Od 27.9. do 2.10. nebudu psát příběhy, protože jedu do Anglie :3
Napadlo mě, že by to mohlo souviset s Emily, psal mi to, ale to ne, vždyť by mi to Emily řekla.
,, Je to trest Emily, ty za to nemůžeš, může za to ona. "
Sevřel se mi žaludek. Já musím umřít kvůli Emily, to nemůže být pravda. Emily by mě nenechala zemřít nebo snad jo?
,, J-já ti nevěřím! "
,, Tak mi nevěř, ale umřeš kvůli ní! "
,, Lžeš! "
Zařvala jsem na něj a rozplakala jsem se, ale on mě ignoroval a začal se hlasitě smát.
,, Neposlouchala mě a za její vinu budeš pykat ty! "
,, Tohle by mi Emily neudělala! "
Nic neřekl, vytáhl nůž a bodl mě do břicha. Zafňukala jsem, strašně to bolelo. Pak mě ještě párkrát bodl do břicha, umírala jsem v bolestech. Rozhodla jsem svou bolest ukončit, začala jsem bít hlavou o zem, byla z kamene a strašně to bolelo. Zavřela jsem oči a doufala jsem, že už umřu.
Asi po hodině jsem oči zase otevřela, byla jsem strašně slabá, vyteklo ze mě hodně krve. Litovala jsem toho, že jsem pořád naživu, ale já jsem nebyla zase ve sklepě... Já jsem byla v hrobě! On mě pohřbil zaživa! Jak mohl !? To je ale parchant! Začala jsem křičet.
,, Pomoc! Pomoc, jsem tady dole! "
Nikdo mě neslyšel ani se tomu nedivím, byla jsem zakopaná někde podzemí. Začala jsem kopat do víka rakve a tím jsem spustila další proud krve, ale já se nevzdávala. Obvázala jsem si ránu mikinou a začala bít do rakve ještě silněji. Rozkopla jsem dřevěné víko a do rakve se nahrnula hlína, popadla jsem dech a snažila jsem se vylézt. Vyhrabala jsem se z hlíny na povrch, pořádně jsem se kolem sebe rozhlédla. Vedle mě seděl na kamenu Michael.
,, Nesnáším tě! "
Měla jsem chuť ho zabít, ale raději jsem začala utíkat směrem k lesu. Po chvíli běhu jsem spadla na zem, byla jsem strašně slabá a neměla sílu pokračovat dál. Ležela jsem na zemi a čekala na svou smrt. Přistoupil ke mně Michael a bodl mě do srdce. Ucítila jsem bolest v hrudi a umřela jsem.
Z pohledu Emily:
Celou noc se mi zdáli noční můry, bála jsem se o Susan. Probudila jsem se o půlnoci a nemohla jsem usnout. Pro jistotu jsem jí zavolala, ale ona to nezvedla. Doufala jsem, že si dala třeba tiché vyzvánění, to ona vždycky před spaním dělá. Asi v 9 hodin se mi podařilo na chvíli zavřít oči, ale vzbudil mě příchod mámi.
,, Zlatíčko, promiň, že tě budím, ale... stala se vážná věc... "
Řekla to smutným hlasem a já jsem hned věděla, že se stalo něco hodně špatného. Řekla to tak, jako když mi oznámila, že umřel táta.
,, C-co se stalo ?! "
,, No víš Susan... "
Rozbrečela jsem se, věděla jsem, že umřela, ale doufala jsem, že se mýlím.
,, C-co se jí stalo ?! "
,, Ona... umřela "
Začala jsem řvát, co nejvíc jsem mohla. Házela jsem kolem sebe věcmi a pořád jsem sváděla vinu na sebe.
,, Ty lžeš! "
,, Emily, uklidni se! Policie říkala, že to byla sebevražda. "
Zarazila jsem se, sebevražda? Susan by se přece nezabila! Byl to určitě Michael!
,, Sebevražda? "
,, Ano... také se divím, Susan neměla důvod se zabít, našli ji doma v posteli s nožem ruce. Nevíš náhodou, jestli třeba neměla nějaké problémy? "
,, Ne. "
Odsekla jsem a otočila jsem se ke stěně.
,, Dobře, nechám tě tady o samotě, vím že ti není dobře. "
Odešla z mého pokoje a já měla chuť spáchat sebevraždu. Já můžu za to, že Susan umřela. Pořád jsem ve své hlavě slyšela: Ty za to můžeš, Ty! Vyrušila mě smska, která mi teď přišla.
Michael: Vidím, že už to víš.
Ooo... Jaký já na něj měla tehdy vztek!
Emily: Nahlásím na policii, že jsi zabil Susan! Nesnáším tě !!!
Michael: To neuděláš, stejně to byla sebevražda a jestli to uděláš tak...
Co měl na mysli tím tak ?! To chce zase někoho zabít !? Je to hnusný vrah!
Emily: Už nemám koho ztratit! Ty vrahu!
Psal odpověď dost dlouho, uslyšela jsem jak někdo hodil cihlu do okna a dovnitř spadla cihla s nápisem. Lekla jsem se, můj pokoj byl v nejnišším patře (v nemocnici).
Michael: Koukni se na cihlu, ty trubko!
Dokulhala jsem k oknu a podívala jsem se na cihlu. Bylo na ní napsané:
Máš mámu a jestli nebudeš poslouchat, tak bude pykat za tvoje chyby, jako Susan!
Ahojte, toto je devátá kapitola
mého příběhu,
můžete se těšit na další
část příběhu,
bude brzy :)