Jako kolotoč ( Nik tendo)

Potkali sme se

[Ráno]
Vstala jsem až v deset s dobrým pocitem. Ani nevím proč jsem ho měla, ale to mě netrápilo. Hlavně že tam byl. Šla jsem na ranní rutinu, a potom udělat snídani. Po snídani jsem zapla míčku, a šla uklízet. Tohle všechno netrvalo nijak extra dlouho, takže jsem se šla převléct, a vyšlo mi to krásně na oběd. Sice by bylo lepší, ho v tuhle dobu už jíst ale ta příprava není na dlouhou. Když jsem dojela, prošlo mi škoda zase jít na gauč. Takže jsem se šla přijít.
[Venku]
Šla jsem stejnou trasou, jako kdysi, kde jsem poznala Lukáše. Až na to, že moje trasa neskočila na tý lavičce. Šla jsem kolem jednoho obchodu s oblečením a šla se tam podívat. A jelikož tak měli strašně moc hezkých věc, utratila jsem tam snad celou výplatu. A to tam zůstalo spoustu věcí které bych si taky ráda vzala. Ale abych to uvedla na pravou míru, já mám pár věcí, které nosím pořád dokola. A to hlavně proto, že si obvikle nic nevyberu, buď to nesedí nebo to prostě není hezký. A když už narážím na něco, co mi sedí, hned kupuju, protože se to stává jen zřídka. Takže to není že bych tady vykoupila půl obchodu a u dalšího udělal to samé.
[Doma]
To bych nebyla já, kdyby hned nezkoušela outfity. A čím víc, sem si je zkoušela, tím větší byla i má radost. Pak mi eště volal Kuba, jak mi je. Já jakožto, dost upovídanej člověk, mu hned začala říkat i další blbosti, takže to nějakou dobu zabralo. Ale v tu chvíli mi to nevadilo. To až když, jsme dovolali. Protože už byly čtyři. Já si udělat jídlo, snědla ho u televize, s potom jen ty rychle nahodilá make-up. Připravená jsem si nazouvala boty, s tím že nestíhám.
[V práci]
Celou cestu jsem běžela, ale stejně jsem přišla pozdě. Sice jen o tři minuty, ale nechceš chodit pozdě. Nela už hned měla představí a teorie, proč jdu pozdě. A celou dobu mi je moc ráda vyprávěla. Některé byly i reálné, ale některé zase tak byzární. Mě ale fakt fascinuje, jak za těch pár minut, co mi cesta trvala, dokázala vymyslet takovích teorii. To už musí být nějaká super schopnost! A i když to bylo takové, mě to bavilo, a Nelu očividně taky. Já šla obsloužit zákazníci, a když sem se vrátila, Nelu tam normálně balil nějakej borec. Ale byl celkem hezkej, a po chvíli poslouchání jejich rozhovoru, bych řekla že i v pohodě. Takže sem je nechala. Asi po třičtvrtě hodiny odešel, vyměnili si ig a řekl ať se mu ozve. Já úplně zírala, ona si prostě i v práci za barem, najde kluka. Ona je prostě neskutečná. Do konce, se už toho moc nestalo.
[Cesta domů]
Šla sem normální cestou, kterou chodím vždy, a najednou mě někdo zezadu chytl za ruku. Vyděsila jsem se, a hned se otočila. Byl to Domča, on sem smál mému výrazu a já mu málem třískla. ,,Ježíš víš jaks mě vyděsila, ty debile" padla jsem mu do náruče. ,,Sorry" smál se. ,,Co tu vůbec děláš" řekla jsem, když sem se odtáhla od jeho hrudníku. ,,Šel sem se projít, a když sem tě vyděl, tak sem tě šel pozdravit.,,Aha to je sice hezký, ale tos to nemohl udělat nějak jinak"řekla jsem se špetkou nadsázky. ,,No jo, už to neudělám promiň" taky mluvil s nadsázkou. ,,Tak když už jsem tu tak tě aspoň doprovodím, co ty na to?" řekl asi aby si mě udobřil. ,,Jo to by nebylo špatný" dořekla sem, a chytila ho za ruku. Už sme byly před barákem, rozloučili se a oba šli svou cestou.
[Doma]
Už jsem šla jen do sprchy a rovnou do postele. Tentokrát jsem si ani nečetla, a prakticky hned usnula.
Konec
Chyby
Slovo autora: Tentokrát to bylo zase taková nudnější kapitola.