Vůbec jsem nad tím nepřemýšel a odsouhlasil jí to. Měl jsem divný pocit z toho, že mě chce jakoby zabít. Nebo to třeba dělat nechce a chce mě prostě poslat pod kytičky...
Když jsme si řekli, jak to uděláme, rozhodli jsme se, že přejdeme z ložnice třeba do kuchyně. Scházeli jsme po schodech a míjeli stíny, které nikomu z nás nepatřili. Oběma nám přeběhl mráz po zádech. Ale navzdory tomu jsme šli dál a dál. Nevnímali jsme nic jiného než toho druhého. Najednou jsme se octli v kuchyni s jídelnou. Mia šla k vypínači aby rozsvítila světlo...ale žárovka se nerozesvítila.
Šla směrem ke mě a já viděl jak má strach v očích. Když udělala třetí krok, světlo se rozsvítilo a na okně mezi dřezem a sporákem se objevilo, něco jako vzkaz...
Od smrti vás dělí jen krůček.
Oba jsme vzkaz přečetli a cukli sebou. Opravdu to už nebyla sranda.
,,C-co to j-je ?" Nějakým způsobem ze sebe Mia dostala. ,,já, já nevím... "
,, jak nevíš ? Tak, tohle už je po, po D-D-D-D " Nedokončila větu a já nevěděl proč. Tak jsem se otočil a viděl ji. Byla to hrůza. Viděli jsme ducha. Oba nás zachvělo a ztratili jsme řeč. Nemohli jsme se hrůzou pohnout. Tu holku jsem poznal. Byla to Jennifer... Moje druhá obět, druhá vražda.... Probodávala mě pohledem.
,,ty jsi mě zabil a za to budete oba pykattt." ,, a-ale co ti udělala Mia ?" ,, budou pykat i ti, které máš rád. " ,, ale proč ?" ,, moji blízcí mě opláváli ale tebe nebude oplakávat nikdo, ji ale všichni !"
Pak jsme ji zase neviděli, zmizela. Mia měla děs v očích. Bylo vidět, že se o svůj život bojí a já se bál o ten svůj. Nikdo z nás nevěřil tomu, co právě viděl a slyšel ale vzkaz napsaný na okně mluvil za vše. Opravdu tu byla a jestli není jediná...co všechno se ještě stane ?
---------------------------------------------
Je to kratší ale snad nevadí :- )