Dny se změnily v týdny a týdny v měsíce. Už tři měsíce chodím s malým ustrašeným koťátkem. A ne, zatím se mezi námi nic nestalo, čehož lituji, ale vím, že je Kyo nejistý a že se též bojí.
Jsme spolu každý den, vždy po jeho škole jde ke mně domů a povídáme si o všem možném. A však... Poslední dobou chodí později, než normálně a to už na první pohled není to moje koťátko.
Vždy, když promluví, tak cítím tu bolest v hlase a když se zeptám, co se děje, okamžitě obrátí hlavu na opačnou stranu a začne mumlat, že mu nic není. Nikdy neuměl dobře lhát, a proto se nedívá do očí, jeho oči, jeho nádherné oči naopak tvrdí něco jiného.
A taky se na něm cosi změnilo. Dalo by se říci styl oblečení, protože od minulého týdne začal nosit dlouhé rukávy a též začal nosit sluneční brýle.
Ano, lidé ho nenávidí za zvláštní zbarvení očí, ale u mě doma nosit sluneční brýle? Opravdu jsem překvapen a dnes chci zjistit, co přede mnou tají a proč se mi nesvěří.
Shion
Netrpělivě pochoduji po pokoji a každou minutu kontroluji mobil, jestli tam není zpráva, nebo zmeškané volání.
Kyo zase jde pozdě, už tu měl být před hodinou, opravdu se o něho bojím. Poslední dobou se ke mně chová jinak. Povzdechnu si a pramínek vlasů si upravím, abych viděl na display mobilu. Z mého přemýšlení, mě vyrušilo zakňučení.
Když jsem se otočil, viděl jsem Mai, jak si hoví na gauči a láskyplně na mě hledí. „Ach Mai... Kdybys tak věděla, co mě trápí." Zamumlal jsem, došel jsem k ní a pohladil jí po maličké hlavičce. Povzdechnu si a znovu zkontroluji mobil, nic, ani zpráva. Nelly, jako správný hlídač ležela v mé posteli a spokojeně oddychovala.
Byl jsem naštvaný na Kya, opravdu to takhle dál nejde, nechápu, proč mi tají věci, které bych očividně vědět měl. Nikdy přede mnou tajemství neměl, tak proč teď? Z mého přemýšlení mě vytrhne hlasitý zvuk zvonku, oznamující návštěvu.
Když dojdu k oknu, zvonění se ozve znovu, někdo nedočkavý...Zaměřím pohled na postavu, zahalenou v šále, jakmile si mě postava všimla, začala zběsile mávat. Zvednu ruku na pozdrav a pomalu se loudám k botníku, kde si vezmu tenisky a vyjdu ven.
Kyo
Snažil jsem se, abych nepřišel pozdě, ale nohy bolely a zápěstí štípalo. Když jsem zazvonil, nikdo dlouho nevycházel, nijak nevypadalo, že doma nikdo není.
Zkusil jsem znovu zazvonit a na mé štěstí, které skoro vůbec nemám, se objevil za závěsem Shion, můj Shion. Okamžitě jsem vystřelil ruku do pozoru a začal zběsile mávat, ale bolest se okamžitě dostavila do zápěstí a já po chvíli musel ruku stáhnout zpět, opatrně a hlavně nenápadně jsem se chytil za zápěstí.
Vím, že Shion něco tuší, ale já mu nemůžu říct, co se mi děje v životě. Vyváděl by a já nechci, aby se do toho zapletl. Už tak mu dělám potupu, když jsme spolu. Všichni na nás hledí, jako na monstra, teda speciálně na mě, když se mnou ale Shion není, tak má život jako v bavlnce...
Teda, až na tu smrt, co postihla jeho přítelkyni. „Shione! Ahoj, omlouvám se, že jdu pozdě, ale znáš brášku, chtěl si hrát, tak jsem musel na hodinku, fakt promiň" řekl jsem a sklopil hlavu.
Shion
„Dáváš přednost rodině, to je krásné, ale škoda, že je to lež Kyo..." Zdůraznil jsem jeho jméno a chladně jsem mu skenoval barvy očí. Tak nádherné mohl mít jenom on.
Viděl jsem, že byl překvapen a mírně byl mimo, asi nečekal, že ho tak rychle prokouknu. „Takže...Koukám, že sluneční brýle už nemáš, ale teď místo toho šála." Řekl jsem a studoval jeho zděšenou tvář. „Shione...Prosím ne..." Řekl smutně a couvnul. „ Kyo! Sakra! Já už nemůžu dál, proč mi lžeš? Proč chodíš pozdě a proč sakra tak dlouhý rukávy?"
Věděl jsem, že jsem možná to přehnal s mým hlasem, ale já už takhle dál nemohl. Viděl jsem, jak do jeho očí se hromadí slzy, opravdu jsem to nechtěl. Přistoupil jsem k němu a silně ho chytil za zápěstí, až syknul bolestí. „Au! Shione, prosím ne, to bolí!" Řekl zoufale a snažil se ruku odtrhnout, ale já mu to nedovolil.
„Promiň" šeptnul jsem a strhl z něho šálu. Ten výhled co se mi naskytl, byl hrozný.
Zalapal jsem po dechu. „Kyo..." Vydechl jsem bezmocně.
Na jeho krku bylo pár řezných ran. Některé z nich už nebyly ranky, ale jizvy. Z některých tekla i krev, byly otevřené.
Jeho krk měl na sobě několik barev. Modrá, fialová, růžová a červená. Nebyly tam však rány samy. Otisky dlaní, které ho škrtily. „Kyo? Kdo ti to sakra dělá?" Začal jsem se opravdu bát. Kvůli tomuhle chodil pozdě?
Dělá si to sám, nebo spíš někdo jemu? Do očí se mi nahrnou slzy. „Je to doufám jen sen, že ano?" Zeptám se a pomalu mu vyhrnu rukám u ruky. Ztratil jsem dech, ruce byly horší, než jeho krk.
Hluboké řezné rány byly po celé ruce. Zanícené a krvavé. Měl je rozmístěné až ke kloubu. „Kyo...Koťátko, proč jsi to udělal? Vždyť nebyl důvod, bože Kyo!" Zakřičel jsem, až sebou škubl. „Mohl jsi zemřít! Chápeš to? Ty rány! Ty rány se musí zašít! Chápeš? Proč si se řezal? A proč na krku? Děláš si srandu? To jako pak necítíš tu bolest? Tohle není normální!"
Kyo
Snažil jsem se nebrečet, nemrkat a zahnat slzy. Byl jsem rád, že se o mě bojí, ale pravdu mu říct nemohu.
Vím, že se trápí a nechci. „Shione...Není to tak, jak to vypadá! Prosím vyslechni mě! Já ti to vysvětlím, ano?" Zeptal jsem se a chytil jeho ruce. „ Já...Já teď zažívám hrozné období, nevím, jak to vyřešit...Ano... Je policie, ale tam nechci, jen by se to zhoršilo..." zatlačoval jsem slzy, ale nakonec jsem nad tím ztratil kontrolu a slzy mi stékaly po tváři. „Já...Já... Hrozně moc mě mrzí, že jsem ti to neřekl dříve, ale tohle co vidíš, není vše..." V jeho očích jsem mohl vidět strach a překvapení.
Nadechl jsem se napjaté atmosféry „tohle jsem si neudělal já..." Zašeptal jsem a sklopil zrak. Slyšel jsem mé jméno a pak cítil to teplo, které se dalo poznat všude. Shion mě objal. Jeho slzy mi smáčely tričko. „Tohle je od kluků z naší třídy...Vždy, když odejdeš, tak ke mně jsou a zatáhnou mě do uličky, kde vytáhnou nožíky a začnou řezat mé tělo..." Zašeptal jsem a mírně se klepal.
„ Nechtěl jsem ti zničit život, řekli mi, že když ti to řeknu, najdu tě ráno bez očí mrtvého..." U posledního slova se mi hlas zadrhl a já měl co dělat, abych se tu nesložil.
Shion
Slova, která vypustil z pusy, se mi nelíbila. „Jak jen mohli!? A jak sis to mohl nechat? Proč jsi to neřekl matce nebo policii? Tohle není normální Kyo! Za tvé oči nemůžeš a už vůbec tě nikdo takto nemá odsuzovat. A řezat do tebe, pojď ke mně do pokoje a okamžitě mi ukážeš, co ti udělali..."
Nečekal jsem ani na odpověď a už ho bral do náručí, jako malou zranitelnou princeznu. Když jsem došel do pokoje a jemně položil na matraci, okamžitě jsem mu začal svlíkat tričko, abych zjistil, co má pod ním.
Do očí se mi znova nahrnuly slzy. Jizvy měl snad všude a mohl jsem si všimnout, že na levé straně je dokonce malé tetování kříže. „To ti taky udělali?" Zeptal jsem se potichu a pohlédl na něho, on jen přikývnul a dál brečel.
Pohladil jsem ho po vlasech a následně ho políbil „ neboj se, už se ti to nikdy nestane, ano? Slibuji to" řekl jsem a opatrně jsem mu sundal džíny. Stehna měl taky pořezaná a všude byla modřina. „Tohle není normální Kyo... Zítra to okamžitě řekneme policii... Tohle už překročilo hranice..."
Na každou jizvičku a na každou modřinu jsem obětoval jednu mou pusu.
Kyo
Byl jsem rád, že to vzal v dobrém, ale mrzelo mě, že jsem mu nevěřil a neřekl mu to dřív. Ano, bál jsem se, aby ho nezabili, bál jsem se, že by mu dělali horší věci, než mě... Bál jsem se, že bych ho ráno našel mrtvého.
Nevím, co bych dělal... Nevím, co by dělala jeho matka a jeho otec a dokonce jeho malinká sestřička, která se narodila přesně před měsícem. Tedy, ona ještě o světě neví, ale vím, že by jí to později zasáhlo. „Já se hrozně bojím, co bude dál Shione..." Řekl jsem popravdě a ruce si dal na hrudník.
Shion
„Neboj se, jsem tu s tebou a budu tě od této doby kamkoliv doprovázet, ano? Už nenechám, aby na tebe někdo sáhl, nesmí mi nikdo zjizvit anděla a život.
Už nikdo na tebe nesáhne, jinak přijde o tu ruku normálně." Měl jsem vztek a to pořádný. Byl jsem naštvaný na sebe, že jsem nechránil Kya. Byl jsem naštvaný na Kya, že mi to neřekl dříve a že to neohlásil na policii.
Ale nejvíce jsem byl naštvaný na ty parchanty, kteří mu to udělali. Až je uvidím, nedostanou se domu zdraví a slibuji, že skončí v nemocnici a to nejlépe v kómatu.
Tohle u mě posrali.
Tak jsem se dokopala k opravě, dnes bude rovnou další díl c:
Lov ya guys <3