Misuzu

13. Část

Pomalu jsem otevřela oči a nad sebou jsem uviděla zeď, nic víc než bílou zeď. "Misuzu.." Zašeptal někdo vedle mě. Rozhlédla jsem se a uviděla jsem, že jsem ve svém pokoji. A... A zpátky ve světě anime?! Konečně!! Byla jsem ve své posteli a vedle mě seděl na židli Takumi. Nebil ale kočka, byl člověk.

Pohladila jsem ho po vlasech, nevím proč, prostě jsem to udělala. Spal a byl roztomklý. Na d tím co jsem  teď v mysli řekla jsem   se usmála, ale hned zase zamračila.

Nechtělo se mi nad ničím přemýšlet, chtělo se mi jen spát. Byla jsem opravdu hodně unavená. "Misuzu.." Pošeptal znovu. Počkaat! On ze spánku říká moje jméno! Myslí na mě a možná ne jen to! Mu se o mě i zdá!!

Začal mi z  ničeho nic vyzvánět telefon, což ho probudilo. "C.. co je!?" Vyjekl, ale hned se zase uklidnil. Podal mk telefon, abych nemusela vstávat.

Yuna, ale ne, musela mít strach!

"Misuzu! Panebože jsi to ty?" Ozval se hlasitý výkřik z telefonu.
"Ano, moc se ti omlovám, že jsem se neozvala!" Řekla jsem nevynným tónem. "No, tak stalo se. Přijímám omluvu, ale ať se to už neopakuje!" Řekla Yuna přísným hlasem. "Jo neboj." Usmála jsem se ikdyž to už neviděla.

"Dám ti Akia jo?" Zeptala se Yuna. "Jo." Odpověděla jsem. Chvíli tam byl šramot. "Kde jsi byla!!!" Křikl do telefonu Akio. "Promiň, já..." Začala jsem, ale on mě vyrušil. "Ale ty jsi určitě odjela do Itálie, že?!" Vykřikl zase. "Ne, já jsem nemohla zavolat já.." Snažila jsem se to doříct, ale zase mi do toho vlezl.

"Yuna tě  chce!" Řekl uraženým hlasem. Chvíli tam bylo zase šramocení. "Promiň, za něj. Hned druhý den co jsi zmizela tě hledal a to  všude ve městě. Vrátil se až po dvou dnech a byl celý promáčený, takže tě hledal asi i ve vodě." Řekla Yuna. "Aha to mě mrzí...." řekla jsem, ale najednou se mi  spustili slzy.

"Ahoj.." řekla jsem tiše. "Jo ahoj." Řemla a típla to.Začala jsem brečet. A to opravdu hodně moc. "To bude dobré, Akio ti to odpustí." Řekl Takumi tónem, kterým se utěšují malé děti.

Byla jsem z toho telefonátu docela,dost mimo. Nechtěla jsem to ale dát na jevo. Byl tu Takumi a já před ním nechtěla být uplakánek.

Po nějaké době, až jsem se uklidnila mi Takumi řekl: "Řekni mu pravdu, řekni, že jsi byla se mnou ve světě lidí" Iakmile to  dořekl zmenšili se mi zorničky strachem. "Co se tam stalo? Když jsem omdlívala nebo co to bylo, bolelo mě srdce a to  hodně." Řekla  jsem vystrašeně. "Misuzu...." Řekl a spustily se mu slzy. "Můžu za to já... To já jsem mluvil moc nahlas.... To kvůli mě si nás všimly.... To já  jsem tě neochránil...." Začal brečet.

Já ho utěšovala, ale pořád mi  neřekl co se stalo. "A co se tedy stalo?" Zeptala jsem se opatrně."Propíchli ti srdce!" Řekl mezi vzlyky. Zastavilo  se mi srdce... Byla jsem.... V šoku... A zase tma....

===========
Moc se omlouvám! Je to po tak dlouhé době! Nějak jsem neměla na psaní náladu, ani čas. Doufám, že se vám tato část líbila..

Vaše Ruby! <3