Po asi půl hodině se vzpamatoval. Já se na něj mračila a Yuna se usmívala od uchu k uchu. "Co se stalo?" Zeptal se a pomalu vstával. "Tsss!" Zavrčela jsem naštvaně. Když mi řekl, že jsem hezká bylo to pro mě trapné. "Co je?!" Naštval se, ale ja nemluvila. Yuna dostala záchvat smíchu a já se na ni zamračila.
"Ty si nic nepamatuješ?" Zeptala jsem se s nechutí v hlase. "Ne, jen to, že jsem se popral s klukama z naší třídy, protože tě urá.." Zasekl se a zapřemýšlel. "Protože.." Začal. "Uráže li tě Misuzu a on se naštval. Tak naštvaného jsem ho v životě neviděla. Pozorovala jsem to. A né jen to, že tě oráželi, byli to nějací uchyláci a ukazovaly si navzájem fotky...." Začala mluvit Asuna.
"Tebe ve sprše. Tvoje nahé fotky." Dokončil Akio větu. Přestala jsem se mračit a dala ruce podél těla. "Děkuji.." Začala jsem a on se na mě udiveně podíval. "Děkuji, že jsi se mě zastal." Řekla jsem a pokusila se na Akia usmát, ale u toho jsem se červenala.
Akio ke mě přišel a obejmul, nejdřív jsem se bránila, ale nakonec jsem to vzdala. "Něco za to chci, přece jenom jsem se popral." Řekl najednou a já poskočila leknutím. Teď jsem se lekla, můžu jen doufat, že není moc úchylnej.
"A co po mě chceš?" Zeptala jsem se opatrně třesoucím se hlasem.
"Choď se mnou." Začal a já začala rudnout. "C... Co?" Zeptala jsem se, miluji ho vůbec. Byla jsem v tranzu. Viděla jsem jak na mě mluví. Pak jsem stratila vědomí, naposledy jsem viděla jak mě objímá a brečí.
"Promiň." Uslyšela jsem Akia. "J.. Jo..." řekla jsem tiše. On se na mě podíval a usmál se, taky jsem se pokusila usmát. "Jak ti je? Omdlela jsi." Zeptal se. "Já vím." Odpověděla jsem. "Kolik je hodin?" Zeptala jsem se. " Půl druhé." Řekl a usmál se, já jsem byla spíš vyděšená. "Já jsem byla mimo hodinu?!" Vykřikla jsem a prudce vztala. "Nééé! Nevztávej! Jsi moc slabá!" Vykřikl a já se vmžiku sesunula k zemi.
"Jsem v pohodě!" Vyhrkla jsem a rychle začala vztávat. Obejmul mě a zvedl nad zem. Vyjekla jsem a on mě přinesl do postele. "Nesmíš se moc namáhat!" Řekl a usmál se, když mě položil na postel. "Ale.." "Žádné ale! Musíš být v klidu!" Okřikl mě.
Ležela ksem tu asi deset minut a poté jsem hned usnula. Probudila jsem se v šest hpdin večer. Rychle jsem vstala a šla do kuchyně. Měla jsem ukrutný hlad. Jak jsem se tak dívala, všimla jsem si, že Akio už nejspíš odešel. Šla jsem k lednici a dala jsem si lupínky s mlíkem. Jak jsem je snědla bylo půl sedmé.
Vzala jsem mobil a natočila číslo Akia. "Halo?" Ozval se z telefonu. "Ahoj Akio, chci ti poděkovat, že jsi mě donesl do pokoje a počkal jsi než osnu. Děkuji." Poděkovala jsem. "Jo nemáš za co." Řekl a já uslyšela jsem v pozadí smích kluků.
========================================================
Ahoj lidi, omlouvám se že dlouho nevyšla kapitola a taky, že vyšla jen jedna, jsem totiž na škole v přírodě a není tu wifi a máme hodně programů.
Vaše Ruby.