Podívala jsem se doleva i doprava, a když jsem zjistila, že jsem sama, tak jsem si oddechla a s klidem jsem si sedla na pohovku. Potřebovala jsem jenom malou chvíli samoty, protože mít vedle sebe Enza každou vteřinu dne bylo namáhající.
,,Tady jsi." Zajásal a svalil se vedle mně. Zoufalstvím jsem nakrčila obočí a našpulila rty, byl to zlozvyk, který se odnaučit už nedal.
,,Jen buď prosím potichu, zapneme si seriál a budeme prostě potichu, ano?" Zapla jsem televizi a najela na první program, kde dávali alespoň něco zajímavého.
,,To ale není seriál, Holly." Zasmál se a já se hluboce nadechla.
,,To je přece jedno." Zavrčela jsem na něj a dala hlasitost na plno.
,,Víš, že tvoje pusa mi připomíná zámek? Prostě, když překonám tvůj hlas, tak překonám vše a navíc trochu jako zámek vypadá." Zasmál se a já s tichým zakřičením vstala a odešla do svého pokoje. Pro jistotu jsem ještě zamkla, a poté se svalila do postele.