi Leone. Co to je za chlapa, který dá přednost vodě před pivem." Ozvalo se náhle z vedlejšího stolu.

Zvedla hlavu a viděla skupinu čtyř mužů, kteří z ní nespouštěli oči. Byli špinaví promoklí a měli už nejspíš více než dvě piva v sobě.

Byla to urážka, nebo výzva? 

„Asp...-"

„To víte, tak to mají muži v jeho zemi." Skočil ji do řeči Colin. Vzal pivo, svůj talíř a přešel k jejich stolu, kde si sedl. "Rosewall je velice 'kultivovaná'země, víte jak to myslím." Dloubl svého nového souseda loktem. "Muži tam skoro nejsou. Je to raději spíše země slečinek." Celý stůl se zasmál a  začali s pomluvami a vším tím 'vše co se říká' na Rosewall a o tamějším princi. 

Daniel to doslova dopalovalo. Práskla do stolu a vstala. Vše opět zmlklo. Tentokrát jí to bylo jedno a pohledy pomyslně odpalovala na měsíc. Přešla k hostinskému. 

„Mohu dostat pokoj a do něj káď s teplou vodou." Mohla doslova říci, že se teď chovala jak Colin.

„A...ale jistě." Odpověděl zaraženě hostinský a otočil se na chlapce. Zaveď pána do pokoje a řekni Inne a Rollovi ať připraví koupel.

Chlapec vzal klíče. „Tudy prosím pane."

Další hlučné zasmání od stolu. Daniel neměla zapotřebí  se na ně podívat či něco říci. Prostě odešla.

Dali ji docela útulný pokojík, do něhož přidali velkou dřevěnou káď poskládanou z prken a zalepenou jílem, aby nikde horká voda netekla.

Jakmile za služkou a posledním škopkem vody zapadly dveře. Daniel si oddychla.

„Svoboda."

Přešla k nočnímu stolku s oprýskaným zrcátkem a začala se svlékat a sundávat vše přebytečné. Najednou měla hladké tváře. Její hruď netlačilo utažené plátno, neměla tíhu vycpávek.

Rozpustila si utažené vlasy a podívala se do zrcadla. Jak je to dlouho co se takhle viděla, týden, 12 dní, věčnost? Dotkla se temena hlavy. Jak teď měla dosud utažené vlasy, hlava jí bolela. Byla to však osvobozující bolest, protože říkala: 'Teď na chvilku si žena.'

Vstoupila do vody. tělem jí prolétlo ještě větší uvolnění, až jí to donutilo se ponořit až po krk. Zavřela oči a nechávala vodu protékat mezi prsty.

Pak chvilková tma.

Když se probudila, voda už byla na pokraji vlažné a studené.

„Dobře princezno, je čas vylézt a stát se opět princem." 

Pomaličku vstala a začala se ze svého místa rozhlížet po osušce.

Cvak! Bum! Zazněly rány dveří, které se zrovna otevřely a zavřely.

Mírně vykřikla, ale pak si rychle zakryla ústa. 

Colin stál a prohlížel si ji prazvláštním polospícím opilým pohledem. Pak se usmál a spadl k zemi v bezvědomí.

Z Daniel se stala socha.

 Aspoň to by si přála.