Princi!!...Princezno?

Bastard

„Pane! Pane!"

Daniel otevřela oči a protáhla se. Zelené oči Fulka na ní koukaly vyjeveně s nervozitou.

„Dobré ráno." Sedla si.

„Ráno je pane, ale..."

Jeho odmlka ji znepokojovala. Rychle si sáhla na vousy.

Vše v pořádku. Teď už jí vlastně jen ty vousy drželi od prozrazení. Rozhodně je nesmí ztratit.

„Co, ale? Vypadá to, že teprve se slunce vyzdvihlo na obzor. Děje se snad něco?"

Konečně měla vytřené všechny ospalky. Vstala.

„Snad nám ještě neutekli. Colin měl hlídat, tak..."

Vzala svou přikrývku, aby ji dala zpět do brašny.

Zarazila se. Byly tu její brašny, byl tu její kůň. Vše, co tu však bylo, bylo jen její.

Začala trochu cítit takové to šimrání v hlavě, co říká, že něco není v pořádku.

„Princ tě vzbudil?" Otočila se na Fulka.

Chlapec zavrtěl hlavou. „Ne pane, sám jsem se vzbudil za východu. A jeho Výsost už tu nebyla."

Daniel zaťala své prsty do přikrývky. Nadechla se.  „Ten bastard!" Vydechla.

Velice rychle nastrkala všechny věci zpátky do brašen. „Ten mizera. Hlavně, že o sobě říká, že není hlupák."

Všimla si Colinovi mokré košile na zemi. Musel si tedy vzít její, kterou mu nabízela. „Ovšem. Aby měl nějaký štít, až po něm budou střílet, jako na hloupou zvěř." 

Nechala mu ji tam ležet.

„Nevím, jestli byste měl takhle mluvit o svém pánu, pane." Fulk odvázal koně a přivedl jí ho blíž, aby rychle na něj upevnila sedlo.

„O něm můžu mluvit, jak chci. Jsme na stejné úrovni, i když jak se zdá, právě z té příčky spadl do díry."

„Vy jste t-taky princ."

Chlapec opravdu vypadal, že tomu nemůže uvěřit. Ale Daniel neměla čas a ani náladu na vysvětlování. Jelikož v její hlavě se rodily nadávky, kterými častovala prince Colina.

„Ovšem, já vše zvládnu. Umím se zbraní lépe než ty. Bla, bla, bla. Nasedej."

Udělala Fulkovi z dlaní stupátko, aby se kluk mohl vyšvihnou. Ten se podíval na dlaně, pak na ní.

„Šup! Nemám na to čas, aby sis rozmýšlel, jestli jsem jen pán a nebo princ. Nasedej."

Po vybídnutí poslechl.

Jakmile se Fulk usadil. Daniel vzala uzdu a vedla koně za sebou.

„Jak víte, kam šel?"

„Možná on si myslí, že je chytrý, ale já nejsem slepý." Ukázala na koněm pošlapanou cestu a polámané větve. „Tudy nejel kůň a princ, tudy se prohnalo stádo krav a nás to nevzbudilo."

Zatáhla za uzdu a dali se do pohybu.

Když dorazili na místo, kde minulou noc nocoval Mildar a jeho zbylá tlupa, pošlapá cesta se zvětšila o jednu na víc.

Jedna pokračovala stále rovně do menšího kopce a druhá zase okolo jezera.

„Jeho Výsost musela jet asi nahoru a oni tudy."

Jako bych to bez tebe nevěděla. Jedna cesta byla více prošlapanější.

Zabočila kol jezera.

„Ale, ale..." Fulk začínal být z toho všeho zmatený více a více. Nemohla se mu divit.

„Nestarej se o něj," odpověděla mu Daniel mrazivým hlasem. „Já jsem už nad ním zlomil hůl. Jedeme zachraňovat princeznu a ne jeho."

Kůň zařehtal.

Měli štěstí, že Fulk vstal brzy. Jelikož tak rychleji mohli najít stopy únosců a později i únosce.

Drželi se jim za zády, jak to šlo. Ale Colin nikde, kde by ho zahlédli.

„Sebral si ryby, ale chleba nám nechal. Aspoň něco." Zamručela. Celý den nebyla v nikterak dobré náladě. Koně neodstrojila, jen ho přivázala, aby byl připraven hned vyrazit.

„Na." Podala mu poslední kousek chleba.

Vody se oba napili z nedalekého potůčku. Voda jako voda. A tahle vypadala čistě. Opravdu tyhle cesty byli dost promyšlené.

„Neměl byste..."

„To, že jsi teď zjistil, že jsem princ. Neznamená, že si začneš dělat odstup. Budu tě ještě potřebovat, tak se najez."

Pustil se do jídla bez dalšího odmlouvání.

Daniel se podívala na zapadající oblohu.

Kdyby vše šlo už skončit. Vrátit se zpátky domů a do téhle země se už nikdy v životě nevrátit. Proč to neudělá? A jo, protože tahle země je může zničit.

„Kdy myslíte, že zase uvidíme prince." Vyrušil ji.

„Spíš bych se zeptal, kdy ho uvidíme živého."

Vem si první hlídku. Pozoruj je a až se budeš cítit unavený. Vzbuď mě.

„A nenecháte mě tu samotného?"

„Nejradši bych to udělal." Přikryla se.

Musela se usmát, jak na ní Fulk hleděl.

„Ale jak jsem řekl. Budu tě možná ještě potřebovat."

Moc se nevyspala. Jelikož chlapec byl brzo unavený. Vsadila by se, že není zvyklí na nic takového, jako právě teď to, co zažívá.

Tlupa si zase zapálila oheň. Bylo to poznat podle kouře, který se valil mezi stromy.

Docela by mne zajímalo, jak si princ uvařil ty ryby. Když jsem neviděla po cestě, žádný oheň. A rozhlížela se hodně. Nikde nebyl.

„Přísahám Coline, až tě uvidím. Tak ti dám takovou do čelisti. A budeš ještě za to rád." Bouchla pěstí do hlíny

Co vůbec zamýšlí. Že ji ukáže záda a konec. Ignoroval ji už před tím a ignoruje ji teď.

Možná chce svou sestru zachránit už teď, až usnou. A nechtěl, abych mu v tom bránila.

Zkontrolovala, zda hoch spí.

Spal.

A pomalu se začala plížit tam odkud pocházel kouř. To bylo na malé mýtince, takže se k nim moc blízko dostat nemohla. Nemohla slyšet, mohla však říci, kdo je kdo.

Princezna ležela na zemi a Brog zrovna přikládal do ohně. Ostatní taky spali.

Seděla pod smrkem a jen je pozorovala. Celou dobu. Vždy když se něco kolem pohnulo, zaměřila na to svou pozornost.

Celou noc se neukázal. 

Co chystá?

„Bastard." Zamumlala si a pomalu před rozedněním se vrátila.

„Vstávej." Sebrala chlapci přikrývku.

„Dnes bude dlouhý den."