Pohled Hermiony
Nemohla jsem spát. Pořád jsem myslela na sen z předešlé noci. Co je to se mnou? Mé srdce vždy patřilo Ronovi. Co se změnilo?... ještě chvíli jsem přemýšlela, ale nakonec jsem upadla so tvrdého spánku.
Šla jsem po chodbě hradu. V tu chvíli mi někdo zakryl oči. Poznala jsem ho hned. "Harry!" usmála jsem se a objala ho. "Jak si to věděla?", řekl trochu zklamaně. "Tebe poznám vždycky.", usmála jsem se na něj, vzala ho za ruku a pokračovali jsme chodbou do velké síně.....
Ráno jsem vstala o něco dříve než obvykle. Šla jsem rovnou na snídani. Potěšilo mě, když sem uviděla ve společenské místnosti stát Harryho. Úsměv mi z tváře zmizel tak rychle, jak se objevil. Na proti němu stál Seamus a oba vypadali dost naštvaně. "Moje máma říká, že lžeš!" zařval Seamus až moc nahlas. "Ať si tvoje pitomá máma myslí co chce!", zuřil Harry. Seběhla jsem po schodech a postavila se vedle Harryho. "Co se tady děje?" "Copak ty věříš co vypráví o ty-víš-o-kom?" zeptal se Seamus. "Jo. Věřím." odsekla jsem a odvedla Harryho otvorem Buclaté dámy ven. "Nic si z toho nedělej-" "Děkuju." přerušil mě. "Za co?" zeptala jsem se trochu s nejistým výrazem. "Zastala jsi se mě. Děkuju." odpověděl. Začala jsem se neskutečně červenat. "Co je to s tebou?" zeptal se, "Jsi poslední dobou nějaká.. zvláštní." "N-no-Ehm no já-já-" "Co vy dva tady?" zachránil mě z téhle trapné situace Neville. "Jdeme na snídani." odpověděl Harry a ještě jednou na mě koukl zvídavým pohledem. Poté už jsme šli mlčky až do Velké síně.
Po chvíli přišli i ostatní studenti. "To né!" zasténal Ron, když nám profesorka McGonagallová rozdala rozvrhy. "Hned první hodinu máme s tou čarodějnicí!" Podívala jsem se a opravdu. Jako první hodina byla Obrana proti černé magii s jejich novou profesorkou. "No nazdar." řekla jsem. Zvedli jsme se a zamířili přímo do učebny.