Naše sledování skončilo u starého odpočívadla u lesa na kraji města. Zapřemýšlel jsem, jestli jsem něco nepřehlédl... Proto jsme šli po stopách minulosti. Mia byla obezřetná a já spíš uspěchaný.
Šli jsme dál a dál. Dostali jsme se do středu lesa. Tam jsem viděl nějaké oblečení a pár osobních věcí. Dívali jsme se kolem a dělali jsme minulosti druhé oči. Odhrnul jsem druhou hromádku věcí, už jsem si ale před tím nevšiml nějakého papírku. Mé první já se přehrabovalo ve věcech ale stále si nevšimlo toho papírku... Pokoušel jsem se společně s Miou přijít na to, jestli není některak důležitý ale nespíše byl. Všechno naznačovalo tomu, že tato součást skládačky mi utekla....
Možná...kdybych se snažil a opravdu chtěl, tak bych nějak dokázal upozornit na ten kus papírku. Začal jsem se pekelně soustředit aby mi ani jediná myšlenka neutekla. Byl jsem pořád víc a víc unavený a už jsem nemohl dál. Bylo to hrozně těžké ale já chtěl opravdu minulost změnit k lepšímu pro všechny. Nechtěl jsem, aby někdo trpěl místo mě a hlavně, aby kvuli mé hlouposti zemřela nevinná osůbka..ke všemu nenarozená. Sice nevím, čí ten prcek byl ale jedno vím určitě....nezasloužil si to ! Možná to byla holčička....krásná a chytrá a možná chlapeček....talentovaný.
Povedlo se !!! Nejspíš jsem se propojil s minulostí a přiměl minulost poslechnout mě.
Zvedl jsem papírek ze země a přečetl si ho. Mé milulé já bylo udivené ale se mnou se stalo něco, něco divnýho !
-----------------------------------------
Tak to tady máte, snad se to bude líbit :-))