Madam Pomfreyová chvilku běhala okolo lůžka Cadenc, dávala jí různé lektvary na posilnění, na vyléčení vnitřních ran, kostirost na zlomeniny, zakouzlila pár kouzel a řekla, že si jí tu nechá aspoň do dalšího dne, kdy jí pak večer pustí. Cadenc si vlastně i oddychla, protože nebude muset být poslední den se Zmijozelskými, i když tu bandu teď ze školy vyhodili. Dívka upřímně doufala, že už je neuvidí a to nejlépe nikdy.
,,Jak se cítíš?" přisedla si k ní Iris po té, co madam Pomfreyová odešla k jiné posteli, kde právě ležel nějaký klučina z Nebelvíru s blekotající nemocí.
,,Už je mi líp," Iris se pousmála a vzala ležící dívku za ruku.,,Koho Bubo přivedl? Prvně tebe nebo profesora?"
,,Byla jsem zrovna s ním, když se Bubo objevil. Profesor šel za madam Pomfreyovou a ředitelkou, zatímco já hned uháněla za tebou. Ti malí drzouni mě chtěli uřknout, ještě štěstí, že umím Protego," Cadenc spíš hned zajímalo, proč byla Iris se Snapem, ale ať už to bylo jakkoli, teď tomu nechtěla věnovat pozornost.
,,Naučíš mě ho?" zeptala se nadějně a doufala, že starší čarodějka přikývne. Cadenc něco o Protegu četla, kouzlo ale na ní bylo zatím dost složité, učilo se až v pátém nebo šestém ročníku.
Iris se na ní chvíli dívala a přemýšlela, jak se zachovat. Konec konců ale obě věděly, že Cadenc toto kouzlo bude potřebovat a tak přikývla.
,,Hlavně se nejdřív potřebuješ uzdravit," řekla a pohladila jí mateřsky po tváři. Hned se ale ozval dusot noh, okřiknutí madam Pomfreyové a u nohou postele se objevili Michael, Gabriel a Renon.
,,U Merlina, já tu holku snad uřknu!" hned naštvaně pronesl Michael.
,,Michaeli! Stejně je vyhodili, tak to nech plavat!" okřikl ho Gabriel. Nebelvír ho ale jakoby nevnímal. Přešel vedle Cadenc a pohladil jí po ruce.
,,Vážně to přehnali," pronesl tišeji a starostlivě se na ní díval. Cadenc se jemně pousmála. Její přátelé si o ní dělali tolik starostí a ještě jednou si řekla, že co by se nestalo jim, vždycky bude s nimi. Od levé strany se ozvalo vzlykání a všichni pohlédli na Renon, která si rukávem hábitu utírala svůj obličejík od slaných slz.
,,Omlouvám se za svojí sestru, Cadenc," vzlykala a Cadenc se chtěla posadit a obejmout ji, aby svojí kamarádku uklidnila. Už to ale za ní udělal Gabriel, který si přitáhl její blonďatou hlavu na svojí hruď a tiše jí konejšil.
I když teď Cadenc bolelo snad celé tělo, byla ráda, že si její přátelé i mezi sebou rozumí. Ještě zpozorovala, jak Iris volnou rukou hladí Michaela po zádech, který sice vypadal naštvaně, ale zároveň už vypadal klidněji.
,,Hej, nic si z toho nedělejte, na své mudlovské škole jsem zažila horší věci," zalhala a všechny oči jejích přátel se na ní upřeli.,,Hlavní je, že jsem na živu, že?" všichni souhlasně přikývli a Renon se konečně usmála.
,,Je skvělé vidět vás zde, ale už jste měli být dávno ve svých postelích, takže odečítám pět bodů Mrzimoru, Havraspáru a Nebelvíru deset," ozval se chladný baryton profesora lektvarů, který se objevil u nohou postele Cadenc.
,,Proč Nebelvíru deset?!" zaprotestoval Michael a naštvaně koukl na profesora, který vypadal klidně jako kámen.
,,Protože jste nezavřel dveře po příchodu na ošetřovnu," vysvětlil mu Snape a vypadá to, že měl pravdu, protože Michael už dál nic nenamítal, jen se sebral a odešel. Cadenc ještě chtěla říct, že jim to madam Pomfreyová nejspíš dovolila, aby tu byli, ovšem hned na to Michaela následovali i Gabriel s Renon, kteří Cadenc zamávali a oba se podpořivě usmáli. Iris také chtěla odejít, ale Cadenc jí zastavila. Chtěla, aby tu s ní ještě zůstala.
,,Prosím, ať tu Iris zůstane," oba dívčí pohledy se upřely na profesora, který po tom, co povzdechl, tak jen přikývl.
,,Potřebuju, abyste mi pověděla co přesně se stalo, slečno Jameová," oznámil jí Snape a Cadenc sevřela ruku Iris pevněji. Musí jim to povědět.
Nečekaně se ale na posteli zhmotnil Bubo a zatřepotal svými křídly. Celou dobu vyřizoval své povinnosti jakožto Stříbrné Sovy a teď je konečně zpátky.
,,Bubo!" pronesla Cadenc nadšeně a napřáhla volnou ruku, aby k ní její soví přítel přiskákal. Ten nejen že přiskákal, ale i jemně klovl svojí majitelku do tváře jako znak, jaké si dělal starosti a jak moc mu chyběla.
,,Povím vše za tebe, dobře?" zeptal se jí a Cadenc se zamračila.
,,Vždyť jsi tam ani nebyl," argumentovala, ale Bubo jen lehce zakýval hlavou.
,,Ale jsem tvůj Patron, takže vím, co se dělo," Cadenc tedy přikývla a Bubo jím vylíčil co se s dívkou stalo. Snape se snažil celou dobu poslouchání zůstávat klidný a Iris zase hleděla na spojené ruce jí a Cadenc. Malá dívka v posteli se zase dívala z okna. Potřebovala nemyslet na to, co se stalo, nechtěla na to vzpomínat.
,,Ty generace děcek jsou kolikrát horší a horší," ulevil si Snape po tom, co Bubo dokončil vyprávění.
,,Jsem překvapená, že jste se vůbec ovládl, abyste je neuřkl," dodala Iris, která teď vypadala vysoce nebezpečně a jakoby toho byla schopná udělat teď sama.
,,Stěží jsem to dokázal, slečno Rowenová," Snape se ovládl a podíval se na černovlasou dívku.,,Každopádně ti, kteří se podíleli nad celým tím zvěrstvem si už balí kufry a zítra ráno budou posláni domů. Takové chování ať řeší jejich rodiče. Vaši hůlku jsme našli, takže vám ji vracím," hned vytáhl cesmínovou hůlku ze svého rukávu a podal jí Cadenc, která jí ochotně převzala. Byla ráda, že jí má zpátky, bála se, že by byla zlomená, ale hůlka byla celá a nepoškozená, takže se jí značně ulevilo.
,,Děkuji vám, oběma," poděkovala jim Cadenc a vřele se na oba usmála. Snape jednoduše a jako vždy přikývl, zatímco Iris opětovala úsměv.
,,Mám ještě práci, takže vám oběma přeji dobrou noc," rozloučil se s nimi skromně a opustil ošetřovnu. Cadenc měla konečně možnost se zeptat na to, co jí nějakou chvíli nedávalo pokoj.
,,Proč jste byly s profesorem spolu, když vás Bubo našel? Není přece vztah profesora a studentky zakázaný?" když to Cadenc pronesla, stačila jí jen ta představa a kočky jí už drápaly na srdci. Hned ale nastal pocit úlevy, když na ní Iris nejprve šokovaně pohlédla a pak se začala smát na celé kolo.
,,Ach, Merline, Cadenc, ty umíš být někdy tak zábavná!" řekla chraplavým, ale veselým hlasem a utírala si z koutků očí slzy.,,Pan profesor mi jen pomáhá se připravit na post učitelky obrany proti černé magii v dalším roce, víš? Musím tu nějakou chvíli odučit, aby si na mě hrad zvykl, jako na profesorku a pak teprve můžu být ředitelkou," vysvětlila jí to Iris.
Cadenc poklesla čelist a z úst se jí vydralo dlouhé „Ahaaaa". Po několika sekundách se začaly smát spolu a smály se tak, že za nimi musela dojít madam Pomfreyová a okřiknout je.
,,Merline, to budu ještě vzpomínat dlouho," dodala Iris, když vstávala a znovu si z koutků očí utírala slzičky smíchu.,,Dobrou noc, Fortuno," a líbla Cadenc mateřsky na čelo. Než se Cadenc stihla zeptat, proč jí tak Iris nazvala, hněhovlasá dívka už zmizela z ošetřovny.
,,Mám to ale skvělé přátele!" radostně zašeptala Bubovi, který souhlasně přikývl.
,,Přátelé se poznávají v nesnázích," dodal moudře Bubo a Cadenc se zachychotala než jí konečně poklesla víčka a ona usnula sladkým spánkem.
Celý další den pak ležela v posteli a kouzlila Postremum spes, kdy jí bílé jiskřičky sršely z konce hůlky. Její přátelé za ní docházeli, když zrovna měli volnou hodinu a Cadenc někde v hloubi duše doufala, že by za ní zašel i Snape, ale neobjevoval se. Večer jí ale madam Pomfreyová z ošetřovny propustila a Cadenc zamířila do Zmijozelské koleje, kde už doufala, že bude mít pokoj od těch nepříjemností, které jí zmijozelští způsobovali.
Většinu soboty strávila v knihovně, kam si přinesla barvy a svoje album s tužkami všeho druhu a kreslila. Když zrovna kreslila Bradavické jezero, objevila se okolo ní Iris a hned začala óchat a áchat nad tvorbou Cadenc.
,,Ne, vážně, to je jen můj koníček, nic víc," maskovala svojí radost Cadenc a foukala na nedodělaný obraz, aby rychleji vyschl.
,,Mohla bys v budoucnu kreslit pohybující se obrazy, jak máme tady na škole!" Cadenc ale jen zakývala hlavou. Vážně to chtěla nechat jako koníček. Aby nemusela být hrubá nebo nepříjemná, přesměrovala hovor do jiné části.
,,V neděli si musím vybrat do jaké koleje půjdu," Iris zvážněla a posadila se naproti ní do křesla.
,,Už víš kam chceš?" zeptala se jí zvědavě.
,,Částečně. Nemůžu se rozhodnout mezi Nebelvírem a Havraspárem," po tom incidentu, kdy se všichni dozvěděli, jakou má hůlku, si vůbec nebyla jistá kam chce. Věděla, že do Mrzimoru nechce - tam je příliš sama. Nevěděla, jak se k ní po této informaci budou chovat Havraspárští. Nebelvíři stále zůstávali na její straně, i když né tak aktivně a do Zmijozelu, kvůli čtvrtečním zkušenostem nechtěla, i když už tam Celeste není.
,,Důležité je v tomhle případě poslechnout srdce," radila jí Iris a nabídla svojí ruku Bubovi, aby se na ní posadil, čehož stříbrný výr využil.
,,Jenže.. když já ani nevím, co přesně chce mé srdce," sklesle odpověděla Cadenc a prohlížela si svojí sbírku tužek. Iris chvíli mlčenlivě přemýšlela a hladila Buba po hlavičce, který si to evidentně užíval, když pak promluvila:,,Dobře, nebudu to říkat kvůli tomu, aby sis vybrala Havraspár, ale podle mě se k tobě naše kolej chovala nejlíp, nemyslíš?" Cadenc jen přitakala.
,,Ale bojím se, jak se jejich chování změnilo po tom, co zjistili co mám vlastně za hůlku," Iris se ale jen usmála.
,,Neboj, nijak moc se nezměnilo a po tom, co ti provedli Zmijozelští chovají k tobě spíš víc soustrasti a respektu. I když, v Nebelvíru by si tě asi hýčkali víc a všichni by odvážně stáli na tvé straně, ale ty to podle mě nepotřebuješ," Cadenc se nestačila divit, jak dobře jí Iris vlastně už znala. Souhlasně se usmála a přikývla.
,,Všichni jsou tam na mě hodní a jsou fajn, ale jsou moc společenští a já taková nejsem," potvrdila slova Iris Cadenc.
,,Takže sis odpověděla na vlastní otázku," a Cadenc už věděla, jaké jméno koleje řekne už zítra.
Blíž k večerce se s Iris rozloučila a poklidně pak šla do Zmijozelské koleje, kde si radši rovnou lehla do postele a po tradiční konverzaci s Bubem, usnula.
Ráno se vzbudila brzy, aby mohla zamířit na snídani, kde byla mezi prvními a už se těšila, až se uvidí s profesorem Snapem a ředitelkou. Schválně zůstala na snídani o něco déle, aby počkala než se objeví ředitelka a ostatní profesoři a když se tak konečně stalo, už jen v klidné trpělivosti popíjela čaj a bavila se s Bubem.
,,Slečno Jameová," přišla k ní profesorka Prýtová a Cadenc beze slov vstala, aby společně mohli zamířit za ředitelkou Bradavic. Když konečně došli do jejího kabinetu, ozval se z jednoho z obrazů mužský hlas.
,,Takže tohle je ta dívka, Minervo?" Cadenc pohlédla na portrét jednoho z bývalých ředitelů. Byl to muž s pomněnkovýma očima, schovanými za půlměsícovými brýlemi s dlouhými stříbrnými vousy a křivým nosem. Laskavě se na Cadenc usmál, když jí uviděl a zamával ji, jenže Cadenc ani nevěděla, jak má reagovat.
,,Ano, je to ona, Albusi," pak se obrátila na Cadenc, která se usadila v jednom z křesel.,,Slečno Jameová, toto je Albus Brumbál, bývalý ředitel Bradavic. Má na vás pár otázek, zatímco budeme čekat na ostatní profesory," oznámila ředitelka vlídně a Cadenc tedy přikývla.
,,Pověz mi, Cadenc, kdo jsou tví rodiče?" zeptal se jí muž z obrazu.
,,Serena a Eric Jameovi," odpověděla stroze.
,,Takže jsou to mudlové?" dívka přikývla. Přišlo jí divné, že se jí bývalý ředitel vyptává na rodiče.
,,Zajímavé... A od kdy tě neustále doprovází tvůj přítel?" Bubo si poposedl a společně s Cadenc pak pokrčil rameny. V jeho případě křídly.
,,Nevíme, Bubo mi jen vyprávěl, že jako batole jsem ho dokázala vykouzlit jako neurčitou energii. Kdy se jeho formou stal přímo výr, to nevíme," Brumbál přikývl a když se zdálo, že se chce ještě na něco zeptat, ozvalo se klepání na dveře kabinetu ředitelky.
,,Dále," vyzvala návštěvníky McGonagallová a dovnitř vešli profesorka Prýtová (musela se po snídani stavit ještě u sebe v kabinetě), profesor Kratiknot, profesor Longbottom a profesor Snape.
,,Výtečně. Když už jste tedy tady, můžeme se konečně dozvědět, jakou kolej si slečna Jameová vybrala," ředitelka vstala a natáhla se pro Moudrý klobouk, který pak položila Cadenc jako první školní den na hlavu.
,,Ah, to jsi ty, ta nezařazená. Jakou kolej sis tedy vybrala?" ozval se hlas Moudrého klobouku. Cadenc polkla a jistě pronesla:,,Havraspár,"
,,Tak tedy, Havraspár!" následně byl Moudrý klobouk z hlavy Cadenc odstraněn a uložen na místo.
,,Od dnešního dne jste tedy studentkou Havraspárské koleje. Všechny body, které získáte, budou přičítány Havrapáru a samozřejmě budou i v případě nutnosti ubírány," Cadenc souhlasně přikývla a po tom, co jí to ředitelka dovolila, opustila její kabinet, aby si mohla zabalit věci a přesunout se ihned do Havraspárské věž.
,,Vybrala jste si moudře," řekl Cadenc Snape, než stačila zmizet za dveřmi ředitelny. Dívku jeho slova zahřála u srdce, ale on už neviděl, jak jí tvářičky lehce zrudly.
Po této schůzce se profesor Snape přesunul k sobě do sklepení, kde po tom, co si sundal hábit, přesunul do kabinetu, aby mohl opravit štos písemek druhých ročníků. Ve svém kabinetu měl tři prachobyčejné obrazy krajin, ale když přišel dovnitř, všiml si, že v jednom obraze je osoba, kterou viděl v ředitelně.
,,Albusi, potřebujte něco?" obrátil se na muže, který si právě čistil skla svých brýlí.
,,Oh, Severusi, ano. Chtěl jsem si s tebou promluvit o slečně Jameové," Snape se zatím posadil ke svému pracovnímu stolu.
,,Poslouchám," pobídl bývalého bradavického ředitele, aby pokračoval.
,,Doslechl jsem se o tom, že slečna Jameová má téměř stejnou hůlku jako měl Harry a nejen to - má oči po jeho matce,"
,,Ve čtvrtek jsem se o tom už bavil s panem Potterem a zatím nemáme žádné idee. Každopádně její rodiče nemají s Potterovým rodem nic společného a může to být jen shoda okolností," informoval ho Snape. Brumbál chvíli zarytě mlčel, než pronesl:,,Slečna Jameová mi prozradila jistou zajímavost ohledně jejího Patrona. Sám Bubo si prý pamatoval, jak ještě existoval jako neurčitý tvar, když byla Cadenc batoletem a mám jistou teorii, že by mohl znát pravdu," Snape se musel postavit. Že by Patron Cadenc mohl všechno vědět? Ale je to logické - Patroni toho o svém majiteli ví víc než majitelé sami o sobě.
,,Ale proč jí ani nám nic neřekne?" dotázal se Snape Brumbála.
,,Stříbrná sova je moudrá sova, Severusi a ví, kdy má odkrýt pravdu. Je to to samé, jako v případě Harryho, kdy jsme byli nuceni skrývat pravdu a teď se s námi osud rozhodl pohrát a otočit to proti nám," konstatoval Brumbál a usmál se nad tou zákonitostí.
,,Jenže na rozdíl ode mě, jste mrtvý, takže si s tím už nemusíte dělat takové starosti," Snape měl ihned pocit, že v tomhle světě snad spravedlnost ani neexistuje.
,,Dej na ní pozor, Severusi. Mám neblahý pocit, že v tomhle všem je něco víc jen otázka kdo je Cadenc doopravdy," Snape přikývl. Když mluvil Brumbál takhle vážně, tak se určitě jednalo o něco závažného.