ɛ Oliver ɜ
Oliver měl přítelkyni. Měl. To bylo to důležité slovo.
Oliver také měl nejlepšího kamaráda. Také ale jen měl. Protože byl by nejspíš blázen, kdyby se nadále bavil s člověkem, se kterým ho jeho přítelkyně podvedla.
Věc se měla takto. Oliver byl vždy převážně milý kluk, pokud jste ho vyloženě nenaštvali. Jenže od té doby, co se Andre a Pheobe spolu vyspali, byl k nepoznání. Nevěděl, jestli je to smutek, zlost nebo něco jiného, ale zkrátka by potřeboval zmizet nejlépe na druhou půlku planety a začít tam nový život. Tady byl pro něj moc ponižující.
A tak když uviděl soutěž o možnost cestovat na turné se zpěvákem jménem Elias, zkusil to. Věděl, že nemá šanci vyhrát, protože byl to jeden z nejoblíbenějších zpěváků současnosti a fanoušků měl milion, ale přece jen doufal. Doufal, že vyhraje, aby mu dal přes hubu.
Proč? Protože Pheobe na něm byla závislá. Protože Andre ho měl taky rád. Protože když se o nich dozvěděl, první písnička, kterou pak uslyšel v rádiu svého auta, jakmile odjížděl od nich, byla od něj. Protože když se vrátil k sobě do pokoje, strhl na nástěnce ten malý plakát, který mu tam nedávno Pheobe pověsila.
A možná se do té soutěže zapojil dva dny předtím, než se o Pheobe dozvěděl, aby zvýšil její šanci na výhru. Kdyby totiž vyhrál, už by to nějak vymyslel, aby místo něj jela ona. Teď ale bylo všechno jinak.
Pokaždé, když Eliase viděl, připomnělo mu to vše, co se stalo.
Jeho důvody, proč by chtěl vyhrát, se tedy změnily. Chtěl vyhrát, aby s ním mohl cestovat, pak ho praštit někde v Thajsku, aby si ulevil, a zmizet v ulicích Bankoku, kde by už zůstal navždy.
Plán to byl dobrý.
"Představ si, že bys vyhrál," uchechtla se Tazia, neboli snad ten jediný člověk, kterého mohl Oliver považovat ještě za kamaráda. "Tolik lidí, co ho milují, a vyhrál bys to zrovna ty, protože chceš zadarmo cestovat."
To byla taky pravda. Oliver miloval cestování a s Andrem už toho viděli opravdu hodně.
"Být ještě s Pheobe, mohl bych jí tu výhru darovat," zamumlal.
Anastasia protočila očima. "Nech tu krávu už být," povzdechla si. Nikdy moc Pheobe nemusela, ovšem teď se to ještě znásobilo.
Oliver na ni koukl. "Tvůj názor je až moc zainteresovaný, ty totiž nesnášíš všechny."
"Tebe mám docela ráda."
"Ještě, aby ne."
Usrkl si kávy. Byli v kavárně, u které měli jistotu, že se tam Pheobe ani Andrew neobjeví. Byla to totiž kavárna, kde Tazia pracovala, což znamenalo, že byla tak trochu až moc emo. Tazia sama o sobě měla černé dlouhé vlasy, často nosila výrazné make-upy a její šatník byl z devadesáti procent černý. Zbylých deset procent zkrátka nenosila.
Zrovna když Ollie přelétl pohledem k televizi, objevil se tam on. Hlasitě zakňučel.
"Co je?" zeptala se ho Tazia. Otočila se, aby na televizi s hudebním programem viděla a ušklíbla se. "Promiň, platíme si jen tenhle jeden program a každý den ve tři dávají novinky ze světa."
"Nemůžeš to vypnout úplně?"
"Nejsi tady sám, Ollie."
"Vsadím se, že ostatním se to taky nelíbí."
Mýlil se. Trojice holek u vedlejšího stolu si hned začala písničku zpívat. Znaly nazpaměť každé slovo a to ta písnička vyšla včera, jak se Oliver na televizi dočetl. Hned po datu vydání tam se tam ukázala i ona soutěž.
Tazia se k němu zpátky otočila. "Stejně je zajímavý, že ses do té soutěže přihlásil, i když ho tak moc nesnášíš."
"Jak si říkala, cestování zdarma. Možnost způsobit, aby Pheobe žárlila. A možnost mu říct do očí, že jeho hudba stojí za prd," vysvětlil. "Navíc, kdybych vyhrál, mohl bych třeba to místo nabízet za nějakou slušnou částku." Nikdy se Tazii nezmínil, že se do soutěže upsal kvůli Pheobe.
"Bože můj, ještě, že máš tak nulovou šanci," prohodila Tazia a vstala od stolu, aby obsloužila nově příchozí zákazníky.
Přesně tak, pomyslel si Oliver. Ještě, že mám nulovou šanci.
Když pak ale byly vyhlášeny výsledky, nadával si proč si třeba raději nevsadil v loterii. Vždyť tam to taky byla tak šance jedna z milionu, ne? Mohl být nechutně bohatý. Místo toho měl jet na turné se zpěvákem, kterého neměl rád.
Jakmile mu přišel ten prokletý e-mail, zkameněl. Byl na jedné z posledních hodin svého středoškolského života a měl co dělat, aby nezačal vyšilovat uprostřed hodiny.
Kupodivu to byla hodina, kterou měl společnou s Pheobe. Seděla o dvě lavice před ním v prostřední řadě a už tomu byly asi dva týdny, co se na sebe ani nepodívali. Teď ale periferně zahlédl, jak se její blond culík dal do pohybu. Otočila se na Olivera. Ten zvedl pohlad.
Ukazovala na svůj počítač před sebou, kde měla rozkliknutý Eliasův Twitter. Jasně tam svítilo jeho jméno. Tedy, bylo zčásti zcenzurované, ale Pheobe věděla, že se pro ni soutěže zúčastnil. A tak když před sebou viděla Oliver T**m***n, muselo jí dojít, že to bylo jeho jméno, Oliver Thompson.
Odvrátil od ní pohled. Ještě jednou si přečetl e-mail, který mu přišel. V tu chvíli zazvonilo a Pheobe už seděla vedle něj. "Děláš si srandu, že jo?" řekla jako první. Pak si ale všimla e-mailu na jeho počítači. "Děláš si srandu?" zopakovala, tentokrát mnohem hlasitěji a snad o tři oktávy výš. "Vždyť ho nenávidíš! Jak jsi mohl vyhrát zrovna ty!"
Schoval si hlavu do dlaní. Tři týdny s ní nemluvil a jejich první konverzace po tak dlouhé době, měla být o tomhle?
Vzala mu počítač. Oliver si ho nerudně přitáhl zpátky k sobě. "Nech to být," zavrčel.
Začala se smát. "Ty jo. Takže já uvidím Eliase? Wow."
Oliver zkameněl. Podezíravě se na ni podíval. "Ty?"
"Přece ses přihlásil jen proto, abys to dal kdyžtak mně," prohlásila troufale. To v sobě neměla ani trochu pokory? Najednou nechápal, jak s ní mohl skoro rok chodit.
Zaklapl počítač, pobral si věci a zvedl se. "Na to si měla myslet dřív, než jsi mě podvedla." A dal se k odchodu.
Zapípal mu mobil. A pak zas. A znovu a znovu. Anastasia ho začala spamovat zprávami. První byl obrázek z Twitteru Eliase. Než si stihl přečíst ostatní zprávy, už mu volala.
"Jsi to ty? Jak poznáme, jestli to jsi opravdu ty? Vždyť to není možný. Sami píšou, že bylo několik miliónů účastníků! Informoval tě už někdo? Jsi to ty?" pálila jednu otázku za druhou. Oliver se obrátil na patě a vrátil se pár metrů zpátky. Zalezl na záchody.
"Jsem to já. Dostal jsem e-mail," řekl prostě. Jako by to nic nebylo. Jakoby právě nevyhrál možnost procestovat celý svět jako jeden z několika miliónů.
"Wow. Karma asi fakt funguje, co? Sice tě podvedla holka, ale pak vyhraješ něco takového," odpověděla zaraženě. "Wow," zopakovala ještě jednou.
"Netuším, co si o tom myslet," přiznal Oliver. "Nechci na turné s nějakým Eliasem, vždyť neznám ani jednu písničku!"
"Najednou?"
"Já se nepřihlásil dobrovolně, udělal jsem to kvůli Pheobe!" vykřikl.
Tazia chvíli mlčela. "Podpantofláku," řekl nakonec. "Takže to prostě musíš jet, aby žárlila. Nemáš na vybranou. A písničky určitě znáš, chodil si s Pheobe skoro rok."
To byla pravda. Kdyby si pustil nějaké Eliasovo album, pravděpodobně by většinu písniček alespoň povědomě znal. Plácl se do čela. "Doprdele," ulevil si. "Ani ve snu by mě nenapadlo, že to vyhraju."
"Vybírali to nějak náhodně? Nebo jsi proto musel něco udělat?" zeptala se Tazia.
Oliver rozhodil rukama. "Já netuším! Myslíš, že jsem si vůbec četl pravidla soutěže?"
Tazia se zasmála. "No, to už je tvůj problém. Užij si cestování s Eliasem."
Na to hovor tipla. Oliver si zaraženě oddělal telefon od ucha. Měl tam několik zpráv od Pheobe, a tak si ji jednoduše bloknul bez toho, aby si zprávy přečetl. Taky mu přišly další dva maily z adresy, ze které mu přišlo i oznámení o výhře. Byl si ale jistý, že na další informace neměl mozkovou kapacitu.
Teď musel zpracovat nejprve to, že má možnost cestovat po celém světě. Háček? Se zpěvákem, kterého neměl rád.
ɛɜ
hahahaaa, vítejte u nové jízdy. trochu klasika u mě, aka další příběh spojený s hudbou :') a svět showbyznysu jsem si taky poslední dobou oblíbila
snad se vám to bude líbit!