ɛ Elias ɜ
I s Taziou si naplánovali výlet z jednoho prostého důvodu.
Oliver měl narozeniny. Přesněji měl dvacet let.
Elias neměl tušení, co mu dát. Věděl, že by mu mohl dát téměř cokoliv, protože finance pro něj problém zrovna nebyly, ale také by mu bylo jasné, že kdyby vzal Olivera do předražené restaurace s tím, že je na střeše čekalo soukromé letadlo, aby mohli odletět do Paříže a políbit se pod Eiffelovou věží, zabil by ho.
A taky neměl soukromé letadlo, takže tenhle plán automaticky vyškrtl.
V autě cestou k Oliverovým rodičům si tedy naplánovali výlet. Bylo to přesně to, co Olivera vystihovalo. Žádné dárky, žádné party, prostě výlet s jeho nejbližšími. Jenže Elias by se nedokázal smířit s tím, že by jeho narozeniny přešel jen tak.
Samozřejmě se probudil mnohem dříve než Oliver, protože jeho tělo zkrátka nedokázalo spát dlouho. Zůstal v posteli a v mobilu prohledal celou svou galerii pro videa a fotky jich dvou nebo samotného Olivera.
Měl jich dost. A když už celý svět o nich věděl, sestříhal krátké minutové video. Na jednom videu byli na procházce v Londýně, kde končilo evropské turné, a seděli na lavičce v parku se zmrzlinou, i když byla půlnoc. Oliver odlamoval kousky kornoutu a házel je se smíchem holubům před sebou, dokud si omylem nezašpinil od zmrzliny bradu, když jeden holub na něj málem zaútočil a on se lekl.
Na dalším videu byli u Eliase doma a Elias ho natáčel, jak se snaží přijít na to, jak funguje kávovar. Na dalším byli oba dva, když je Oliver chtěl vyfotit, ale místo toho zapnul nahrávání. Elias se na videu rozesmál a schoval hlavu do prihlubně mezi Oliverovým krkem a ramenem.
Taková videa doplnil o pár fotek a přidal je na Instagram. Do popisku napsal: Všechno nejlepší, Ollie.
Tak se Oliver probudil do tisíců a tisíců přání k narozeninám. "Ty jsi blázen," vydechl, když video ještě celý rozespalý shlédl.
"Co, když už jsem tě prozradil, tak toho aspoň musím využít," usmál se Elias. Pak mu sebral telefon, odložil ho stranou a pořádně ho políbil. "Všechno nejlepší k narozeninám, Ollie," řekl mu i naživo. "Chtěl jsem ti udělat i snídani do postele, ale bál jsem se, že bych se potkal s tvými rodiči."
"Příšerná představa, co?" uchechtl se Oliver.
"Ještě chvíli bude trvat, než si dobrovolně půjdu pokecat s tvým tátou o autech bez toho, abych nebyl nervózní, věř mi."
"To ti je skoro dvacet dva? A na denním pořádku vystupuješ před tisíci lidmi?"
"U těch lidí vím, že mě mají rádi. Tví rodiče mě klidně můžou nenávidět," zamumlal Elias uraženě.
"Táta se mě včera ještě ptal, jestli bys ho svezl v autě. Nenávistí bych to nenazval."
"A pojedeš s námi?"
Oliver pobaveně protočil očima. "Samozřejmě, že jo. A jinak - rodiče jsou stejně v práci."
A tak se Elias zvedl a stejně tu snídani šel udělat.
V Oliverově městě se nacházely podzemní zahrady a to byl taky jejich první cíl. Vyzvedli krátce před polednem Taziu a i s ní se vydali na místo.
"Už jsi mu dával něco k narozeninám?" zeptala se ho šeptem, když šel Oliver vyzvednout lístky, které předtím objednali na internetu.
Elias zavrtěl hlavou. "Ne. Chtěl bych mu dát dárek až v v tom park." To byl jejich druhý cíl. Procházka parkem, který se nacházel na severu města. Mohla to být opravdu romantika ve třech, kdyby se k nim ráno nepřidali dva lidi z Eliasovy ochranky. Naštěstí byli ale experti v tom, že o nich Elias skoro ani nevěděl.
"Okay, tak v parku," přikývla Tazia. "Jinak to video, co si přidal na Instagram... roztomilý."
Elias se na ni překvapeně podíval. Moc Taziu ještě neznal, ale už stihl pochopit, že slova jako roztomilý ve slovníku zrovna nemá. "Děkuji," odpověděl zdvořile. Pak se k nim vrátil Oliver a každému podal lístek.
"Tak jdeme?"
Rozešli se směrem ke vchodu a Eliasova dlaň vklouzla do té Oliverovy. Oliver sebou trhl a Elias se usmál. "Už můžeme, přece."
Ochranka se vydala pomalu za nimi. Elias si furt naivně myslel, že ji potřebovat nebudou, že jeho sluneční brýle ho zamaskují dostatečně (jako by to snad někdy stačilo). Pár lidí ho poznalo a pak byl za ochranku rád, protože dnešní den se chtěl věnovat jen Oliverovi.
Zahrady měli projité rychleji, než by se mu líbilo, protože to bylo kouzelné místo. Celou dobu se bavili o obyčejných věceh, že Elias chvíli zapomněl na to, kdo vlastně je. Že ochranka od něj ve stejnou chvíli odhání fanoušky. Přišel si jako normální kluk na rande se svým přítelem a jeho kamarádkou, aby oslavili jeho narozeniny.
Hlavně když se bavili
Pak přejeli do parku. Tam už to bylo o něco lepší, protože šlo o větší prostor a menší koncentraci lidí.
Sedli si na lavičku s výhledem na park a pěkný malý most, po kterém před chvíli šli. V tu chvíli Tazia vytáhla z kabelky dárkovou tašku. "Čas ti konečně popřát, ať to mám z krku. Víš, že tohle nesnáším," řekla Oliverovi.
Ten se uchechtl. "Však taky nemusíš."
"Musím. Takže tady máš ode mě takovou maličkost a přeji ti do života další šťastné chvíle jako byla ta, když tě Pheobe podvedla."
Elias se zkrátka musel zasmát. "To jsi tak neměla Pheobe ráda?"
"To taky. Ale myslím, že díky té události, se Oliverův život desetkrát zlepšil. Možná v tom máš roli," odpověděla mu. "Ale jen možná."
"Wow, ty dneska s komplimenty nešetříš," rýpl si. Pak už ale dával pozor na to, co Oliver rozbaloval. Z dárkové tašky vytáhl kazety.
"Co to je?" zeptal se pobaveně."
"Na ty kazety jsem ti nahrála všechna má užásná hudební doporučení, která sis nikdy nepřehrál, nemáš zač."
"Já si to nemám ale na čem pustit."
"No, to budeš muset přijít k nám do kavárny. Strávíme spolu více času, nemáš zač," zatvářila se spokojeně.
Dále měl v tašce nějakou čokoládu, ze které byl opravdu nadšený, takže to musel být nějaká jeho oblíbená a hůře sehnatelná. Elias si zapamatoval její název. Příští rok by mu mohl dát třeba kamion této čokolády.
Pak byla řada na Eliasovi. "Taky pro tebe něco mám," oznámil mu. Otočil se a vytáhl z kapsy své bundy krabičku. "Nejprve jsem tě chtěl unést do soukromého letadla a odletět s tebou do Paříže, ale řekl jsem si, že tohle bys zrovna ty asi neocenil."
"Ani nemáš soukromý letadlo."
"Přesně tak," přikývl, "a proto tento nápad selhal. Tak jsem ti nechal vyrobit jen něco malého, co jsem si říkal, že bys ocenit mohl-"
"Já bych ocenila i tu Paříž," přerušila ho Tazia.
Elias k ní zvedl pohled. "Tak si tam spolu můžeme někdy zaletět."
"Hej," zamračil se Oliver.
"Zkrátka tady máš dárek," podal Elias krabičku Oliverovi. "Až pozítří odjedu, ať máš něco na památku."
"To si můžu pustit tvoje písničky. Nebo si najít tvé videoklipy a vystoupení. Doslova napíšu do Googlu jen Elias a najde mi to miliony výsledků."
"Můžeš nekazit tu romantiku?" uchechtl se Elias a nechápavě se na něj podíval.
"No jo," zamumlal Oliver s úsměvem a krabičku otevřel.
Byl v ní jednoduchý stříbrný náramek s malým přívěskem. A na tom přívěsku byla oliva.
"Oliva?" zeptal se nechápavě Elias. Pak se mu oči hned rozzářily. "Ah, oliva!"
"Oliva?" zopakovala Tazia, jediná stále zmatená.
"Na začátku turné jsem ani nevěděl, jak se Elias jmenuje příjmením. Jednou mi to řekl a když se mě zeptal později, řekl jsem Oliva místo Avila," vysvětlil Oliver pobaveně. Vypadalo to, že se mu náramek upřímně líbil, což udělalo Eliasovi radost.
Pomohl mu náramek připnout na ruku a pak mu dal ještě krátkou pusu. Když jejich rty oddělil, zašeptal: "Stejně jsem letenky koupil. Akorát do Prahy, abychom se vrátili na místo, kde to vše začalo. V létě."
Oliver ho plácl. "Vždyť to muselo stát majlant!"
"Páry si normálně kupují letenky. Není to nic extra."
"Jenže já se vsadím, že jsi koupil nějakou první třídu a zaplatil pěti hvězdičkový hotel."
"S těmi letenkami máš možná pravdu. Ale hotel ještě nemám." Lež. Měl i hotel. A byl pětihvězdičkový. Ale co? Šlo také o jejich bezpečí. Luxusní hotely byly určitě bezpečnější.
Tazia se v tu chvíli postavila a sedal si na druhý konec lavičky vedle Eliase, podepřela si bradu dlaní a usmála se na něj. "Nemáš v záloze nějakého bohatého svobodného kamaráda? Já bych si tohle nechala líbit."
Všichni se rozesmáli. "Možná bych někoho našel," odpověděl Elias.
Tento den se zapsal ne seznam jeho nejoblíbenějších. Pak si uvědomil, že na tomto seznamu je už skoro polovina dní, které strávil s Oliverem.
ɛ ɜ
yes, furt si budu naivně představovat ty dva v praze, leave me alone