Už bylo skoro 12 a my se rozhodli si dát pauzu na oběd. Objednali jsme si pizzu z PamPamu a vyčkávali na zvonek, který oznámí, že náš oběd je tu. Po vydatném obědě jsme se vydali zpět zas točit. Vzhledem k tomu, že nám trvá sníst oběd třeba i hodinu, tak jsme po chvilce točení uslyšeli zvonek od dveří. Byla to Anička, Martin se na mě podíval nechápavě, zapomněl. Došel jsem ke vchodovým dveřím a Aničce otevřel. Objala mě, vtom nás přerušil Martin zakašláním. ,,Ahoj, já jsem Martin a ty jsi kdo?" Zeptal se zmateně. ,,Ahoj, jsem Anička. Kája ti asi zapomněl říct, že přijdu," řekla s úsměvem na tváři a s Martinem si potřásli rukama. ,,No nic, my musíme točit, tak jestli se chceš..." ani jsem to nedořekl. ,,Jasné, že chci." Opět se široce usmála. Jen kdyby věděla, že mám kvůli ní deprese, nebyla by tak šťastná. No jo, nahodím svou lehkou přetvářku a jde se točit.
**********
Během natáčení Anička nemohla z Martina spustit ani na okamžik svůj pohled. Vždy když si Martin prohrábl své blond pramínky, které mu padaly do tváře, blondýnka sedící na posteli a pozorující celé natáčení, si skousla spodní ret a dívala se na Martina flirtovným pohledem. Měl jsem ji rád, ale tohle bylo moc, no nic, nebudu to řešit.
************
Po natáčení se Anička rozhodla hodit rozhovor s Martinem. Takže jsem skončil jako páté kolo u vozu, ach jo. Aniž by si toho všimli sbalil jsem se a odjel domů. ,,Ach, konečně doma!" Vykřikl jsem. Mamka mě pozdravila a zeptala se, jestli chci něco k svačině. Já jen zavrtěl hlavou, že nechci a odebral se směr pokoj. Tam jsem si sedl k notebooku a přemýšlel, zda to video o 'vztazích' chci uskutečnit. Asi si všichni říkáte, určitě napsal na fanpage, že Kovyneděle nevyjde kvůli psychickým problémům. To byste se ale mýlili, fanoušci o mém stavu nic nevědí. Vlastně nikdo krom rodičů nic neví. Bylo ještě odpoledne, takže jsem ještě mohl natočit své plánované video. Nastavil jsem stativ, na něj posadil kameru, rozsvítil softboxy, usedl na židli před kamerou, nahodil "úsměv" a začal natáčet. Scénář jsem měl jakž takž sepsaný ze školy. Věděl jsem, o čem mám mluvit, což je podle mě nejdůležitější. Po 2 hodinovém natáčení videa jsem šel do sprchy a poté se vrhl na stříhání videa, abych jej mohl zítra už vydat. Věděl jsem, že když se do toho zažeru, tak nebudu moct jít spát. Ve 12 v noci jsem zaklapl notebook, ještě před tím jsem vše důsledně uložil. Hodil jsem do sebe jeden prášek antidepresiv, aby se mi spalo lépe. Po chvilce čučení do stropu jsem usnul jako Šípková Růženka.
Bžumbau. Asi se divíte, proč se už neřeže atp. To přijde :/ ještě pár kapitol a už to nebude tak happy příběh. Pokud se vám kapitola líbila, můžete dát vote nebo komentář, budu ráda :) laf jů <3
-Unnie^·^