Princi!!...Princezno?

Noční oheň

Myslím, že jsme to dítě dost vystrašili.

Fulk stále hleděl během jízdy před sebe s doširoka otevřenýma šedomodrýma očima. Jen sem tam ukázal, kam mají zahnout a čemu vyhnout. Daniel seděla za ním a jistila ho, aby nespadl.

Stezka banditů, jak si ji chlapec pojmenoval, vedla přes různé menší skaliska a okliky s křovím. Skoro pořád se muselo sesedat, vést chvíli koně a znovu nasednout.

„Kde si vůbec nechal osla?" 

Fulk sebou trhl, když uslyšel Colinův hlas.

„K-když jste  bojovali. Lekl se a utekl. Vaše výsosti."

„To sis toho nevšiml?"

Zavrtěl hlavou.  

„Kolik ti vůbec je? Já tě odhadoval na devět, deset, jak si malý, ale dokázalo by tohle takhle malé dítě?" Vložila se do toho Daniel.

„ Neznáš pořádně Dracmaedown. Tady musí být všichni schopni všeho. Jinak nepřežijí."

„ Ptal jsem se jeho, ne tebe zlatá lžičko."

„Mě je dvanáct. Teda bude, za měsíc."

„Nebo možná taky nebude." Zavtipkoval Colin. A Daniel ucítila, jak se hoch znovu roztřásl.

„ Musíš nám být k užitku, abychom smazali tvůj dluh. A neposlali do vyhnanství tvou rodinu."

Přikývnutí na souhlas.

„Co znamená zlatá lžička?" Zeptal se nakonec.

„To bych taky rád věděl." 

Jak princ tak Fulk se podívali na ni.

  „Vy to neznáte?" Přejela si rukou po vousech. „To znamená, že se někdo narodil do bohaté rodiny. Neví jaké to je být chudý a zažít hlad a práci."

  „ Vy to znáte pane?"

 „ Ne, já jsem taky zlatá lžička." Své uvědomění zakryla poplácáním Fulka po vlasech.

Před večerem vyjeli všichni tři z lesa. Objevilo se před nimi rozsáhlé jezero a louka s mokřady a vysokou trávou.

„Kde to jsme?" Daniel se rozhlížela sem a tam.

„Kdo ví. Rozhodně tady už zůstaneme přes noc. Dál než jsme my, jet nemohli. "

Všichni sesedli. A Daniel přivázala koně k nedalekému stromu.

  „ Mám dojít pro dřevo? Vaše výsosti." Nabídl se Fulk.

 „Na co?"

„ Na oheň."

„Oheň nebude." Začala mu vysvětlovat Daniel, při sundávání sedel. „ Taky by si mohl pomoct." Vrhla na Colina nenávistný pohled. Ten jen seděl na kameni.

„ Nezmrzneme? Noci jsou tu chladné."

„ To je možné, ale tady jsme na otevřeném prostranství. A oheň by nás mohl prozradit." Vytáhla přikrývky. „ Abys nezmrzl budeš muset spát s jeho Výsostí." Tón, kterým mluvila, byl spíše posměšný než uctivý.

  „Co mám teda dělat."

„ Jestli umíš sehnat jídlo, tak ho sežeň. Chléb nám rozhodně nevystačí. A kvůli tobě, jsem nechytil žádné zvíře. Víš jak dlouho jsem tam číhal." Okamžitě ho Colin zaúkoloval.  

Daniel neprotestovala, jen by to chtělo říci trochu normálněji a né jak na sluhu.

 „ Umím na tkaničku chytat ryby. "

„Tak nějaké chyť a ráno si je upečeme. To bude zase světlo a nebudeme vidět."

Chlapec s radostí si začal sundávat botu a vytáhl si z ní tkaničku. „ Mohu poprosit o trochu chleba."   Obrátil se na Daniel. 

Ta mu ukrojila krajíček a kluk už byl ve vodě. 

„ Proč si mu řekl, že bude spát se mnou." 

 „Protože bude."

„Kdo to rozhodl?"

„Já."

„Začínám mít takové podezření, že si na mne dost vyskakuješ." 

„To bych si nedovolil princi Coline. Říkejme tomu rozhodnutí na přežití."

„Mám lepší nápad." Vstal a přešel k ní blíž, aby ukázal svou velikost a sílu.

Jako nějaké zvíře.  

 „Budeme muset rozdělit hlídky. Co takhle vždy dva pod pokrývkami a třetí hlídá. Pak se vymění po nějaké době. To mi připadá více...více..." Snažil se najít slovo.

  „Lepší, úžasnější, chytřejší..." Začala mu otráveně navrhovat.

„Mám!" 

Oba se podívali na křičícího blonďáčka máchajícího rybou nad hlavou. 

Vypadá to, že hladem neumřou.

Hlídky se střídali po třech hodinách. Ovšem jak poznat, že uběhla hodina, když nejsou hodiny. Daniel tajně podezřívala  Colina, že jí probudil dřív než bylo domluveno. Co však měla dělat. Neměla důkazy. A sama si asi hlídala víc než ostatní.

Fulk měl rozhodně pravdu. Noc byla chladná. Seděla na bobku skrčená v samoobjětí, aby co nejmíň tepla utíkalo.

Výhoda byla, že když všichni spali mohla se upravit.  Aby více vypadala jako chlap. Přelepit vousy, stáhnout obvazy na hrudníku. Převlíknout si děravou košili. 

Vše za drkotání zubů.

„ Zatra zima." 

Schovala si nohy pod přikrývku pod níž spal Fulk. Docela měla chuť si rozdělat oheň, kdyby měli dřevo.    

  „Pss."

Přikrývka se pohnula.

„ Psssst." 

A něco ji vzalo za nohu.

„Co? Hej, jak to, že nespíš. Ještě není řada na tobě."  Jestli někdy měla přijít.

Fulka v té tmě moc vidět nebylo, zvlášť, když byl obmotán přikrývkou, ze které  vyrostla ruka a ta ukázala na malé světlo, jenž plápolalo pár metrů od nich.

Někdo už tu zimu nevydržel a rozdělal oheň.

Daniel přešla k druhé nafouklé pokrývce. 

„Hej!" 

Nic.

„ HEJ!" Mluvila potichu, přesto co nejvíc nahlas.

Hromádka se zachrula. 

„Ale, no ták. Hej!" Dostala se rukou pod pokrývku a začala ho plácat po obličeji.

 „Vstáváme princezno, je čas něco udělat. Eh, fůj!"  Kdo by si pomyslel, že bude spát s otevřenou pusou.

Utřela si sliny z ruky, do jeho přikrývky. Co je tvoje, je tvoje.

„Pfff." Začal prskat Colin. Kterého tím probudila.

„Příště si strkej své hnusn-" Daniel mu položila ruku přes ústa, aby ho umlčela.

„ Víš jak jsme si pořád říkali, že jsem je museli už dohnat," zašeptala a ukázala na nedaleký oheň.„ Tak jsme je asi předehnali."