Ráno jsem se probudil v mnou vyrobeném přístřešku. Chvilku jsem se rozhlížel a přemýšlel co se stalo. Když jsem koukl k sobě pod deku, zjistil jsem že jsem úplně nahý. Začervenal jsem se a zjistil, že Childe tu není. Omotal jsem deku okolo sebe a vyšel ven. Bylo velice teplo a svítilo sluníčko. Nejprve jsem ho nikde neviděl, ale pak jsem si všiml, že sedí na molu u vody. Vzal jsem své již suché oblečení a oblékl se. Nejistě jsem se vydal jeho směrem a přemýšlel co se stalo a co mu řeknu. Když jsem byl až u něj všiml jsem si, že je nejspíš zasnění a nevnímá, že jsem přišel. Měl na sobě svoje oblečení, ale boty měl sundáné a bosé nohy ponořené ve vodě. Chvilku jsem tam stál a koukal na něj. Po chvilce otevřel oči a všiml si že tam jsem. Trochu se lekl a hned na to se začal smát.
,,Páni, pane Zhongli, tohle mi dělat nemůžete." Řekl a dál se smál.
,,O-Omlouvám se." Usmál jsem se, ale nervozita neustupovala.
,,Jak jste se vypsal, nechcete se přidat ke mně? Voda je příjemná." Zeptal se na dvě věci naráz.
,,Oh, jistě." Sundal jsem si boty, sedl jsem si k němu, a nohy ponořil do vody. Byla opravdu příjemně teplá a já se trochu uvolnil. Oba jsme mlčky seděli a koukali na klidně vlnící se vodu. Childe dělal jako kdyby se nic nestalo, za to já si to pamatoval, až moc dobře. Začervenal jsem se při vzpomínce na jeho polibek.
,,No," protáhl se ,,nepůjdeme se najíst?" Z mého hlubokého zasnění mě náhle probudil jeho hlas. Zmateně jsem kývl. Choval se opravdu jako kdyby mi včera neřekl ta slova na které jsem čekal tak dlouho. Ale stále jsem neztrácel naději, že se o tom zmíní třeba u jídla. Ovšem to se nestalo. Jedli jsme, Childe vtipkoval a choval se jako jindy. Ani zmínka o jeho včerejším vyznání. Najednou vstal a začal balit všechny věci. Pomalu jsem začínal mít jeho chování dost a tak jsem vzal věci do vlastních rukou.
,,K tomu včerejšku." Začal jsem opatrně. ,,Myslel jsi váž-" Nestačil jsem nic ani pořádně říct když v tom mě Childe přerušil.
,,Moc se omlouvám, ale vzpomněl jsem si, že musím jít. Právě teď mám být někde úplně jidne."
,,Počkej." Řekl jsem chladně a chytl ho za rameno když už se chystal odejít.
,,Dě-Děje se něco, pane Zhongli?" Zeptal se nervózně a otočil se.
,,To včera, co jsi mi řekl. Je to pravda?" Nedíval jsem se mu přitom do očí, ale měl sklopený pohled.
,,Včera myslíte co konkrétně?" Začal.
,,Je snad jasné co myslím. Políbil jsi mě přece."
,,Asi se vám něco zdálo! Já nic-"
,,Lžeš!" Nestačil nic doříct, protože jsem ho překřičel. Očividně tuhle reakci nečekal a zarazil se. Podíval jsem se na něj. ,,Lžeš." Zopakoval jsem, tentokrát klidně. On jenom stál s jeho překvapeným výrazem a mlčel.
,,J-Já-" Snažil se ze sebe něco dostat, ale nevěděl co říct.
,,Vím co se včera stalo, tak se mi tady nesnaž tvrdit opak!" Opět jsem mu skočil do jeho "řeči". Nahnul jsem se k němu blíž. ,,Tak je to pravda?" Mlčel a uhýbal pohledem. Nakonec se jeho výraz změnil v nepřítomný.
,,O ničem nevím..." Řekl bez jakýchkoliv emocí. Pustil jsem jeho rameno a otočil se zády.
,,Snažíš se ze mě dělat hlupáka?" Procházel jsem se před ním dokola. ,,Asi zapomínáš, kdo jsem býval. Zeptej se mě, co se stalo před dvěma tisíci lety, v neděli v osm hodin večer, a já ti budu schopný říct dopodrobna všechno. Ano, nejsem již Morax, ale moje paměť je stále stejná. Tak se mi nesnaž tvrdit, že se mi vše jen zdálo." Childovi se třásly rty jako kdyby něco chtěl říct, ale dále mlčel.
,,Když už jsme u toho," otočil jsem se na něj ,,tenkrát, jak jsi mi tvrdil, že jsem se jenom opil a nic se nestalo byla taky lež, že." Ani jsem to nepokládal jako otázku, ale spíše jako fakt.
,,Já..." Vypadalo to, že něco konečně řekne, ale pak zaváhal a dál se díval jinam.
,,Ajaxi." Řekl jsem tiše. Najednou se na mě konečně podíval. Bylo vidět, jak se mu rozšířily zorničky při mém oslovení a nahlas polkl. ,,Miluji tě." Chvilku na mě jenom koukal. Pak se otočil.
,,Musím jít." Řekl a odešel. Ani se neohlédl. Stál jsem tam a cítil se tak opuštěný jak nikdy. Ucítil jsem zcela nový pocit. Bolelo to. Hrozně moc. Chytl jsem se za hrudník a zalapal po dechu. Nahrnuly se mi slzy do očí. Ten pocit mi svíral žaludek a bodal do srdce. Padl jsem na kolena a snažil se to rozdýchat. Neměl jsem, už ani sílu mu v odchodu zabránit, ale proč taky. Očividně to nemělo cenu. Klečel jsem na zemi, držel se za hrudník. Slzy mi mi stékaly po tváři a dopadaly na hlínu pode mnou. ,,N-Nemů-ž-u, d-dý-ch-at!" Vyřkl jsem dusivě v panice. Moje vidění se rozostřilo. Najednou jsem před sebou uviděl známou tvář. Natahovala ke mně ruku. ,,G-Gui-zhong?" Řekl jsem než jsem začal ztrácet vědomí. Před tím se ale moje vidění na chvilku opět zaostřilo a já si všiml že moje iluze Guizhong se mění v panikařící Hu Tao.
,,Pane Zhongli! Pane Zhongli! Co mám dělat!" Házela se mnou, ale já odpadl.
Probudil jsem se, až u sebe v pokoji. První co jsem uviděl byla Hu Tao jak sedí u mé postele na židli a spí. Pohnul jsem se a postel lehce zavrzala. Hu Tao se vyděšeně probudila. ,,Co, co?! Kde?!" Zmateně zakřičela. Pak si ale při pohledu na mě ulevila.
,,Žijete! Jsem tak ráda. Tohle, už mi nikdy nedělejte!" Řekla lehce uraženě.
,,Co se stalo?" Posadil jsem se na postel.
,,Zachránila jsem váš život! A toho byste si měli vážit, protože zasahovat smrti do její cesty mi zvykem není." Zaculila se.
,,Počkat, jak- a co si tam vůbec dělala?" Snažil jsem se všechno pochopit.
,,Jo tohle, nooo..." Začala provinile. ,,Šla jsem náhodou kolem a-" Zarazila se, když viděla můj skeptický výraz. Povzdechla si. ,,Dobře, možná jsem vás trochu sledovala." Její hlas ke konci dost ztišila.
,,Cože?!" Vykřikl jsem.
,,Ale neberte to špatně! Jenom jsem vás chtěla chránit! Já- moc tomu zrzkovi nevěřím." Přiznala se. Trochu jsem se uklidnil.
,,Promiň.Vím že jsi to myslela dobře, a děkuji ti za záchranu." Usmála se. ,,Nicméně," zase trochu skleskla při mém zdůraznění. ,,špehovat jiné lidi se nemá." Poučil jsem ji o něčem co sama dávno věděla.
,,Tohle byla výjimečná situace! Vím, že něco plánuje."
,,Co tím myslíš?" Podivil jsem se.
,,Jde to z něj poznat. Jeho úsměv je možná hezký, ale falešný. A ty jeho oči, schovává je za svůj úsměv, aby odvedl pozornost od toho jak moc bez života jsou. Nedá se mu věřit." Když o tom tak mluvila, dávalo mi to i smysl. Pak jsem si vzpomněl jak ignoroval moje vyznání a odešel.
,,Mám otázku. To co se mi stalo, co to bylo? Nikdy jsem nic podobného nezažil. Bolelo to víc než cokoliv co jsem kdy zažil a málem jsem se udusil." Hu Tao na mě prohlédla asi jako rodič na své dítě, kterému má vysvětlovat novou zkušenost v životě. Ale popravdě, nebylo to, až tak daleko od pravdy.
,,Zlomené srdce, úzkost, panika. Tyhle slova vám nic neříkají?" Zamyslel jsem se.
,,Popravdě, moc ne. Myslel jsem, že už jsem zažil vše, ale tohle bylo zatím nejhorší." Hu Tao se usmála.
,,Nejste přece z kamene!" Zavtipkovala a začala se smát.
,,Moc vtipné." Pousmál jsem se. ,,Potřebuju na vzduch." Vstal jsem.
,,Neměl byste nikam chodit! Ne v tomhle stavu." Zněla ustaraně.
,,Nemusíš se bát. Budu v pořádku." Mrknul jsem na ni. Moc se jí to nelíbilo, ale držet mě tu koneckonců nemůže. Už se pomalu stmívalo, ale to mi jenom pomáhalo se trochu uklidnit. Procházel jsem se po náměstí a pozoroval rozsvěcující světla. Najednou jsem necítil nic. I přes to, že jsem na něj myslel, nic to se mnou nedělalo. Vážně se v sobě nevyznám. Když jsem procházel prázdnou uličkou najednou jsem ucítil něčí ruku na mém rameni a sílu kterou mě přitáhl a přirazil ke zdi. Už jsem se chtěl začít bránit, ale, byl to Childe. ,,Co to sakr-"
,,Pšt! Potichu prosím!" Řekl tiše, ale důrazně a přitom držel ukazováček na svém horním rtu.
,,Co to má znamenat!" Zašeptal jsem.
,,Pojďte se mnou, prosím." Naléhal.
,,Zešílel jsi?! Nikam s tebou nepůjdu."
,,Prosím. Věřte mi." Usmál se. Šel kousek dál a podal mi ruku. Nejprve jsem nevěděl co dělat a vzpomínal na Hu Tao slova, ale něco mi říkalo ať s ním přece jen jdu. Kývl jsem tedy a podal mu ruku nazpět. Prošli jsme dál úzkou uličkou a objevili se u jedné budovy. Childe otevřel dveře a pobídl ať jdu dál. Zaváhal jsem, ale pak si dodal odvahy a vstoupil. Childe šel hned za mnou. Potichu jsme prošli, až do jednoho potemnělého pokoje. Childe rychle zavřel, zamkl a rozsvítil. Pak se opřel o dveře a oddychl si.
,,Teď mi, už vysvětlíš co se tu sakra děje." Vyjel jsem po něm. On se jenom nervózně usmál.
,,Sledovala nás. Zase."
,,Kdo nás sledoval? Můžeš být konkrétnější prosím." Založil jsem ruce.
,,Signora. Nedá pokoj." Přiznal se.
,,Proč tě pronásleduje?" Stále jsem nechápal
,,Ne mě, ale nás." Sklopil pohled. ,,Víte, moc se omlouvám, že jsem dneska tak utekl." Pak chvilku tiše stál než se zase rozmluvil. ,,Vím, že nás sledovala ta rakve milující holka, ale to nebyl jediný člověk co nás sledoval."
,,Takže ona tam byla taky?" Podivil jsem se.
,,Signora, ano." Přestal se opírat o dveře a přišel blíže ke mně. ,,Nechtěl jsem aby něco věděla, tak jsem to zahrál tak, že vás odmítám a odcházím." Tyhle slova byla tak uklidňující. Stále jsem si je opakoval v hlavě. Najednou byl Childe až u mě. Pohladil moji tvář. Jen jsem ho pozoroval. ,,A abych odpověděl na vaši otázku- ano, myslel jsem to vážně." Začervenal jsem se. ,,Popravdě jste mě těmi slovy trochu překvapil. Nečekal bych, že od vás někdy uslyším něco takového." Přejel palcem po mém spodním rtu a usmál se. Pak odvrátil pohled a přes předstírané zakašlání se snažil protlačit slova, za která se trochu styděl. ,,Není lehké vyjádřit své city." Začervenal se. ,,Ale tím, že jste mi je sám vyjádřil, nezbývá nic jiného než, že já musím vyjádřit ty své." Obličejem se přiblížil k tomu mému co nejvíce to šlo, ale zároveň tak abychom se nedotýkali. ,,Miluju vás pane Zhongli." Řekl sebevědomě. Zalilo mě také štěstí o kterém se mi snad ani nesnilo. Nemohl jsem si pomoct a políbil ho.
Malé upozornění na následující část:
Vzhledem k tomu, že následující poslední část této kapitoly obsahuje jisté věci, které by mohly někomu vadit raději sem házím upozornění. Pokud vám sexuální téma jakkoliv vadí, nebo ho prostě jenom nemusíte, v klidu vynechte, o nic důležitého nepřijdete. (* ^ ω ^)
____________
Childe mě začal líbat nazpět. Už jsem nemohl přestat a chtěl víc. Více jeho rtů, více jeho dotyků. Rozepl mi můj kabát a začal i s košilí. Mezitím mě nepřestával líbat. Pomalu jsme couvali, až jsem narazil o trám postele. Childe pořád tlačil mé tělo dál, takže jsem se na postel začal pokládat a on se mnou. Pak si on i sám sundal svůj vršek a odhodil ho na zem. Zadíval jsem se na jeho krásnou, vypracovanou hruď, která byla sem tam pokryta starými jizvami, ale tím ji na kráse rozhodně neubralo. Childe svoji ruku přesunul na mé kalhoty. Při jeho dotyku na mé citlivé místo jsem lehce zasténal. To se mu líbilo a tak trochu přitlačil a já ucítil, vyvrcholení. Možná vás to překvapí, ale tohle je moje poprvé. A tím myslím úplně všechno. Jakožto Morax jsem nikdy tyto potřeby neměl. A o to víc intenzivnější to teď je.
,,Ale." Řekl Childe s úsměvem. ,,To stačí, tak málo aby jste dosáhl svého konce?" Řekl a ukázal svoji ruku, která byla před chvilkou důsledkem mého vyvrcholení. ,,Ale, já neskončil." Rozepl moje kalhoty a sundal je. Trochu jsem se začervenal. ,,Popravdě, tenhle pohled mi není cizí. Abych se přiznal, již jsem vás takhle viděl." To mě zarazilo, ale po tom co opět sáhl na mé citlivé místo jsem se uklidnil a zapomněl na to. ,,Koukám, že je tady opět někdo vzrušený." Uslyšel jsem, jak si sundavá i svoje kalhoty. Podíval jsem se na něj a zkousl svůj spodní ret. Najednou mi sundal i moje spodní prádlo a prohlížel si mě. ,,Dobře, tenhle pohled už se mi tenkrát nenaskytl." Pořád jsem nechápal o čem mluví, ale bylo mi to vlastně v tu chvilku i jedno. Nakonec si jeho spodní prádlo sundal i on. Když jsem to viděl, trochu jsem dostal strach. Ale ihned mě uklidnil když se ke mně zpátky nahnul a políbil mě. Přitom mi přitlačil nohy blíže k tělu. Na chvilku se odtáhl z našeho polibku a svůdně si olízl prsty. Pak jeho ruka směřovala na další citlivé místo a začal svoji práci tam. Očekával jsem, že to bude nepříjemné, ale naopak jsem si to užíval. Byl něžný a dokola mi pořád opakoval ať se uvolním, což jsem taky dělal. Po chvilce jeho ruka opustila ono místo a já věděl co bude následovat. ,,Řekněte kdyby to bolelo." Jeho slova mě uklidnila. Pak jsem ucítil jak do mě vstupuje. Zasténal jsem trochu více nahlas, ale on mě utišil jeho polibkem. Pomalu se posouval hlouběji a když, už zbýval jenom kousek, náhle přirazil. Vykřikl jsem slastí a Childe taky jemně zasténal. Pak jen následovalo to nejlepší co jsem mohl zažít. S každým přírazem jsem ho chtěl víc a víc. Až pak jsem ucítil, že Childe zrychluje. Vykřikl jsem jeho jméno společně jsme vyvrcholili. Pak se na mě položil a oddychoval. Pohladil jsem ho ve vlasech a cítil se tak šťastně.
_____________________
Děkuji za přečtení dnešní kapitoly. Snad nevadí, že je trochu víc spicy než je zvykem. Brzo by měla vyjít další kapitola jelikož mám již něco předepsané hehe.
Mějte se krásně a opatrujte se <3