Yaoi#1 - Ree&Mate

Budeš můj

„píp, píp, píp, píp," Co to sakra?! Unaveně jsem rozlepil víčka a mžoural do šera pokoje. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval, zase ten zpropadený budík, dneska se mi do školy opravdu nechce. Pomalu jsem se vyhrabal zpoza peřiny a rozhlédl se po pokoji, jako bych ho viděl poprvé. Na druhé straně místnosti, ve stejně vypadající posteli spokojeně oddychoval můj mladší bratr. Ten parchant má dneska na devět. Vstal jsem a zamířil si to do koupelny. Vstávám vždycky nejdřív, takže ji mám celou pro sebe. Osprchoval jsem se a vyčistil zuby. Zamžoural jsem na sebe do zrcadla. Jediná pozitivní věc na škole je, že ho znovu uvidím, pomyslel jsem si. No dneska nevypadám celkem špatně, husté blonďaté vlasy, dosud moc nerozčesané, mi lehce padaly do očí. Achjo. Oblékl jsem se do džínů a černého trika, hodil na sebe ještě mikinu, popadl tašku a zamkl byt. Rychle jsem seběhl schody a otevřel dveře na čerstvý vzduch, byla pěkná zima, ale já to neřešil, stejně bydlím pár kroků od školy. Po důkladném „přezutí" ano, tak tomu mylně říkají lidé mého věku, jsem zamířil do třídy, s mírnými šlápotami bláta za sebou. Sakra. Zrychlil jsem, aby mě náš školník nechytil, dokázal vás zdržet nejmíň hodinu proslovem o tom, že uklízečky to pak musí uklízet a jak nehygienické to všechno je.

Dorazil jsem do třídy mezi posledními. Usedl jsem do své lavice vepředu před katedrou a rozevřel si učebnice matiky. Můj kámoš Dashi si ke mně přisedl a hned požadoval opsání úkolu.

Hodina probíhala rychle, střídal jsem koukání z okna s nesmyslnými zápisky příkladů, které jsem vnímal jen tak, aby učitel nemohl nic namítat. Je vůbec dneska ve škole? Upřímně jsem v to doufal, teďka má češtinu a další hodinu biolu, přechází do jiné učebny a my se vždy mineme na chodbě, je to moje nejoblíbenější část dne. Nejsem zrovna sebevědomý na to, abych s ním byť jen promluvil, proto se neustále držím v ústraní. I když popravdě, ve vztahu jsem byl vždycky ten dominantnější, ať to bylo s jakýmkoliv pohlavím. Jsem typický seme, i když to tak na první pohled v mém vystupování nejde poznat, zato Mate, to je typické ukeťátko, je tak roztomilý, když se červená.

Zvonek mě vytrhl z mých představ. Hned jsem naházel věci do tašky a vyrazil na chodbu, kde jsem se ležérně opřel o stěnu a snažil se tvářit znuděně, přitom uvnitř, jsem se nemohl dočkat, až ho uvidím. Konečně! Batoh nesl jen na jednom rameni a s ruměncem ve tváři se snažil procpat davem, ach jak by ho nejradši někde zatáh a zlíbal k smrti. Už byl skoro u mě, když se mu rozsypalo pouzdro a on sám zakopl a skácel se na kolena na zem. Ihned jsem k němu bezmyšlenkovitě přiskočil a pomohl mu sbírat rozházené věci. Procházející studenti si nás nevšímali a stále do nás vráželi. „Dávejte pozor kreténi!" zařval jsem a ti co byli nejblíže, polekaně uskočili. Mate byl rudý snad až na zadku a jakmile se zvedl, pípnul jen potiché dík a hned se snažil zmizet. Nevěděl jsem, jak mám zareagovat, nechtěl jsem, aby takhle rychle odešel. Co mám dělat sakra? Bezmyšlenkovitě jsem ho popadl a strhl dozadu, bohužel to nečekal, klopýtnul a svalil se na mě. „P-promiň" vykoktal a utekl. Měl jsem problém, a to ne ledajaký, měl jsem menší problém v kalhotách. Sakra ne, teď ne. Rychle jsem doběhl na záchody a zamkl se v kabince. Nadělal teda pěknou spoušť. Do háje, do háje do háje! Mate, co mi to děláš!

Vyčkal jsem, dokud nezazvoní a už zklidněný jsem se vydal do třídy s omluvou nečekané potřeby jít na záchod.

Zbytek dne proběhl už v pohodě, doma jsem se natáhl na gauč a zahrál si s bráchou pár videoher.

Nemohl jsem usnout a stále si v mysli přehrával dnešek. Ach Mate, budeš můj.

- Luu