Fénixův řád měl práce dost a všechno jenom kvůli jedné dívce, která pravděpodobně představovala nebezpečí pro kouzelnický svět, i když to bylo zcela těžké takhle posoudit, když nikdo nic nevěděl. Každopádně, řád se rozdělil do několik menších skupinek - jedna měla na starosti hledání dívky, druhá vyřizování vzniklých problémů na mudlovských úřadech a třetí zásobovala obě skupiny potřebnými informacemi. Severus, Iris, Michael byly s několika dalšími lidmi v první skupině; Renon, Harry, Gabriel byly ve druhé a ve třetí už byl Ginny, Pastorek, McGonagallová, Brumbál a další. Aspoň, že žádné problémy nebyly ze strany Ministerstva Kouzel a Denního věštce. Informace o Cadenc byla řádně utajená a Meredith, která se tak moc zajímala o život mladé havraspárky, neměla absolutně žádné informace a to ani od své příbuzné Celeste, která věděla tolik, jako nebelvírka. Renon totiž trávila čas u Iris a díky nabyté sebejistotě se konečně postavila jak sestře, tak rodičům. Ovšem, svojí sestru nevydala a rodičům nic neřekla o jejích zvěrstvech nad modorvláskou, což Celeste překvapilo, ale její postoj se vůči Renon nezměnil.
Každopádně, příběh se stále točil okolo černovlásky, která byla neznámo kde a způsobovala všem starosti, aniž by o tom něco věděla. Nacházela se v osamělém domku své zemřelé babičky, zcela sama, ale co se dělo za jeho stěnami ve vnitřních prostorech - to už věděla jenom černovláska... a Bubo, ale toho dívka zastihla v průběhu prázdnin jenom několikrát a občas místo stříbrné sovy dívku navštívila vrána mozkomora - tak začala černému tvorovi říkat.
Uběhla už polovina srpna a řád stále dívku nenašel. Skupina, která měla na starosti mudlovské úřady, právě od nich stále nemohla dostat adresu domu, kde bydlela babička Cadenc a k tomu byl jeden zcela jasný důvod.
,,Nezdá se vám nebo jsou ti lidi nějak.. divní? Jakože, chovají se chvilku normálně, ale když začínáme mluvit o adrese domu, kde bydlela babička Cadenc, tak se najednou jejich chování vůči nám mění," hlásila Renon, když se řád v jeden z večerů znovu radil. Všichni přítomní na ní pohlédly, jakoby nevěděli o čem mluví.
,,Myslíš, že je do toho zapletené nějaké kouzlo?" zeptala se jí Iris a modorvláska přikývla.
,,Absurdní, pod Imperiem zcela jistě nejsou, prověřoval jsem je osobně," namítl Severus a nechápal co kamarádka hledané má vůbec na mysli. Ostatní se Severusem souhlasili, protože mu věřili jako nikomu jinému. Všichni si aspoň trošku uvědomovali to, že Severusovi na Cadenc záleží a proto nebyl pochyb ani o tom, že se snaží dívku najít jako nikdo jiný a i když se mohli najít ti, kteří by mu nevěřili, stejně neměli moc na výběr.
Renon zavrtěla hlavou.
,,Ne, není to Imperius, je to něco jiného, ale.. já vážně nevím co," řád se ale následně přesunul k jinému tématu. Nemohli se zabývat něčím, v čem nemají aspoň trošku jasno. Někteří ve své mysli souhlasili s Renon a zvlášť to byli ti, kteří mudlovské úřady často navštěvovali, ovšem, nikdo neznal takové kouzlo, které by dokázalo něco takového.. prapodivného. Renon se proto rozhodla později poradit s Brumbálem, ale to nebylo potřeba. Uprostřed srazu se ve vzduchu zhmotnil stříbrný Patron sovy.
,,Bubo!" vyhrkla Iris a upoutala tak pozornost všech k sově, která unaveně přistála (nebo spíš - doslova spadla) na velký stůl.
,,Bubo! Co se děje?! Kde je Cadenc?!" sypal hned na Buba otázky Harry a ta se těžce postavila na své osláblé nožky.
,,Nehledejte ji.. moje druhá.. podoba uvalila na nevinné prokletí.. neřeknou vám nic.. a já nemohu také.." unaveně jim pověděl Bubo a někteří se podívali na Renon, v očích se jim jasně zračila myšlenka, že měla pravdu. Renon se ale dívala na nebohého Patrona a v hlavě si přemítala, co se asi tak strašného děje s Cadenc, že se Bubo tak špatně cítí.
,,Ale proč? Mohli bychom jí pomoct! Prosím, Bubo!" zeprosila Renon, ale Patron jen zavrtěl hlavou.
,,Už je pozdě.." Bubo se naposledy podíval ze všech přítomných na Severuse. ,,Jenom ty, Severusi -" nestihl doříct větu a už se rozkašlal, spadl na stůl a křídla roztáhl do úctyhodné délky několika metrů. Když se po něm začali někteří členové řádu natahovat, aby nebohému Patronovi pomohli, kašel se už proměnil ve strašlivý křik, kvůli kterému všem probíhal mráz po zádech. Stříbrná pírka začínala černat a rázem se na stole místo moudré sovy válela černá vrána, která zdánlivě připomínala jinou verzi mozkomora. Všichni ihned uskočili na stranu a sledovali počínání tvora, který se tiše, ale rychle postavil, podíval se na všechny a hrozivě zakrákal, než se vznesl do vzduchu a s dalším zakrákáním zmizel. Mnohé vyděsilo to, co viděli a neschopní slova tam pak všichni ještě stáli jako sochy, než se po sobě začali dívat a nakonec pohlédli na Severuse, jehož jméno bylo poslední, co slyšeli z úst stříbrné sovy. Nikdo, včetně Severuse, ani pořádně nechápal, co chtěla sova říct, ale Iris měla své teorie, ovšem neměla nejmenší tušení o tom, jestli je má vyřknout, zvlášť přímo Severusovi.
Iris totiž věřila, že by tím mohla jenom narušit chod dějství osudu Cadenc. Věřila, že pokud by Severusovi o proroctví pověděla, osud Cadenc by se ještě víc zvrtl. Už teď se obviňovala kvůli tomu, že to pověděla Gabrielovi, Michaelovi a Renon. Vyčítala si to a myslela si, že tohle všechno se s Cadenc děje jenom kvůli tomu, že chtěla toto tajemství ještě s někým rozdělit.
I Severus byl zamlklý. Hluboce dumal nad tím, co mu Bubo chtěl povědět a když nad tím tak uvažoval, uvědomil si, že náklonnost Buba byla zaručeně něčím podmíněná a napadalo ho jen to, že v něm Cadenc viděla otce. Jenže Harry a Ginny pro ní byly doopravdy rodinou. Ne, to nic neměnilo na tom, že mohla v profesorovi lektvaru vidět rodiče, zvlášť, když si byli v tolika věcech podobní. Proč si ale Cadenc nenechá od něj pomoct? Děti přece vždycky chodili za svými rodiči či přáteli, když řešili nějaký vnitřní konflikt či konflikt s okolím, ale Cadenc nebyla jako ostatní. Už od mala byla jiná. Dívka držela všechno v sobě a ať viděla s Severusovi kohokoli, jsou určité věci, které nikdy nikomu neřekne. Severus si pamatoval, jak se začal uzavírat před ostatními, ale vždy, když řešil nějaký problém, obracel se buď na svojí nejdražší kamarádku Lily nebo na Brumbála, ale Cadenc.. je tak mladá a vlastně nemá.. nikoho.
Něco v nitru Severuse se měnilo, něco vůči Cadenc - soustrast a stesk. Stýskalo se mu po ní. Stýskalo se mu po dlouhých černých vlasech, dívčiným úsměvu, jiskrách v očích, které viděl u Lily, jejímu šeptání u vaření lektvarů, kdy přemýšlela, jakou ingredienci přidat v jakém poměru, jejich konverzace, tichý smích, když dívka četla nějakou knihu, černý čaj připravený jejími ručkami, modrá stuha na nočním stolku, její spící tvář, slané slzičky, její rozhovory a pohledy na Buba, její hlas, její nepostřehnutelná vůně, ale hlavně - ona sama. Severus si jakoby v ten moment uvědomil celou váhu stesku, který neustále odsouval do pozadí, aby se soustředil na realitu a když se vrátil domů, všechno co mohl udělat, bylo přivolat si zelenou dívčinu stuhu do rukou a u krbu se na ní bezděčně dívat, jako na všechny zlomené sny, pochyby, nejistoty, strachy. Stuha bylo to jediné, co ho s ní spojovalo.
Hledání Cadenc sice ještě probíhalo, ale žádná ze skupin neměla v hledání úspěch. Podařilo se sice všechno na mudlovských úřadech zařídit (Cadenc už nebyla pohřešovaná; jejími rodiči teď oficiálně byli Harry a Ginny; samosebou se u toho všeho bez kapky magie neobešlo), ale jinak - nic. Jenom se změnili vnitřní světy jednotlivců - Iris se začala obviňovat a nejistě přemýšlet nad tím, jestli má Severusovi povědět o proroctví; Severus se teď víc než kdy dřív snažil zmizelou dívku pochopit; Renon byla odhodlaná něco dělat, ale co, to prostě nevěděla a Gabriel s Michaelem sestavovali především teorie, jestli se Cadenc ve škole na začátku roku vůbec objeví.
A taky že objevila. Nikdo jí nepostřehl ani na nádraží, ani ve vlaku, ale když už všichni byli ve Velké síni a ředitelka tleskla, aby se všichni uklidnili, než začala mluvit, ozvalo se klapání podpatků po kamenné podlaze, které bylo slyšet na chodbě. Všichni se začali zvědavě naklánět, aby viděli k otevřeným dveřím Velké síně, které byly stále otevřené kvůli opozdilcům (rozzařování už skončilo) a jeden, respektive, jedna se našla.
Cadenc vešla do Velké síně. Záda rovné, černý dlouhý hábit jí vlál skoro jako obávanému profesorovi, vysoké černé boty na menším podpatku, místo sukně černé mudlovské rifle, černý vázaný korzet s taktéž černou košilí - celá v černém. Jenom pramen vlasů byl šedý, což bylo to, proč na ní všichni tak šokovaně koukali, ale někteří mohli postřehnout i něco jiného - její oči, obyčejně dva smaragdy zářící životem a nadšením teď byly vyhaslé, temné, jako kdyby do nich někdo uschoval smrtící Avadu. A Severus to viděl. Hrůzostrašnost Cadenc, ale zároveň viděl, že už z ní je skoro žena. Dívce bylo 15 a i když jí neviděl dva měsíce, měl pocit, že jí neviděl celou věčnost. Byla nádherná, ale nebezpečná. Nebyla z ní princezna zlá, nýbrž královna temná.