Carlisl si prohlížel brož.
" je to jejich, že "
A upřeně jsem se na něj dívala a Carlisl jsi jenom povzdechnul.
" Není obvyklé, aby se jen tak někam vydali a ještě při tom ztratili brož. " ( Carlisl )
" Navíc, proč by sem chodili ? " ( Edward )
" Nedává to smysl, kdyby se Aro nějak rozhodnul, viděla bych to " ( Alice )
" Nemůžeme tě nechat jen tak jet do Volterry " ( Carlisl )
A položil brož na stůl.
" Je to příliš nebezpečné " ( Esmé )
" jestli mají nějakou spojitost s úmrtím mých rodičů, musím to vědět "
" Volturiovy jen tak nezasahují do lidských životů " ( Carlisl )
" Ale ta brož , byla tam, přímo na místě, kde byl požár . To musí něco znamenat. "
" Co když se doslechnuli o tom článku ? " ( Rosalie )
Všichni jsme ztichnuli a podívali se na ni.
" vymazali jsme ho " ( Edward )
" Ale až poté, co už byl vydán. Volturiovy mají své lidi všude, co když se o tom někdo dozvěděl, co když jim někdo dal zprávu ? " ( Rosalie )
" To by už dávno zamířili k nám. " ( Carlisl )
" Vždyť tady také byli, na místě požáru "
" co když ji tu hledali " ( Jasper )
A upřeně se na mě podíval a všichni svůj pohled otočili také na mě.
" To je hloupost, to by ji už dávno našli " ( Emmett )
" Ne, našli jenom těla jejích rodičů, ale ji ne. Terru nenašli. " ( Jasper )
" Myslíte si, že po mě jdou ? "
" Ano jdou " ( Edward )
A podíval se upřeně ke dveřím, kde se najednou ozvalo zaťukání.
Všichni se upřeně otočili na dveře a Carlisl se těžce rozhodl jít otevřít.
Všichni ostatní jsme zůstali stát v obýváku.
" Je to má vina "
Všichni se na mě podívali.
" Není Terro " ( Alice )
" To o mě publikovali ten článek, ne vás. Je má vina, že jsou teď tady "
A uslyšeli jsme jak zahřmělo.
Alice ke mě došla a chytila mě za paži.
" Hlavně klid " (Alice )
Najednou do místnosti vešel Carlisl a spolu s ním další čtyři osoby. Jeden muž velký jak hora a ten vedle něho byl trochu drobnější a před nimi stáli značně mladší upíři. Dívka s velkými červenými oči a po jejím boku stál kluk. Vypadali jako dvojčata.
Všichni ostatní z Cullenů si stoupnuli ochranářsky přede mě.
" Čemu Jane vděčíme za tuto návštěvu ? " ( Carlisl )
A Jane mě nadále pozorovala i přes zástup přede mnou.
" Donesli se k nám zvěsti o útoku zvířete, které je tak rychlé, že ho okem nepostřehnete a otisky zubů na paži dívky vypadají jako lidské. Aro se obává, že zde došlo k prozrazení existence upírů a chce vyřízení. " ( Jane )
" Ten kdo napadal lidi z okolí byl James Witherdale, nebyl to nikdo z nás " ( Carlisl )
" A přesto se mezi vámi nachází člověk, který o upírech ví " ( Vyzáblý muž )
" Nikomu nic neřekla a ani neřekne " ( Esmé )
" My, vezmeme za ní zodpovědnost " ( Esmé )
" Na to už je trochu pozdě. Lidé zde vědí, že se něco děje, je nutné zamést všechny stopy, všechny. " ( Jane )
" Někdo musí vzít zodpovědnost za činy, které se dosud udály " ( Kluk )
" Felixi " ( Jane )
A muž velký jako hora se upřeně na mě podíval svýma rudýma očima. Věděla jsem, že tohle bylo nařízení mě zabít.
Všichni přede mnou se postavili do postoje, že klidně zaútočí.
" Ta dívka je pod naší ochrannou " ( Carlisl )
" My jsme byli vysláni, jako úklid malých škod, ale pokud se vrátíme s prázdnou, přijde si pro ni on sám, s celou svou gardou. Stojí vám umřít pro její záchranu ? " ( Jane )
A podívala se na Carlisla.
" Ano " ( Carlisl )
" To je smůla, my nikdy nechodíme domů s prázdnou. " ( Vyzáblý muž )
Cítila jsem, že se schyluje k boji. Nemůžu je nechat umřít, ne kvůli mě.
" To by stačilo "
A všichni se na mě podívali a já si mezi nima začala drát cestičku, ale oni mě nechtěli pustit.
" Nikam nechoď Terro " ( Edward )
" Nenechám vás se zabít "
A upřeně jsem se mu podívala do očí.
" Věř mi "
A Edward se chvilku rozmýšlel a poté mi uhnul a já prošla před ně dopředu.
" Chci požádat o slyšení u Ara Volturi. "
" To je jenom ve výjimečných situacích, proč se s ním chceš setkat ? " ( Jane )
" Řekněme, že mu mám co nabídnout za svůj život "
" Terro " ( Carlisl )
Podívala jsem se na Carlisla.
" A za život Cullenů, aby byli zproštěni viny. "
" Poslouchám " ( Jane )
" Já.."
" Terro, nedělej to " ( Edward )
Jane se na něj upřeně podívala.
" Bolest " ( Jane )
" ne ! " ( Carlisl )
A Edward se najednou dostal do křeči, byl v bolesti.
" Přestaňte ! Prosím ! "
Najednou zahřmělo a do hromosvodu uhodil blesk, začalo pršet.
" Prosím ! Neubližujte jim ! "
Jane dál pozorovala Edwarda, který se svíjel na zemi bolestí.
Sundala jsem si brýle a prohlédnula jsem si kluka vedle ní. Má dar zbavení smyslů. Soustředila jsem se na něj.
" Uklidni ji ! "
A kluk napřáhnul před sebe své ruce odkud se začala vinout černá pára a mířila k Jane.
Jane si toho všimnula a přestala.
" Alecu ? " ( Jane )
" Stačí "
Soustředila jsem se na Aleca a černá pára zmizela a on se vzpamatoval.
Edward vstal ze země.
Všichni čtyři si mě prohlédnuli a venku přestalo pršet.
" Kdy se můžeme stavit ? "
A prohlížela jsem si je.
Jane spolknula svou hrdost.
" Co nejdříve, ale radíme vám nepokoušejte nás. Volturiové nedávají druhé šance. " ( Jane )
A podívala se po všech a sebrala brož ze stolu.
" Odcházíme " ( Jane )
A všichni se vydali pryč.
Jen tak jsme všichni stáli.
" Terro, co jsi to udělala ? " ( Carlisl )
A prohlédnul si mě se starostlivým pohledem.
" Zachránila mi život " ( Edward )
" Nám všem " ( Rosalie )
" Všichni moc dobře víme, jak ta návštěva tam skončí. Prodala jsi svůj život Volturiům. " ( Carlisl )
" Zatím ne "
A všechny jsem si je prohlédnula.
" Nemohla jsem vás nechat umřít. Nezasloužím si, abyste kvůli mě riskovali své životy. "
Všichni mě pozorovali.
" měla bych zajet do pohřebního ústavu, určitě se se mnou budou chtít dohodnout na..pohřbu. rakvích a..náhrobních kamenech. "
V tom mě Esmé obejmula.
" jsi tak statečná. " ( Esmé )
Carlisl odešel.
" Zajedu tam s tebou " ( Alice )
" Já pojedu taky " ( Rosalie )
Esmé mě přestala objímat. A já si nandala sluneční brýle.
" A já uvařím něco dobrého. " ( Esmé )
" Děkuju "
___----___-----___----___-----__----__---___----___----___---__---__---___---___--__----__----__----__
Vybrali jsme dvě hnědé kaštanové rakve. Náhrobní kameny a pohřeb jsme naplánovali na zítřek. Nechci to protahovat.
V pohřebním ústavu jsem se neudržela a začala plakat. Alice celou dobu byla u mě a konejšila mě a Rose se mnou někdy prohodila taky pár slov útěchy.
Dorazili jsme zpátky ke Cullenům a já začala rozesílat parte. Poslala jsem ho lidem, co jsem věděla, že byli přátelé mých rodičů.
Došla jsem ke Carlislovi do pracovny a zaklepala jsem na otevřené dveře.
" Můžu ? "
" Pojď dál " ( Carlisl )
A já vešla dovnitř a sednula jsem si na lehátko.
" Já musela Carlisle, zabili by vás i mě "
" Já vím, ale to rozhodnutí. Víš co se stane " ( Carlisl )
" Přemění mě v upíra, vím. "
" A to vážně chceš ? Chceš být jako my ? Ztracené duše bloudící po světě. Ztratili jsme všechny, které jsme znali. Nikdy nemůžeme na jednom místě zůstat dlouho. Živíme se krví. Vážně chceš skončit jako my ? " ( Carlisl )
Zahleděla jsem se na něj.
" Blázníš ? Skončit jako vy, je ta nejlepší možnost, co mě v mém prokletém životě mohla potkat. Jste rodina, ta nejbáječnější rodina co znám. Jeden za druhého položíte i život. Kdo by si nepřál skončit jako vy "
Carlisl se na mě podíval s údivem a úsměvem.
" Nejste žádný monstra, jste ti nejlepší lidé, co jsem kdy potkala "
" I tak je ta oběť až moc veliká " ( Carlisl )
" nemysleme na budoucnost, žijme přítomností "
A usmála jsem se na něj a podala jsem mu parte.
" Všichni tam přijdeme, nenecháme tě v tom. " ( Carlisl )
" Děkuju "
Poté jsem došla sníst jídlo, které Esmé uvařila.
" Edwarde, hodíš mě prosím domů, já.. uklidím tam pár věcí. "
" Jasně " ( Edward )
Odvezl mě do mého domu.
" Mám tu být s tebou ? " ( Edward )
" ne, já..potřebuju na tohle být sama "
" Chápu " ( Edward )
A nasedl do auta a odjel.
Došla jsem ke dveřím a váhala jsem, jestli mám otevřít. Vešla jsem dovnitř a rozhlédnula jsem se po domě. Byl tak prázdný a tak tichý.
Sundala jsem si sluneční brýle a položila jsem je na poličku. Zavadila jsem o klíče, které spadnuli z háčku, sehnula jsem se pro ně. Byli to klíče mého táty, byl na něm přívěsek se srdcem, které jsem mu dala k svátku.
Klíče jsem pověsila zpátky na háček a rozešla jsem se do obýváku.
Na stole byla váza a v ní uvadlá květina.
Na stěnách viseli fotky, fotky mě a mých rodičů.
Stekla mi slza po tváři.
Odešla jsem z obýváku a po schodech jsem vyšla do druhého patra a ze skříně jsem vyndala krabice a vydala jsem se do ložnice rodičů.
Postel byla rozestlaná.
Došla jsem ke skříni a otevřela ji, vykouknulo na mě mámino oblečení. Vyndala jsem jednu mikinu, kterou jsem ji koupila a přitisknula jsem si ji k sobě. Přičichnula jsem, pořád je z ní cítit její parfém.
___-----____-----___----___---__----___-----__----__---___-----___-----___----__-----__-----___----__---
vyklidila jsem celý dům, Všechny jejich věci jsem naskládala do krabice, zrovna jsem uklízela fotky, když jsem se zaseknula u poslední. Slavili jsme na ni Vánoce. Prohlížela jsem si ji a už jsem ji chtěla dát do krabice, ale rozmyslela jsem si to, položila jsem ji na stůl a poslední krabici jsem uklidila do skříně. Sešla jsem dolů.
Ten dům byl ještě prázdnější, než byl před tím. Stěny byly vybílené, jak jsem sundala všechny fotky.
Kdybych něco zakřičela, určitě bych slyšela ozvěnu.
Došla jsem ke dveřím a vzala jsem si své sluneční brýle a nenandala jsem si je. Rodiče by nechtěli, abych je měla teď nandané. Brýle jsem strčila do kapsy a vazal jsem tátovi klíče a vyšla jsem z domu.
Zavřela jsem dveře a zamknula.
Vyšla jsem na ulici a otočila jsem se zpět k domu.
Jako by se z něj vytratili všechny barvy, jako by se vytratili z celého svět a zůstalo jen černobílo. Jenom temno.
Povzdechnula jsem si a vydala jsem se pěšky ke Cullenům. Potřebovala jsem přemýšlet a mezitím začalo pršet, bylo mi to jedno. Všechno mi bylo jedno.
Když už jsem věděla, že to je jenom kousek od jejich domu, zabočila jsem směrem k jezeru, k útesu.
Šla jsem až ke kraji a rozhlédnula jsem se po jezeru.
Chytila mě vlna vzteku a vzala jsem sluneční brýle a prudce jsem je hodila z útesu a zakřičela jsem a bezvládně jsem dopadnula do kolen a nedaleko udeřil blesk a ještě více se rozpršelo.
Najednou jsem si všimnula, že na mě přestalo pršet, pozvednula jsem hlavu. Někdo nade ,mnou držel deštník.
Otočila jsem hlavou, abych viděla kdo je to.
Byl to Jasper. Nečekala bych ho tu.
Pozorovala jsem ho a on mi nabídnul ruku a já ji přijala a s jeho pomocí jsem se zvednula.
Vydali jsme se k jejich domu, mlčky. Nechtěla jsem nic říkat. Nic. Chtěla jsem svůj smutek ukolébat ve zvuku deště.
Ahoj, doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. Určitě se těšte na další.