Yaoi#1 - Ree&Mate

Divadlo i lákadlo

Vstal jsem časně ráno. Škola totiž uspořádala hromadný výlet do "divadla" přesněji řečeno na nějakou debilovinu, navíc v angličtině. Co z toho budem mít? Nic. Ještě další perlička byla, když učitel řekl, že chce vidět pěkné, slušné oblečení. Kde ho asi mám do prdele vzít?

Po kritickém zhodnocení mé skříně, jsem se na všechno uctivě vyjebal a vzal si černé uplé triko a rifle ve stejné barvě. Snaha byla, tak mě nemůže peskovat. Navíc to bylo jediné oblečení, které nesmrdělo jak amoniak a nevypadalo jak kdyby zůstalo na bojovém poli. Ještě jsem probudil Mika, který měl normálně školu, a mohl vyrazit.

Cesta byla příšerná, lilo jako z konve, foukal odpornej vítr, který mi všechnu vodu z kaluží stříkal do ksichtu.

Mrmlal jsem si a snažil se to stihnou, jelikož prý pozdní příchody, se budou trestat.

Čekal jsem, že dorazím mezi posledními, ale nikdo tam skoro nebyl.
Krčil jsem se pod stříškou divadla, aby na mě co nejméně pršelo. Po chvíli přišel Mate celý promrzlý, tak hned na můj rozkaz šupal ke mě se zahřát.
Lidé se pomalu sbírali, dokonce i Iwaki s Dashim přišli minutu před plánovaným srazem.
"Kde máte deštník vy idioti? Kape z vás voda," promluvil jsem.
"Deštník? Ten je tamhle," ukázali přes cestu do malého parčíku, kde se poklidně po zemi šinul chudák napůl rozpadlý. Stejně to byla asi tak nejvíc dobrodružná věc v jeho životě. Co já vím, nestuduju deštníky.
S ostatními jsme se postavili do kruhu a vyměňovali si názory. Přímo naproti mě stál Matík, byla mu zima, ale já neměl odvahu ho tu přede všemi zahřívat.

Byl jsem totálně nasranej, protože bylo už 15 minut po domluveném příchodu, a učitel nikde. Představení mělo za 10 minut začít.

Po chvíli se objevil s úsměvem "já nic" a bez žádného vysvětlení, či vynahrazní nás pustil dovnitř. V šatně bylo samozřejmě všechno plné, tak jsme museli bundy tahat sebou do sálu.
O poslední židle se strhla třetí světová a já měl kliku na zabrání dvou míst vedle sebe, navíc pod balkonem v úplné tmě, takže s Matíkem jsme je ihned okupovali. Naše třída dělala největší ruch (jako vždy). Snažili jsme se k nim moc nehlásit. Bohužel, Dashi na mě zuřivě mával z druhého konce sálu a učitel se nás pokoušel spočítat. Takže všechny pokusy o nenápadnost selhaly.

Jakmile se zhaslo a na jeviště vyšli herci, Mate se mi přisál na krk a samým leknutím spadl s rachotem ze židle. To samozřejmě zvedlo ještě větší pozornost. Bezva. Sesbíral jsem se ze země. Mate si objímal kolena a červenal se.
"P-promiň," špitl a odvrátil pohled.
"To nic, jen jsem to nečekal, líbilo se mi to," ujistil jsem ho a na důkaz mu ukradl polibek.

Ke konci představení, ze kterého jsme mimochodem nic neměli se Mate rozhodl jít na záchod. Samozřejmě jsem šel s ním, ještě by mi ho někdo ukradl.
Toalety byly prázdné až na jednu kabinku, kde někdo hlasitě vzdychal. Oba jsme byli totálně rudí a ja se snažil vykonat potřebu co nejrychleji. Mate se neúspěšně snažil schovat to, že ta událost ho trochu vzrušila. Já na tom byl stejně.

Ve chvíli kdy jsme si umývali ruce, se ona kabinka otevřela a vyšel z ní Dashi a Iwaki, oba s šibalským úsměvem.
"No co? To že to neděláte vy, neznamená že i my," chechtali se a plácli nás oba po zadku. Chudák Matík byl ještě červenější než před tím. Zůstali jsme na záchodech sami a mě bylo fakt trapně.
"Myslím že by jsme se měli jít vydat zpátky do sálu," zašeptal jsem a vyšel z toalet. Těsně přede dveřmi do místnosti, mě Mate zatáhl do nějakého kumbálku pro uklízečky. Nestačil jsem ani nic říct, protože mě umlčel jeho jazyk.
"Co-" opět se na mě vrhl a ja po chvíli začal spolupracovat. Namačkal jsem ho na zeď a vyzdvihl si ho, abych se nemusel tolik sklánět. Ihned mi obmotal nohy kolem pasu a prohloubil náš polibek. Měl tak úžasně měkké rty, mohl bych ho líbat pořád. Rukou jsem mu opatrně zajel pod košili a hladil ho na bříšku. Tiše kňučel a nechal se opečovávat. Náš společný problém v kalhotách se začal zvětšovat. Druhou rukou jsem si podepřel jeho zadeček, jelikož už mi začal celý padat, jak se třásl.
Zrovna když už jsem chtěl pokročit dál, ozval se ze sálu gong, oznamující konec představení. O chvíli později jsem slyšel lidi hrnoucí se pryč a našeho učitele jak volá naše jméno.
"Do prdele!" zaklel jsem a chtě nechtě musel Mateho pustit. Taky se mu to nelíbilo a nespokojeně bručel.

Nenápadně jsme se protáhli dveřmi a zařadili se do průvodu. Byl jsem stále rudý a bundou si musel zakrývat rozkrok. Tak pitomá situace.

Počkali jsme na zbytek třídy a vydali se zpátky ke škole. Mate stále nenabral svou původní barvu a obloukem se mi vyhýbal. Chudák malý. Byl tak roztomilý, že jsem měl chuť se vrátit do té místnosti a pokračovat v tom, co jsme začali.

--Luu
Děkujeme moc za hlasy^•^