Probudila jsem se v nějakém pokoji a v posteli. Najednou někdo zaťukal na dveře. "Dále!" Zakřičela jsem. "Dobrý den madam, tady máte snídani." Řekl starší muž co byl oblečený jako sluha. "Děkuji a ehm..." Začala jsem. "Ano?" Zeptal se. "Kde to jsem?" Zeptala jsem se. On jen vykulil oči překvapením. Asi tohle nečekal.
"Ehmmm vy si nepamatujete kde žijete?" Zeptal se. Já mlčela a jen se na něj dívala. Mohl by si mylet, že jsem blázen, ale já nikdy v životě neměla sluhu! V životě.... A ikdyby, tak jsem skočila z dvacátého patra?! Měla bych být mrtvá?!
Zvedla jsem se z postele a pomalu udělala jeden krok. Najednou jsem si všimla, že něco na mě přibylo. Podívala jsem se trochu za sebe.... Měla jsem křídla! Obrovská bílá křídla! Bylo to zajímavé. Bylo to jako kdyby mi přibyly další dvě ruce na zádech! Bylo to prostě fascinující!!
"Ehm madam nemám zavolat doktora? Vipadá to, že jste stratila paměť..." řekl ten muž. "Né, já jen jak jsem se probudila tak jsem byla trochu mimo, omlouvám se, že jste kvůli mě měl strach...." řekla jsem. "No dobře, dám vám tu snídani na stůl, až budete mít hlad, najezte se." Řekl a já se u toho usmívala jako debil. "Ano." Řekla jsem jen a dál se usmívala.
Ten muž odešel a já se znovu podívala na ty křídla. Začala jsem uvažovat, jestli to je tím, že jsem skočila a jestli teď nejsem ve snu nebo něco takového. A taky jsem myslela na ten Akiuv úsměv, pořád mě děsil. Vlastně si ani nepamatuji proč jsem skočila..... Hodně si toho nepamatuji....