Asi bych měla začít tím že se představím.
Jmenuji se Cassie Cole, je mi 15 let. Nedávno jsem nastoupila na střední školu, přesněji do prváku, je to pro mě poměrně velká změna, nikdy jsem se s nikým moc nebavila, na základce jsem měla jednu kamarádku, ale teď jsem každá šla vlastní cestou, museli jsme.
Myslím že pro mě tenhle rok bude těžší než jsem si myslela, vlastně všechny.
Jsem poměrně dost introvert ( tyvole, dava to smysl? 🤔) vlastně moc s nikým nemluvím, jen když je to nutný, což je ve škole, málo kdy.
Jediný člověk se kterým jsem dokázala mluvit pořádně, byla moje kamarádka ze základky,Val.
Vždy jsem se s ní cítila komfortně.
Vlastně byla taky jediná, kdykoliv jsem se bavila s jinou, nebylo to ono, nebyla jsem ani tak otevřená a odpovídala většinou jednoslovně.
O klucích vůbec nemluvím, za tu chvilku co tam chodím jsem pochopila jaký jsou to nevyspěli hovada.
S nikým z nich se nebavím, i když oni dost často dolezají, a mají nevhodné narážky, většinou na ně jen hodim pohled a dál je ignoruji, jsou to prostě idioti.
• • •
Je 6:10 a já právě stojím v koupelně před zrcadlem, mám chuť se odstřelit na místě než jít do ty školy.
Po ránu jsem jak zpomalený film, takže jsem pomalu popadla kartáček, nandala na něj pastu a začala si čistit zuby.
Poté co jsem si vyčistila zuby, jsem si sepla vlasy do culíku a začala si dělat skin care.
Když jsem ji měla hotovou, bylo 6:30, rozešla jsem se do pokoje kde jsem se převlékla z pyžama. Vlasy si většinou upravuji až když jsem namalovaná, takže je mám teď ještě pořád v culíku.
Pustila jsem si písničky, pro zlepšení nálady a začala se malovat, většinou se maluji tak 40 minut takže mám co dělat, abych to stihla.
- - - - - - - - - - - - -
Je 7:30 a já vycházím z domu se sluchátky v uších, mířím do školy. Cesta trvá většinou 10 minut, škola se otevírá ve 40, takže to mám akorát.
Došla jsem před školou, vůbec se mi tam nechce chodit, že bych šla za školu? Ne, nejsem problémový žák.
Vstoupila jsem do školy a šla k mé skříňce, hodila jsem do ní mikinu, a prozměnu jsem si z ní vyndala učebnice na dnešní hodiny, zamkla jsem skříňku a rozešla se do mé třídy, boty si většinou nechávám, učitelky si jich stejně nikdy nevšimnou, tedy pokud nemáme zrovna tu jednu, která se kouká všem na nohy, jestli jsou přezutí. ( moje tridni be like 😜)
Nechápu jaký idiot vymyslel tři patra ve škole, a my máme zrovna třídu úplně nahoře, ty schody mě opravdu jednou zabijou.
Vyšla jsem schody a došla do mé třídy, jak jinak, kluci se chovají jak opice, a pořvávají, holky se upravují a já se jdu posadit do poslední lavice a poslouchat písničky než zazvoní na matematiku.
Musela jsem vytáhnou sluchátka z uší, protože do třídy vstoupila naše matikářka, jak ja ji nenávidím.
Zadala nám nějakou samostatnou práci, prý že musí něco udělat na počítači.
Většinou když dostaneme samostatnou práci, nepracuji, beru to jako volnou hodinu, takže jsem si kreslila.
„Tak myslím že by nám teď mohl každý jít spočítat jeden příklad, na tabuli” pronesla matikářka a já spanikařila, nemám to hotové a nechci chodit před tabuli, nechci být středem pozornosti. Co když to vypočítám špatně, začnou se smát?
Takhle jsem přemýšlela dokud jsem neuslyšela její hlas, který mě vyvolal k tabuli.
„Cassie jseš na řadě, pořád si tam kreslíš, tak by jsi to měla umět, ne?” pronesla směrem ke mně.
Tohle je moje noční můra, všichni se na mě otočili, pomalu jsem se zvedla a šla směrem k tabuli.
Matika mi moc nejde ale ještě horší je , že když mě vyvolá k tabuli, zapomenu úplně všechno.
Přijde mi že tam stojím věčnost, a jen slyším jak si zamnou všichni šuškají, chci se vrátit už do své lavice.
„Výborně, kdyby to byl test, máš že pět. Začni dávat pozor” pronesla a ukázala ať se vrátím zpět do lavice.
„Cassie, bez si laskavě přezout boty. Víš jak to paní učitelka Clark nesnáší” pronesla ještě a já protočila očima, byla jsem k ní zády, takže mě neviděla.
Clark, to je ta která pořád kontroluje, jestli mají všichni přezuvky.
Aspoň nemusím být na týhle zpropadený hodině, popadla jsem klíče a vydala se dolů, seběhnou s těch schodů je hračka, ale vyjít nahoru je horor.
V šatně jsem slyšela hlasy, neměli by být teď všichni na hodině? No dobře , já taky ale mě sem poslala učitelka.
Došla jsem do uličky kde mám skříňku, a při mém neštěstí, hlasy byli z této uličky.
Seděli tam dva kluci a povídali si, nedivím se že nejsou na hodině, jeden z nich je Kaulitz, párkrát jsem o něm slyšela, do školy sice chodí, ale na hodiny ne, možná čas, od času?Myslím že je třeťák.
Prošla jsem kolem nich a otevřela mojí skříňku, sundala jsem si tenisky a nandala přezuvky.
„Hej” pronesl jeden z nich, byla jsem k nim zády takže jsem nevěděla jestli to je na mě nebo ne, ale rozhodla jsem se pro ignorování.
„Jseš snad hluchá?” pronesl ten druhý, poznala jsem to, protože měl jiný hlas.
Donutilo mě to se na ně otočit.
„Jak se jmenuješ?” pronesl ten kterýho neznám ani od vidění, a šel směrem ke mně.
Neodpověděla jsem mu, což přinutilo postavit se ,i toho druhého.
Objevil se předemnou.
„Neumíš mluvit?” zeptal se. Normálně bych jim asi odpověděla, ale oni jsou idioti už od pohledu, takže ne.
„Co kdybychom si zahráli takovou hru?” pronesl a jeho jazyk se dotkl jeho piercingu, trochu si s ním pohrál.
„Neblbni, vždyť chodí teprve do prváku” řekl ten druhý. A Kaulitz se na mě překvapeně podíval.
„Nepovidej..proto jsem si te nikdy předtím nevšiml” pronesl a koukal na mě, upřímně bych byla radši na hodině matematiky.
„Kolik ti tím pádem je, kotě?” pronesl a jeho ruce se objevili na mých bocích.
„Podle mě tak 15..nebo 16” odpověděl ten kluk, pořád neznám jeho jméno.
„Tebe jsem se neptal, Olivere” řekl směrem k němu, takže ten druhý je Oliver.
Ale jeho jméno furt neznám, jen vím že má příjemný Kaulitz.
„Notak povidej, nekoušu„ pronesl s úšklebkem.
Nic jsem mu neodpověděla, jen jsem jeho ruce smetla z mých boků.
„Mluvit neumíš, ale tohle jo?” pronesl a sjel mě pohledem.
Já se na něj zamračila. Několikrát jsem slyšela, jak si o něm holky povídali, jak je skvělý, a sexy, dokonce i o tom ,že to umi v posteli.
Já bych ho popsala jedním slovem "kretén".
Uslyšela jsem zvonek ,což znamená že zvoní na přestávku, zamkla jsem skříňku a obešla ty dva idioty.
Opět musím vyšlapat ty podělaný schody, abych se dostala do své třídy.
★ ★ ★
První kapitola nového příběhu, na světě.
Zatím je to nudný, ale každou chvíli se to rozjede, tak jako každý příběh.😜
Opět jsem vybrala úplně random jméno pro příběh, takže to neřešte.
Mozna ho zmenim, pokud me neco napadne.
Pripominka..zitra je skola, opet.☹️
to je vse co jsem chtela
napsat, SEE YA.
Bara 😸
