Ráno mě probudil hlasitý budík, do školy nejdu ale prostě jsem si ho zapomněla vypnout. ( To se mi stava kazdy vikend 😡)
Zítra už ale do školy musím, vůbec se na to necítím a už vůbec netěším, ale přežít to nějak budu muset.
Jelikož jsem si včera zapomněla vypnout budík, momentálně mně vzbudil a je 6:00 ráno, vstávat ještě rozhodně nehodlám.
Takže jsem se opět zachumlala a zavřela oči.
- - - - - - - - -
Vzbudila jsem se, a pomalu se rozkoukala.
Popadla jsem telefon abych zjistila kolik je hodin.
Bylo 10:09, čas nato abych vylezla z postele a něco se sebou udělala.
Vyhrabat se z postele mi zabralo asi 10 minut, poté jsem se přemístila do koupelny, kde jsem si začala dělat skin care.
Po dodělání skin care jsem si vyčistila zuby a pak se jenom učesala.
Vrátila jsem se do pokoje ,a převlékla do domácího oblečení.
Rozhodla jsem se, že si půjdu udělat něco na snídani, takže jsem se rozešla z mého pokoje do kuchyně.
Po cestě z mého pokoje jsem ale z kuchyně uslyšela zvuky.
To je divné, máma by měla být v práci.
Došla jsem do kuchyně, a spatřila Franka.
To je snad hloupý vtip.
„Dobre ráno Cassie” pronesl když jsi mě všiml.
„Počkat..nemáš být náhodou ve škole?” zeptal se a zamračil se.
„Není mi dobře” pronesla jsem.
„Dobře” odpověděl, i když nevypadal jako že mi to sežral.
„Když tedy nejseš ve škole, mohli bychom se navzájem poznat, co myslíš?” Zeptal se a já na něj koukala.
„Moc toho o sobě nevíme. Jaký máš třeba zájmy?” Zeptal se.
„Proč asi” pronesla jsem a ignorovala jeho otázku.
„Je to s tebou těžší, než jsem si myslel” pronesl a posadil se.
„Myslel jsem že to vezmeš v pohodě, že budeš mít konečně otce” dodal.
„Děláš si prdel? Já jsem tě potřebovala tak jako každý dítě svého otce, ale teď už opravdu ne” pronesla jsem a koukala na něj.
„Nechci tě tady” dodala jsem.
„Když mi o tobě máma vyprávěla, o tomto chování se nikdy nezmínila” pronesl.
To myslí vážně? Já jsem vychovaná, ale tohle neprijmu. Nemůže si sem prostě nakráčet po několika letech, a dělat jako že nic.
„Když to nedokázala máma, udělám to já” pronesl a ja se na něj zamračila.
„Ja tě naučím slušnému chování” dodal.
„Bež do svého pokoje, a nevylezeš dokuť ti neřeknu že můžeš, rozumíš?”
Tohle je výchova? Já bych neřekla.
„Cože? Nejseš můj otec” pronesla jsem, opravdu se mi snaží rozkazovat ?
„Ale ano holčičko, jsem” pronesl vážně.
„Teď do pokoje , hned.
Stejně ti není dobře, jak si říkala..tak padej” dodal a naznačil rukou at odejdu.
Jen jsem na něj zírala, nebudu ho přece poslouchat!
Ukázal se tady po 16 letech a hraje si na otce.
„Nebudu se opakovat” zvýšil hlas.
Chvíli jsem na něj ještě mlčky koukala, a pak se nakonec otočila na odchod.
„Ještě počkej, mladá dámo” pronesl a já se zas otočila.
Nastavil ruku a já nadzvedla obočí.
„Tvůj mobil” pronesl s vážností hlase.
To si dělá srandu? Mobil mu v žádném případě nedám.
„Můj mobil ti nedám” pronesla jsem.
„Ale ano.. dáš” pronesl a naznačil at mu ho dám.
Koukla jsem se na něj a pak na jeho ruku, která čeká na můj telefon.
Otočila jsem se a rozběhla se do pokoje, kdyby se mě náhodou pokusil zastavit.
Zamknula jsem se, nejde o mobil ale o to že to je on.
Mámě bych ho dala.
Ta mi ho ale nebere, nemá důvod.
Po chvilce začal lomcovat s klikou.
„Cassie Cole, okamžitě otevři ty dveře” pronesl, teda spíš zakřičel.
Neodpověděla jsem mu, a sedla si na postel
Čekala jsem než odejde.
Pochopte mě.. neukázal se tady přes 16 let a teď mi rozkazuje?
Kdyby mě aspoň vychoval, ale on se na mámu doslova vysral.. když zjistil že je těhotná, jednoho dne zmizel a už se neukázal.
A ona si ho sem teď přivede jako by nic?
Koukala jsem do telefonu a strašně se nudila.
Najednou mi ale přišla zpráva, popravě jsem za ní teď byla ráda, protože se ukrutně nudim.
Byl to Tom, což mě trošku zarazilo, co asi potřebuje?
T : ahoj Cass, všechno v pohodě?
Chvilku jsem na tu zprávu koukala, a usmívala se.
Nevím proč, asi protože to je milý?
C : ahoj, jo..naprosto
Odepsala jsem mu.
Vše je momentálně v pohodě, pokud nepočítám toho idiota v obýváku, neboli mého otce.
T : nejseš ve škole, že ne ?
C : ne nejsem, proč?
T : můžu se u vás stavit?
Teď jsem opravdu nevěděla co odepsat.
Teda samozřejmě že napíšu jo, ale prostě je to divné.
Ještě nedávno mě nesnášel..
C : jo jasně
T : dobře..budu tam do 15 minut.
Zatim kočko.
Jen jsem se usmála do telefonu a pak ho položila.
Musím se aspoň trochu upravit.
Vylezla jsem z postele a namířila si to do koupelny.
Upravila jsem si vlasy, a pak se převlékla do něčeho, aspoň trochu hezkého.
Sedla jsem si na postel, a čekala než mi napíše.
Teda doufám že mi napíše, kdyby zazvonil, mohl by mu otevřít Frank..a to nevím jak by dopadlo.
Při mém neštěstí, se po chvilce rozezněl zvonek.
Odemkla jsem můj pokoj, a rozešla se rychle k vchodovým dveřím. ( Nevim jak se tomu rika 🤔)
„Ty někoho čekáš?” pronesl Frank za mými zády.
„A vůbec kdo ti dovolil vyjít z pokoje?” dodal a já ignorovala jeho kecy, otevřela jsem dveře a spatřila Toma.
„Nedovolil sem ti sem pozvat kluka” pronesl, tohle je trapny.
Chova se jako kdyby mi bylo 12.
„Dobrej” pronesl Tom.
„Nazdar..ty jseš její frajer?” zeptal se.
„Ne, em jsme její kamarád” pronesl a nadzvedl obočí. Vypadal že tuhle celou situaci nechápe, stejně tak jako já.
„Pojď dovnitř” řekla jsem prozměnu já, a on se na mě podíval.
„Cassie ví máma že si domů taháš straší kluky?” zeptal se a zkřížil ruce na hrudi.
„Mámě je to jedno” pronesla jsem a protočila očima, Tom si mezitím vyslékal bundu a boty.
„Tím bych si nebyl tak jistý” pronesl.
Ignorovala jsem ho a dovedla Toma do koupelny, ať si může umýt ruce.
Když si je umyl , rozešli jsme se do mého pokoje.
„Nedělejte žádné vylomeniny!” zakřičel ještě, a pak jsem zabouchal dveře od mého pokoje.
Posadila jsem se na postel, a Tom na židli naproti mně.
★ ★ ★
Nejdelší kapitola, co jsem snad kdy udělala, ale taky je poměrně nudná, takže se omlouvám 😔
A kdyztak se jeste omlouvam za chyby.
Bára 🐭