Ačkoliv se Wance již potvrdilo, že ať chce provést cokoliv, Haldir to vždy pořeší s královnou, tentokrát mu věřila, že nic nepoví. Nebo alepsoň neřekne všechno.
Mezitím co se Wanka oblékala do mnohem teplejšího oblečení, Haldir stál u okna a shlížel do království.
„Cítí podezření, královno, že je zde něco špatně," zamumlal černovlasý strážný, ale na královnu se neotočil. „Jestli jí zakážete odejít, ztratí ve vás důvěru. A to, pokud vím, by nebylo dobré," vydechl a konečně se otočil. Pohlédl do kralovniných tmavých očí.
„Budeš jí doprovázet, Haldire, ale přísahám, že jestli se jen přiblíží k Ledovým, skončíš v žaláři," sykla a přimhouřila oči. „Mohlo by jí totiž," odmlčela se, „hrozit nebezpečí." Královna se otočila k Haldirovi zády a rozešla se ke dveřím své ložnice. „Chceme totiž Ledovou královnu přemoct," pousmála se a dveře otevřela, „a teď už běž," vyhrkla a popohnala Haldira, aby okamžitě místnost opustil.
Stráže se vydal chodbou až k pokoji Wanky z Clerfortu a třikrát hlasitě zaklepal na dřevěné dveře.
„Jo?" ozvalo se ledabyle z pokoje, tak jako obvykle. Nikdy neřekla nic slušnějšího. Jako třeba ,dále' to u ní nejspíš neexistovalo.
Haldir vešel do pokoje zrzavé dívky, která je měla odvést od jisté zkázy. Zavřel za sebou dveře a pohlédl na dívku. „Jen chci, abyste věděla, že půjdu s vámi, Wanko," vydechl. Nechtěl se vydat z hradu. Chtěl tu zůstat se svými poddanými, kdyby se něco stalo, ale neměl na výběr. Dostal to rozkazem.