-Ellie-
Loučení snad se všemi proběhlo dobře, a "rozlučková" párty se povedla hodně dobře. Sophie, Alex, ani nikdo další takový, se mi pořád neozval, ale volali mi Scottovi prarodiče, což mě potěšilo asi nejvíc. Scott dělá, že se nic neděje, a že to není nic neobvyklého, což mi dodává trochu klidu, protože já opravdu v pohodě nejsem. Dnešní noc jsem se skoro nevyspala, protože mám z toho všeho strach. Jak to zvládnu, jestli tam budou tak fajn lidi, sakra, umím ještě vůbec bruslit? Vždyť mám ruku v dlaze, co s ní jako budu dělat?
"Zvládneš to tam." Usmál se Scott, který mi očividně umí číst myšlenky, a dává mi ruku na nohu, zatímco řídí.
"Nemusel si tohle všechno." Vrtím hlavou a prohlížím si menší letadlo, ke kterému jedeme jeho autem.
"Letíš daleko, máš s sebou hodně věcí a je to dárek od babičky. Tu znáš, nemůžeš jí odmlouvat." Usmál se na mě.
"Jste skvělí." Široce jsem se usmála. Scott zastavuje a otevírá mi dveře.
"Taky tu chtěla mít lidi na tohle všechno, ale nenechám nikoho, aby na tebe sahal. Ne, když jsem tady." Podává mi ruku, abych mohla vystoupit z auta. Společně jdeme k letadlu a při tom mě jistí zezadu. Dál mě seznamuje s pilotem, který je dle mého zjištění jeho dlouholetý kamarád - a také pěkný fešák! Hned poté přecházíme do prostřední části letadla, kde jsou opravdu krásné a pohodlné sedačky.
"Scotte." Vyslovuji jeho jméno, protože vím, že za pár minut tu budu sama, na cestě do jiné země.
"Elaine." Stoupá si přede mě a já ho hodně silně objímám.
"Kdykoliv mi zavolej, jasně? Jsem tady pro tebe pořád. Nakopeš jim tam zadek, jsi ta nejlepší krasobruslařka, co jsem kdy viděl. Jsi úžasná." Dává mi pusu do vlasů, zatímco já už potichu brečím.
"Já to nezvládnu." Kňourám mezi vzlyky.
"To si myslíš jen ty. My všichni víme, že jsi nejlepší, zlato." Hladí mě po zádech a na jednu ze sedaček mi pokládá jeho mikinu. "Za chvilku se uvidíme, a kdyby náhodou, tak ti pošlu další mikiny, aby mi taky trochu mizely, i když tu nebudeš." Usmál se na mě.
Ještě chvilku se loučíme a po opravdu dlouhém polibku Scott odchází zpět do svého auta a naposledy mi mává. Potom odjíždí pryč do "bezpečné zóny". Když se letadlo po několikaminutovém popojíždění po ranveji konečně rozjíždí a vzlétá, tak mi teprve dochází, že minimálně půl roku nikoho z těhle lidí naživo neuvidím.
Miluju to tady, a miluju Scotta. Za chvilku budu tady zpátky u všech, se kterými se cítím, jako doma.