Slíbila jsem, že to už fakt bude dneska, tak to prostě bude dneska, i kdyby minutu před dvanáctou. :D
Asi už spíte, ale to nikoho nezajímá, protože mám čisté svědomí. :3 Měli by jste být rádi, protože tyhle scénky se mi fakt blbě píšou a i tak jsem to tak trošku odflákla, ale prostě snaha se cení, ne? :D
Enjoy. ♥
★★★★★★★★★★
Zatáhl jsem ho do nejzadnější části místnosti. Asi to bylo tím adrenalinem ze cvičení, nebo nevím, ale nikdy v životě jsem nic nechtěl víc, než Deana právě teď a očividně na tom byl podobně. Strhl ze mě tričko, aniž bych to postřehl a já ho následoval. Mapoval jsem rukama jeho horkou kůži. Byl spocený z posilování, ale to mě přitahovalo ještě víc.
Vracel mi drsné polibky, zatímco chytl mou pravačku a posunul ji níž až ke kalhotám, přes které jsem mohl dost dobře cítit jeho erekci. Moje kraťasy mi taky byli čím dál těsnější. Vzal jsem ho do ruky přes tepláky a už při prvním pohybu celý ztuhl ještě víc. Svlékl mi kraťasy, které šli lehce sundat i přes boty, takže jsem je odkopl někam naproti.
"Cassi..." zamumlal chlípným hlasem.
"Tos neměl dělat..."
Přesto, že jsem nebyl schopný racionálně uvažovat, s jeho slovy mi přejel mráz po zádech. Bože, byl tak blízko...byl jako šelma. Dravý a nebezpečný, až mi to bralo dech. Nemohl jsem nic dělat. Nemohl jsem tomu utéct. Dostal mě. Absolutně.
Vytáhl z kapsy malý balíček a nechal své tepláky sklouznout ke kotníkům, zatímco mi ho podal.
Zvedl mě do náruče, jako bych nic nevážil a s dalším polibkem mě narazil na skříňky, které už dávno nesloužili svému účelu.
Převzal svou roli víc, než jistě. Svoje rty nasměroval k mému krku, který nenechal bez dlouhodobějších následků.
Se zakloněnou hlavou jsem roztrhl obal kondomu, ktrerý mi dal a pomalu jsem mu ho nasadil.
Odtrhl se od mého krku, vzal svoje mužství do ruky, aby ho nasměroval a s pohledem upřeným do mých očí se pomalu pohl proti mě.
Přestože jsem nějakou dobu nikoho neměl, nebylo to tak hrozný, jak jsem čekal. Lehce pootevřel ústa a přivřel oči. Na začátek byl opatrný. To jsem od něj nečekal.
Pomalu zvyšoval tempo a mě se zdálo, že je to každou vteřinou lepší...panebože...víc, než lepší...on je...
"Deane...--" podvědomně jsem mu zaryl nehty do kůže na zádech. Slyšel jsem jeho trhaný dech, a když jsem se mu podíval do očí, neviděl jsem jasnou zelenou, ale tu nejtmavší, jakou jsem si dokázal představit. Přivřel jsem oči a otočil hlavu na stranu.
"Cassi--..." vydechl.
"...podívej se na mě..."
Udlělal jsem, co řekl, ale okamžitě jsem zčervenal...protože ten pohled...ten jeho pohled...
Pořád nabíral na tempu a mě vůbec nezajímalo, že ta skříňka za mnou je skoro na šrot, protože jsem nevnímal nic, kromě něj. Nešlo to.
"Bože...-" zamumlal a na pár vteřin se zakousl do mého ramene. Věděl jsem, že už mi moc nezbývá.
"Dea--ne..." zaklonil jsem hlavu a zavřel oči.
"Já vím.." ještě přitvrdil a já jsem zaryl nehty ještě hlouběji.
"Deane..!"
Nevím, jestli to byla vteřina, nebo půl hodiny, ale nepamatuju si, že bych někdy zažil něco tak intenzivního v tomhle smyslu.
Někde v dálce jsem slyšel svoje jméno a když se můj dech alespoň trochu uklidnil, uvědomil jsem si, že mě bolí celé tělo.
Svezl se na zem se mnou v náručí. Chvilku jsme tam jen tak seděli a mezitím se pomalu oblékali.
"Tentokrát jdu první já..." řekl po chvíli s úsměvem a odešel.
Do háje...co jsem to zase udělal...?!
Přemýšlel jsem, jaké budou následky, když se to Hannah nedozví do dvou minut. Nechtěl jsem jí to říct. Přišlo mi to strašně poraženecký...vzdal jsem se. Sakra. Říkal jsem, že to na párty nic moc neznamenalo. Co řeknu teď? Uklouzli jsme, spadli na sebe a zrovna jsme na sobě nic neměli...?
Navíc ví, že nejsem typ na jednorázovky. Do háje, ona mě tak dobře zná...myslím, že to na mě pozná, i kdybych jí to neřekl.
Brnělo mě celé tělo, včetně nohou, které mě nechtěli poslouchat. Pokusil jsem se vztát. Šlo to dost těžko. Přece jen to byla celkem doba. Proklínal jsem se, že jsem to nechal zajít tak daleko.
Chtěl jsem jí zavolat, aby pro mě přijela a šli by jsme někam na večeři, ale teď má zlomenou nohu...někdy mi přijde, že je z nás dvou větší chlap ona. Vždycky pro mě přijde, když jsem v háji a prožívá to se mnou. Jsem tak rád, že ji mám...a teď bude mít rodinu. Nikdy jsem se nechtěl k někomu upínat, ale možná proto jsem se upnul na jedinou osobu, se kterou normálně trávím svůj volný čas.
Ne, že bych neměl kamarády, ale nerad chodím často do společnosti. Pomalu jsem šel ke dveřím. Nohy se mi třásly jako nikdy v životě. Otevřel jsem dveře a nakoukl do místnosti. Nikdo tam nebyl, tak jsem si vzal svoje věci a nenápadně jsem prošel halou, ve které cvičili poslední návštěvníci.
Procházel jsem parkovištěm. Věděl jsem, že za mnou jede auto, tak jsem šel trošku na stranu, aby mohlo projet, ale ono zastavilo těsně vedle mě.
"Myslíš, že bych tě nechal jít po tmě samotného domů?" řekl Dean, když vystoupil a obešel auto, aby otevřel dveře spolujezdce.
"Na gentlemana bych tě netypoval.." tohle mělo ironičtější podtón, než jsem chtěl. Přišel jsem k němu a nastoupil jsem.
"Každý je gentleman po skvělým sexu.." zasmál se.
Tak to by to asi chtělo častěji...
Po cestě bylo ticho. Vlastně ne tak úplně, protože v rádiu hrála nějaká písnička od Green day. Sledoval jsem trasu a občas můj pohled zabloudil k němu. Přes obličej mu přebíhala světla z ulice. Usmíval se a vypadal, jako by se nesoustředil na cestu, ale na vlastní myšlenky. Myslím, že tohle byla přesně ta chvíle, kdy jsem si řekl, že mi jeho společnost vážně nevadí.
***
"Máš to tu pěkný..." poznamenal, když mě přemluvil, abych ho k sobě na chvilku vzal.
"Díky..." odložil jsem si věci na židli a sedl si vedle něj na gauč, abych si urovnal myšlenky.
"Holíš si nohy?" zeptal se po chvilce mlčení.
"Co..? Ne..proč?" počastoval jsem ho zmateným pohledem.
"Jen, že se mi zdálo, že jo..." zasmál se.
Jen jsem protočil oči a jeho poznámku jsem ignoroval.
"Chceš něco k pití?"
"Vodu, díky."
Odešel jsem do kuchyně a nechal ho v obýváku. Vstal, prohlížel si věci na políčkách a pak pochodoval z jednoho konce místnosti na druhý.
Natočil jsem vodu do jedné ze skleniček, kterou jsem vytáhl ze skříňky.
"Našel jsi něco zajímavýho?" sledoval jsem, jak si prohlíží jeden z kaktusů na okně.
Otočil se ke mě, jako bych ho vyrušil z něčeho hrozně důležitého.
"Nic, jenom...taky jeden mám a vůbec mi nekvete. Už tři roky."
Zasmál jsem se a šel k němu, se sklenicí v ruce.
"Musíš vědět, jak se o ně starat. Není to těžký, protože není třeba je často zalívat. Stačí jedna pořádná dávka za měsíc a v zimě je nemusíš zalívat vůbec. Taky správný substrát dělá hodně a nedávej ho do severního okna, protože potřebuje přímé sloneční záření. A každý rok je fajn ho..."
Zasekl jsem se při pohledu na něj. Pozoroval mě s extra milým úsměvem.
"Asi tě to nezajímá, co?" usoudil jsem.
"Ne ne ne, jsem rád, díky, zkusím to."
Taky jsem se usmál. Podal jsem mu vodu, ale on věnoval tolik pozornosti květinám, že když se znovu otočil ke mě, vyrazil mi sklenku z ruky a oba nás polil. Naštěstí ji alespoň chytit, takže se nerozbila.
"Tebe to fakt baví, co?" zasmál se.
"Tentokrát to byla tvoje vina," šťouchl jsem do něj a šel pro hadr.
Když jsem přišel zpátky, stál na stejném místě, jako když jsem odešel, akorát bez mokré košile, kterou držel v ruce.
Na chvilku jsem od něj nemohl odtrhnout pohled, ale pak jsem se vrátil do reality a šel jsem utřít tu vodu.
Měl jsem před sebou jeho boty. Bylo to trošku divný.
"Baví tě to?" podíval jsem se na něj a zjistil, že se zase tak nebezpečně usmívá.
"Nechceš si dát sprchu? Se mnou?"
Sehnul se ke mě.
"Deane..."
Vstal jsem a on taky. Šel jsem do kuchyně a dal hadr do dřezu. Opřel jsem se o linku.
"Co?" přišel za mnou.
"Jen se chci ujistit, že to oba bereme tak, jak to je..nic víc v tom není, dobře?" otočil jsem se k němu s vážným výrazem.
Usmál se a přistoupil blíž.
"Chápu, jak to myslíš. Já mám snoubenku, ty se nechceš vázat...jednodušší to být nemůže..a teď o tom přestaň přemýšlet..."
"To nejde."
"Už se to stalo, takže je jedno, jestli se to stane znovu..."
Jo...jasně. Jen jsem přikývl a obešel jsem ho, abych odešel do koupelny.
"Jestli se chceš přidat..."
***
"Přemýšlel jsi někdy, proč existují kompromisy tam, kde by být neměli? Některé věci by totiž měli zůstat černobílé. Ano, nebo ne. Nic jako možná. Žádná šedá."
Tu noc odešel hodně pozdě, ale i tak to bylo brzo. Nemohl jsem usnout. Nemohl jsem nic...