ɛ Oliver ɜ
První den u Eliase se zabavil.
Když se ráno probudil, snídaně už byla hotová, protože Elias samozřejmě zase nenaspal více jak šest hodin. Pojedli spolu a Elias pak zmizel na nějaký meeting s jeho týmem a dokonce i jeho manažerkou, mámou od Harper.
Oliver začal opravdu Xboxem. Elias měl jednou tak větší televizi, než co měli doma, a velký výběr her. Po chvíli ho to ale samotného začalo nudit a tak skočil do bazénu. Na oběd si udělal jen lehké těstoviny, protože Elias toho doma moc neměl a ani se mu nechtěl hrabat ve věcech, po obědě si dal šlofíka, jako by snad měl zatím ten nejnáročnější den, a nakonec šel trochu prozkoumat dům.
Skončil v Eliasově pracovně. Nebo alespoň usoudil, že je to jeho pracovna. Uprostřed stál stůl, s dvěma velkými monitory a pod nimi něco, co Oliver nepoznal, ale určitě to sloužilo ke skládání hudby.
Pohled mu spadl na fotku na poličce vedle monitoru. Elias na ní byl s celou svou rodinou, kterou už Oliver znal. Musel se usmát. Vzal rámeček do ruky a v tu chvíli z něj něco vypadlo a dopadlo na stůl.
Oliver nepotřeboval dlouho, aby to poznal. Byla to ta série fotek, kde se poprvé políbili, schovaná za rodinnou fotkou. Nebyla to nejbezpečnější skrýš, ale zas moc lidí do Eliasovy pracovny asi nechodilo.
Zvedl ji a pořádně se na fotky podíval. Viděl je jen tehdy, když je ukradl Harper před tím, než mu je Elias vzal.
Strčil si fotky do kapsy. Ne, že by je chtěl Eliasovi vzít, ale chtěl pro ně vymyslet lepší skrýš. Jen si představil Waltera v oné pracovně, jak s Eliasem pracuje na albu, a už se zapotil.
Walter. Oliver ho neviděl od té doby, co se k nim přidal na turné, a stejně ho ten člověk znervózňoval. Věděl, že Elias s ním není ani v kontaktu, ale za měsíc turné končilo a Elias plně začne dělat na novém albu. S Walterem.
Mohlo mu to být ale jedno. To už Oliver bude doma, připravovat se možná tak na příjimačky na vysokou, a Elias a celé tohle turné bude jen minulost. Všechno, co měli.
Než došel Oliver od pracovny zpátky do obývacího pokoje, Elias se vrátil. Oliver si ho všiml, jak přichází velkým francouzským oknem. A nebyl sám.
Šel s ním Tobias. Oliver se rychle podíval na telefon, jestli mu Elias náhodou nepsal, aby se někam uklidil, ale nepřišla mu jediná zpráva. A tak se pomalu posadil na sedačku a vyčkával.
Hlavní dveře hned za rohem se otevřely a Oliver uslyšel jejich smích. Najednou začal litovat toho, že se neschoval. Beztak Elias chtěl, aby se schoval. Nebo vůbec zapomněl, že je Oliver u něj.
Tobias ale vešel do obýváku jako první, rozhlédl se kolem, zastavil se pohledem na Oliverovi a kývnul na něj. "Ahoj, Olivere," řekl veselým hlasem.
"U-uh, ahoj," vykoktal Oliver. Propaloval vchod za Tobiasem, kdy se objeví Elias.
Tobias došel k druhé sedačce a rozvalil se. "Ah, vždycky jsem ty jeho sedačky miloval," okomentoval.
Oliver v kapse najednou fotka, jak se líbají, přímo pálila.
Elias se konečně v obýváku objevil. "Jak bylo, Ollie?" zeptal se.
Oliver zkameněl ještě více. Elias mu zatím řekl Ollie jen dvakrát, obojí v posteli.
"Fajn," vzpamatoval se. "Zabavil jsem se. Co ty? Vy?" opravil se.
Elias k nim mezitím došel, odhodil si tašku na okraj pohovky, kde seděl Oliver, a sedl si vedle něj. Až moc blízko. Oliver nervózně trhl pohledem k Tobiasovi, ale v tu chvíli mu Elias položil ruku na stehno a dal mu pusu na tvář.
Oliver málem vyletěl z kůže. Tobias se sice na ně nedíval, protože něco ťukal do mobilu, ale tohle bylo na něj moc. Elias si musel všimnout, jak sebou trhl a zkameněl, protože se zasmál. "Klid, řekl jsem Tobiasovi o tobě."
Oh. Pokud to dobře pochopil, Elias Tobiasovi neřekl ani o Walterovi. Naprosto ho to vykolejilo.
"V pohodě, Olivere," promluvil Tobias a vzhlédl od telefonu. "Jsem rád, že Elias nechodí jak tělo bez duše, což tak většinou bývalo, a dělá ho někdo šťastným."
Tobias mu dával až moc kreditu, tím si byl jistý. Řekl mu Elias také to, že nic oficiálního mezi nimi není? Protože za měsíc to všechno skončí?
Elias už naznačil, že to nechce. Že nechce, aby to jen tak skončilo. Oliver si ale nedokázal představit, jak by to fungovalo. Bydleli tři hodiny od sebe, což nebylo moc, ale Elias byl extrémně vytížený a Oliver neměl finance na to, aby za ním každý týden jezdil. A nepřekousl by, kdyby za něj vše platit Elias, i když jeho účtu by to moc neublížilo.
Navíc, nemohl jen tak přijíždět k Eliasovi domů nebo ho nechávat pro něj neustále posílat řidiče. Bylo by to zkrátka až moc složité. A Oliver měl raději jednoduchost.
Sám si ale nebyl jistý, jak ho odloučení od Eliase poznamená.
Oliver Tobiasovi neodpověděl, slova se totiž ujal Elias. "Musím s ním dořešit pár věcí, proto je tady."
"Chápu," řekl Oliver a začal se zvedat. "Počkám-"
"To nemělo znamenat, že máš odejít. Klidně zůstaň," zastavil ho Elias.
Oliver si už chtěl rýpnout, jak mu Elias na turné nechtěl říct ani ň z plánů po turné. Pak v jednom hotelovém pokoji mu vykecal úplné všechno a teď už mohl být přítomný i při samotném plánování.
Zavrtěl ale hlavou. "Promiň, ale beztak mě to ani zajímat nebude. Mám rozehranou hru na Xboxu," ušklíbl se.
Elias se tedy jen zasmál a pustil ho. Oliver tak odešel z místnosti.
Odešel hlavně kvůli Tobiasovi, protože ho znervózňoval, když o nich teď věděl. Nevěděl by, jak se kolem něj chovat.
Vrátil se k Eliasovi do ložnice, uvelebil se ve velkém křesle a opět spustil Xbox.
Na fotku v jeho kapse úplně zapomněl. Vzpomněl si na ni až když do ložnice nakoukl Elias s omluvným pohledem na tváři. "Musím zase odjet," řekl potichu.
"Jak to?" zeptal se Oliver.
"Vyskytl se nějaký problém ohledně Jižní Ameriky. Zítra odlétáme, takže to musíme vyřešit. Nebo chceš jet taky?"
Oliver zavrtěl hlavou. Sice už se těšil na to, až budou mít s Eliasem zase chvíli pro sebe, ale tam by stejně museli dělat, že se skoro neznají. "Počkám tu."
"Moc moc se omlouvám," špitl Elias. Už skoro dveře zase zavřel, když v tom se do pokoje vřítil, jako by něco zapomněl a nestíhal, a došel k Oliverovi. Chytil jeho tvář do dlaní a políbil ho. "Mohl jsi být doma s rodinou a ne tady sám. Promiň."
"Víš, já si to tvoje království tady docela užívám. Běž už, ať se vrátíš co nejdříve," pošťouchl ho Oliver.
Když se za ním dveře konečně zavřely, Oliver vytáhl fotku z kapsy, připraven ji konečně schovat. Nakonec ji dal Eliasovi do šuplíku u nočního stolku a schoval ji pod další papíry s rozepsanými texty. To také nebyla nejlepší skrýš, ale chtěl se pak domluvit s Eliasem. Jen tu fotku opravdu nechtěl v pracovně, kde ho určitě tu a tam někdo navštěvoval.
Bylo něco málo po šesté, když Elias odcházel. Byl hodinu pryč. Dvě, čtyři. Bylo deset hodin večer a Elias nebyl k nalezení. Proto se už Oliver pomalu začal chystat do postele. Napsal Eliasovi zprávu, jestli je všechno v pořádku. Obratem mu odpověděl, že nastal větší problém, než si mysleli, ale že snad bude do půlnoci zpátky.
Taky mu Elias napsal, aby na něj nečekal a šel spát. A tak ho Oliver poslechl, protože stejně neměl záruku, že se vrátí Elias do půlnoci a déle vzhůru být nechtěl.
Schoval se tedy pod peřinu v Elisově posteli a zavřel oči. Bylo jedenáct hodin a dům byl ponořený do tmy.
Oliver toho moc nevěděl o tom, jak to má Elias s bezpečností nebo ochrankou, když je a není doma. Věděl jen základy, jakože když Elias odcházel, zakódoval celý dům. Měl hodně kamer. Ochranka, která většinou hlídala u vjezdu, odjížděla s ním po tom, co zakódovala i vstupní bránu.
Jak to bylo, když Elias byl pryč, ale někdo zůstával u něj doma? To se asi moc nestávalo.
Oliver samozřejmě zamknul hlavní dveře na kód, který mu Elias řekl už při příjezdu (a všechny další, které se daly). Jak se ale později od Eliase dozvěděl, jisté bezpečnostní systémy byly vypnuté, jako například detekce pohybu nebo dvojité elektronické zamknutí všech dveří a oken. V takovém případě by se totiž Oliver nedostal ani k bazénu a byl by v domě zamknutý.
Možná proto Olivera po půl noci probudilo tříštění skla. Prudce se probudil, nejistý, jestli slyšel dobře, a tak chvíli naslouchal. Možná se mu to jen zdálo, nejspíš to sklo nebylo a Elias se jen vrátil.
Pak ale uslyšel i tlumené hlasy. Srdce se mu rozbušilo.
Chtěl popadnout telefon z nočního stolku, ale neměl ho tam. Měl ho na nabíječce vedle Xboxu.
Celý vystrašený se postavil a tiše došel k telefonu. A sotva ho odemkl, dveře ložnice se otevřely.
Nebyl to Elias. Rozhodně ne. Tenhle člověk byl mohutnější a měl šátek přes hlavu. A vypadalo to, že Olivera v místnosti rozhodně nečekal, protože si do ložnice vešel, jako by se nechumelilo. Museli vědět, že Elias není doma. A museli se nějak dostat přes vstupní dveře bez toho, aby spustili alarm. A jelikož nebylo zapnuto dvojité zamknutí, musel to být někdo, kdo kód od dveří znal.
Oliver ale člověka před sebou vůbec nepoznával.
Ten muž si ho všiml téměr hned. Nejprve se zastavil a možná vnitřně zpanikařil, to Oliver nepoznal. Pak se na Olivera vrhnul.
Oliver nebyl úplné párátko, ale žádný bojovník taky ne. Tento muž byl jednou tak větší a těžší a tak mohl zkusit jen utéct. Ale neměl kam. Muž ho strhl na zem a jako první mu sebral telefon z ruky. Oliver nestihl vytočit Eliasovo číslo, ani vyťukat to na policii.
A pak dostával jednu ránu za druhou. Do břicha, do hlavy, do zad. Zasténal bolestí, ale nebránil se. Neměl totiž na to sílu a doufal, že ho muž nechá dříve být, když to bude vypadat, že už není při smyslech.
A tak se taky stalo. Muž si stoupl, urychleně prohledal ložnici, a do dvou minut byl pryč, přičemž na kohosi cosi pořvával.
Až když vyběhli ven, spustil se nějaký alarm. Oliver neměl tušení který, ale bylo mu to jedno. Ležel na zemi, cítil v puse krev a pomalu ztrácel vědomí.
Než ho ztratil, pohled mu padl na otevřený šuplík nočního stolku. Zanadával si. Tam přesně dal tu fotku, kde se líbali. Doufal, že tam taky zůstala, protože minimálně už ta druhá, když vyfotil Eliase v posteli, byla pryč s jeho mobilem, protože ji měl za krytem.
Pak už uviděl jenom černo.
Eliasovi naopak na schůzi, kde už pomalu usínal, zapípal telefon. A nikdy nezpůsobil větší zmatek jako v tu chvíli, když uprostřed meetingu vyletěl ze židle a rozběhl se k autu, přičemž mu volala policie ohledně toho, jestli se momentálně nachází doma, protože detekovali něco neobvyklého. Konkrétně dvě mužské postavy.
"Ne," vydechl Elias uprostřed sprintu k autu. "Ale někdo tam je. Můj fotograf tam je. Oliver Thompson."
Nemálo ho vyděsilo, když policie poslala automaticky i záchranku.
ɛ ɜ
vzrůšoooo