Na obrázku Iwaki
Ráno mě probudil tlukot na dveře. Rychle jsem vstal, až se mi zatočila hlava a doklopýtal k nim. Jakmile jsem otevřel, vysypal na mě učitel tolik vět, že jsem ani nevěděl, čí jsem.
„Eh? Co?" zamumlal jsem ospale.
„Není u vás Iwaki? Nemůžeme ho najít do prdele!" plašil učitel.
„C-co? Iwaki? Ne, měl by tu být? Kde je?"
„To bych se tě na to jinak neptal debile, nemyslíš?! Dělej, vzbuď ostatní a hledejte ho!"
Iwaki byl můj spolužák, nikdy jsem se ním nějak víc nebavil, vždy seděl vzadu a občas měl pár poznámek k učivu, jinak byl tichý. Každý o něm věděl, že měl moc rád alkohol.
Učitel mezitím zmizel k dalšímu pokoji a já se rozespale vydal vzbudit ostatní.
„Dashi, ty odpornej prasáku, vstávej!" Lomcoval jsem s ním o sto šest.
„Ughrrrr-uf" Vydal ze sebe a snažil se mě rukou zahnat. Marně.
„Vstávej ty plesnivej zmrde-chan! Nemám na to celej den!" Chytl jsem jeho madračku a spolu s ní ho strhl na zem.
„Auuuu! Ree! No tak! Co se děje proboha?" Ruch vzbudil i ostatní, takže jsem se nemusel už obtěžovat.
„Iwaki zmizel, prý nikde není, máme ho jít hledat." Řekl jsem a hned se začal oblíkat na venek.
„Kriste bože můj ty vidíš toho debila, přiveď ho zpět k nám, ať můžu jít zase spát!" Modlil se Dashi. Všichni ho úspěšně ignorovali a začali se taky oblíkat.
Dashík si ještě vzal na cestu několik čokoládových tyčinek, údajně proto, že by prý v tom adrenalinu spálil všechny kalorie a mohl by někde zůstat a nemoct se pohnout. S nějakou hygienou jsme se příliš nezdržovali, jelikož učitel přišel asi ještě 6x, kde se flákáme.
Rozdělili jsme se do skupin po dvou a šli každý jinou stranou. Já byl samozřejmě s Dashim, který celou dobu remcal, že chce ještě spát a ať se ten debil najde sám.
Hledali jsme už asi hodinu a nikdo stále nevolal, že by ho našel. Už jsem to chtěl vzdát, když na mě někdo zezadu skočil.
„C-co, kurva!" stačil jsem vyhrknout, než mě zalehla neznámá váha.
„Aaaaaa, kurvaaaa, co to jeee!" začal ječet Dashi a kopat do té věci.
Po asi 6 ranách jsme úspěšně zjistili, že to je Iwaki, v potrhaným oblečení a bez bot.
„Co tu děláš pitomče?! Kdes byl a.... AAA!" řval jsem nasraně a snažil se ho zhodit.
„Promiň Ree." Vyhrkl a hned se ze mě snažil sesbírat.
„Proč proboha máš na sobě tohle?! A co se vůbec stalo?" Zeptal jsem se ho a sedl si naproti němu.
„Já vlastně ani nevím, ožral jsem se a spadl někde do křáku...myslím, že to byl křák."
„Jasně že ožral! Co jiného by taky dělal!" řval Dashi na celé kolo a popadal se rukama za hlavu.
Iwaki se tvářil kajícně, díval se do strany a vlhly mu oči.
„To je v pohodě, hlavní je, že jsme tě našli ne? Pitomče to už nedělej, všichni se báli." Řekl jsem a povzbudivě jsem se na něj usmál. On se na mě šťastně zašklebil a chopil se mé nabízené ruky.
„Jo a doporučuju se obrnit, všichni kvůli tobě museli brzo vstávat." Potichu jsem se zasmál a pozoroval jeho zachmuřený výraz.
„Obrnit! Obrnit chlastem možná tak! Plechovky! Sklenice! Popelnice! Ty čůráku!" Dashi dostával záchvat, tak jsem ho jednou ranou do rozkroku uzemnil. Otočil jsem se na Iwakiho a nasadil výraz nejhodnějšího jedince.
„Jdeme? Zavolám ještě učiteli."
Nakonec se všichni zklidnili, ale spát jsme už nemohli a vydali se na další prohlídku památek.
Tohle je jen taková vsuvka o ničem, jelikož Kay ještě... ehm... stávkuje s dalším dílem a nechtěly jsme vás nechat čekat:D
- Luu