Mám pocit, že poslední dobou v těch sexuálních narážkách nějak přitvrzuji, nicméně žádné barvité popisování sexu ode mě nečekejte. Tohle je asi tak úplné maximum. 😇
Užijte si čtení a klidně mi napište nějaký komentář 😊
Jo a užijte si závod i za mě. Sedím ve škole a budu ráda, když se budu moct dívat bez zvuku na mobilu 😂
-B. ❤
Srpen 2024
"Ty jsi fakt neuvěřitelný," lapala jsem po dechu, když jsem si z obličeje sundala polštář a Charles se vynořil z pod peřiny. V obličeji měl spokojený vítězoslavný výraz. Hřbetem ruky si utřel pusu a lehnul si vedle mě. Stáhla jsem nohy k sobě a stále ještě se vzpamatovávala z vlny orgasmu, která mnou před chvílí zmítala. "Říkal jsem, že nevydržíš být ticho," ušklíbl se a políbil mě. "Nečekala jsem, že to budeš ověřovat v mém dětském pokoji v domě mého otce," zašeptala jsem. "Nesmíš mě tolik podceňovat. Můžu to zkoušet kdykoliv a kdekoliv," šklebil se a znovu zamířil rukou k mému rozkroku. Nechtěla jsem se nechat zahanbit, a tak jsem strčila ruku do jeho kalhot a začala ho třít dlaní. Lehce vzdychl a oba jsme zavřeli oči, aby se o pár vteřin později ozvalo bušení na dveře. "Už jsou tady!" zařval na nás táta a my od sebe odskočili, jako by do nás někdo pustil proud.
Celí rozcuchaní a udýchaní jsme doběhli do obýváku, kde už čekala celá rodinka. Luca se na nás díval s chápavým šibalským výrazem a Alessandra se jen vesele usmívala. V náruči držela malou Silvii a mně se nečekaně nahrnuly slzy do očí. Maličká byla na světě teprve 6 týdnů, a i když jsem ji viděla na stovkách fotek, naživo to bylo úplně jiné. Navíc ji pojmenovali po mé mamince. Sice mi tím ukradli jméno pro moji budoucí dceru, ale v tomhle případě to musím svému bratrovi a jeho manželce odpustit. "Je překrásná," zašeptala jsem a chytila toho drobečka za malinkou nožičku. "Má druhé jméno po tobě," usmál se na mě Luca a já se na něj překvapeně podívala. "Letizia? Proč byste to tomu dítěti dělali?" zeptala jsem se.
"Ne, Letizia ne," zasmál se Luca. "Adriana. Jmenuje se Silvia Adriana Rossi." To už jsem se rozbrečela úplně, otočila jsem se na Charlese a zabořila obličej do jeho ramene. Objal mě kolem pasu a políbil mě do vlasů. "Proč jsi mi nikdy neřekla, že máš druhé jméno? Slečno Letizie," uchechtl se a já ho kopla do holeně.
"Mrzí mě, že jsme přijeli v nevhodnou dobu," zašklebil se Luca, když mi do náruče vrazil malou Silvii a rozplácl se vedle mě na gauč. Zbytek osazenstva zatím prostíral stůl. Věnovala jsem mu nepřátelský pohled, ale věděla jsem, že si mě jen dobírá. "Když jsme s Charlesem sami, tak je každá chvíle nevhodná," pokrčila jsem rameny, a to se pro změnu zašklebil Luca. "To ti přeju," pokoušel mě dál, ale já jen s úsměvem zakroutila hlavou. "Moc se vám povedla," zašeptala jsem s pohledem upřeným na miminko v mé náruči. "Díky, dali jsme si záležet," zasmál se. "Jak jste na tom vy dva?"
"Co myslíš?" nechápala jsem.
"Co vaše budoucnost? Řešili jste to nějak? Už přece jen nejsi nejmladší," šklebil se můj starší bratr. Kdybych nedržela mimino, flákla bych ho pěstí.
"Nedávno jsme měli rozhovor o svatbě," přiznala jsem a pokrčila při tom rameny. "Ale nic konkrétního." "Jídlo je na stole!" zahulákal z jídelny táta a my oba vstali, abychom se mohli přesunout.
"Všechno nejlepší, brácho," potřásl Charles pravicí mému bratrovi a předal mu obálku s dárkem. Zakroutila jsem hlavou a odpustila si poznámku o tom, že je to můj bratr, ne jeho. Luca měl narozeniny už v červnu, ale bohužel kvůli porodu i závodům nebylo možné sejít se dřív, a tak se naplánovala společná oslava pro Lucu i Eliho v srpnu, kdy slavil narozeniny ten menší z nich. "No nekecej!" vykřikl Luca, když viděl lístky na svůj oblíbený tým a na nejlepší místa. "Tatiiii! Co děláš 7. 10.?" zařval a strčil mu vstupenky do obličeje. "Promiň, nějak nám nedošlo, že kvůli malé nejspíš nebude moct vzít tebe," podívala jsem se omluvně na Alessandru, která se jen šťastně usmála. "Dám malou na hlídání mamce a udělám si dámský večer. Nedělej si starosti. Na fotbal by mě nikdy nikdo nedostal."
"Luca o Paole ví?" zeptala jsem se večer táty v kuchyni, když jsem mu pomáhala s úklidem. Luca a Alessandra v pokoji ukládali děti a oba byli po dlouhé cestě tak vyčerpaní, že jsem předpokládala, že usnuli dřív než jejich potomci. "Zatím ne, ale řeknu mu to. Slibuju," zamračil se táta. "Bude v pohodě. Bude rád, že jsi šťastný stejně jako jsem byla já, uvidíš," usmála jsem se na něj a pohladila ho po zádech. "Musím říct, že jsi mě překvapila, Adri. Trochu jsem se bál, že budeš vyšilovat," ušklíbl se. "Já taky," přisadil si Charles, který se zčistajasna objevil ve dveřích. "Chodíš jako duch," zabručela jsem. "A nelíbí se mi, jak moc tíhneš k mému otci. Máš být na mé straně," zašklebila jsem se na něj a táta se uchechtl. Charles jen pokrčil rameny a přešel ke mně, aby mě mohl zezadu obejmout a položit si bradu na moji hlavu. "Vždycky budu na tvé straně," zamumlal, já se usmála a otočila se na něj, abych ho mohla políbit. "Panečku, to už je hodin!" vykřikl táta a dramaticky zívl. Zasmála jsem se a odtáhla se od Charlese, abychom mého otce neuváděli do rozpaků. "Dobrou noc, mládeži," rozloučil se a zmizel. "Charlie?" zamručela jsem s obličejem opět zabořeným v jeho hrudi.
"Hm?"
"Teď se vsázím já, že nevydržíš být ticho," usmála jsem se na něj nevině, rychle mu rozepla kalhoty a klesla na kolena.
"Uvidíme, slečno Letizie," uchechtl se a já mu věnovala vražedný pohled.
"Charlie, už prosím mlč."