Love? (Liam Dunbar fanfiction) [POZASTAVENO]

1.

Byl to skvělí pocit zase běžet po Mexické poušti. Adrenalin ze mě vyprchával. V tlamě jsem držela hromádku oblečení. Tato krásná chvíle by vydržela déle, kdyby mě někdo nesrazil. Musím říct, že to byla rána. Oblečení se rozházelo všude kolem mě a já ležela na boku. Z auta vystoupila pětice teenagerů. Ke mě přiběhla jedna zrzka a něco začala mluvit na dívku s neutrálním výrazem. Mezitím přijela další dívka na motorce a nabrala s sebou tmavovlasého kluka a jeli někam pryč. Slyšela jsem jenom útržky. "Malio byla si kojot nemůžeš mu pomoct?" "Není to jedno?" "Jistě že ne!" Pak ke mě přišla tak zvána Malia a zasvítila kojotodlačíma očima. Asi nepoznala, že jsem kojotodlak. Taky jsem zasvítila očima. Vypadala značně překvapeně. Pomalu jsem vstala a začala sbírat moje oblečení. Rychle jsem zaběhla za jednu skalku a změnila se zpátky do lidské podoby. Převlékla jsem se do černého tílka, černých riflí s dírama na kolenou a černých conversek. A ještě si vzala mobil a připla medailonek ve tvaru srdce. Vevnitř jsem byla já jako malá s otcem. Už jsem chtěla utéct, ale něco mě chytlo za ruku a vedlo zpět k tomu starému jeepu. Přitlačilo na stranu jeepu a vyhružně zavrčelo. Tedy ona. Byla to ta... Malia? Myslím že jo. Taky jsem zavrčela, ale přerušila nás Japonka. "Nechte toho!" Křikla a vytrhla mě z Maliiného sevření. "Jsem Kira, tohle je Malia, Stiles, Lýdie a Scott odjel s Breaden na motorce." Začala vysvětlovat a postupně na každého ukázala kromě Scotta. Kira se na mě vyzívavě podívala. Nejspíš jsem se měla představit. "Jsem Angel." Odpověděla jsem prostě. Malia se, ale nenechala jen tak odbít a zasvítila očima. Protočila jsem oči a taky zasvítila. Spokojeně se usmála. "Co hledáte v Mexicu?" Zeptala jsem se. "Nic ti do toho není." Zavrčela Malia. "Fajn, odkud přijíždíte?" "Z Beacon Hills." Přidal se Stiles. Nasadila jsem překvapený výraz. "A mohly byste mě tam vzít. Chci se přihlásit do školy a hledám tam jednu dívku." Řekla jsem na jeden nádech. "Nevím jestli..." Stiles to nedokončil, jelikož ho Lýdie umlčela výhružným pohledem. "Když řekneš jakou odvezeme tě tam." Oznámila mi. "Maliu Tate" Odpověděla jsem. "Takže mě." Přiznala Malia. "Páááni! Nikdy bych nečekala že budeš tak... neutrální." Našla jsem správná slova. Zavrčela, ale nechala mě dál mluvit. "Jsem tvoje..." "Angel můžeme si promluvit?" Zeptal se Stiles a už mě táhnul za auto. "Neříkej že jsi její sestra?" Zeptal se s malou nadějí. "Jsem její sestra." "Prosííím, neříkej jí to." "Malia má právo poznat svou sestru." Oznámila jsem nabroušeně. "To vím, ale chceme ji ochránit." "Dobře." Uznala jsem. Vyšli jsme zpoza auta a Stiles jim oznámil. "Angel jede s náma." Zářivě jsem se usmála. Už byla noc a já stále pomáhala Stilesovi a Lýdii s opravou auta mezitím, co Kira a Malia hledali příčinu rozbití auta. Kira nastavila katanu na světlo a zasvítila na oblast skalky za kterou jsem se převlékla. Malia tam hned vyběhla a Kira za ní. Chtěla jsem taky běžet, ale Lýdie mě chytla za ruku a naznačila, že nikam nejdu jako Stiles. Po chvilce přiběhli a auto začalo fungovat. Nasedli jsme s tím, že jedeme pro Scotta. Já se musela tlačit mezi Lýdií a Kirou. Celou dobu tam probíhala konverzace.  Po dlouhé cestě podle mého plné trápení jsme dorazili na místo. Pak přišel Scott a Breaden a někoho s sebou táhli. Na obličeji se mi rozlil překvapený výraz. "Dereku?" Zašeptala jsem nevěřícně.